Trendy
válka na Ukrajině StarDance 2024 Zrádci (reality hra) Bachelor Česko 2024
Eurovolby 2024: Termín, kandidáti, strany, výsledky

Volby do Evropského parlamentu 2024

Volby do Evropského parlamentu (EP) 2024 se budou konat od 6. do 9. června 2024 v souladu s Lisabonskou smlouvou. Půjde o desáté parlamentní volby od té první přímé v roce 1979.

Očekává se, že budou jedněmi z nejspornějších v historii vzhledem k nárůstu krajně pravicových stran v průzkumech.

Volební období je pětileté.

Výsledky v ČR

Volební účast dosáhla rekordu v podobě 36,45 % a poprvé v historii (za pět předchozích voleb) přesáhla hranici 30 %, dokonce ve všech krajích.

Mohly být zveřejněny až v neděli 9. června ve 23:00, kdy skončily volby ve všech členských zemích Evropské unie (EU). V ČR je na tiskové konferenci sdělil Český statistický úřad.

Vítězem se stalo opoziční hnutí ANO 2011, jehož 26,14 % hlasů odpovídá sedmi mandátům. Na druhém místě se umístila koalice SPOLU (22,27 %, tedy šest mandátů). Třetí skončilo spojení Přísahy a Motoristů v čele s Filipem Turkem (1985) s 10,26 %, což se rovná dvěma mandátům. Následovalo STAČILO!, tedy koalice levicových stran a KSČM, s 9,56 % (dva mandáty). STAN a osobnosti získali 8,7 % hlasů (dva mandáty), Piráti 6,2 % a koalice SPD a Trikolóra 5,73 % (po jednom mandátu).

Nově zvolení poslanci a poslankyně za ČR

ANO 2011

SPOLU

PŘÍSAHA a MOTORISTÉ

  • Filip Turek (1985)
  • MSSc. et MSSc., BSc. Nikola Bartůšek (1984)

STAČILO!

Starostové a osobnosti pro Evropu

Česká pirátská strana

SPD a Trikolora

  • MUDr. Ivan David (obhájil, 1952)

Výsledky v dalších vybraných státech

Německo

Progresivní koalice (složená z SPD, liberální FDP a Zelených) utrpěla volební porážku, když dohromady dosáhla sotva na 30 %. Výsledky v této zemi znamenaly jednoznačný posun doprava. Zatímco středopravá CDU/CSU předsedkyně Rady Evropské komise Ursuly von der Leyen (1958) se umístila na prvním místě se zhruba 30 %, krajně pravicová AfD předstihla SPD kancléře Olafa Scholze (1958) a obsadila druhé místo s přibližně 16 %.

Šlo o zátěžový test před volbami do Spolkového sněmu, které se v tomto státě konají příští rok. FDP se zároveň nebezpečně přiblížila pádu pod 5% hranici nutnou pro vstup do německého parlamentu. Zástupci CDU mezitím naznačili, že výsledek považují za krok k opětovnému převzetí kancléřství.

Francie

Prezident Emmanuel Macron (1977) je prohrál a v reakci na tento neúspěch oznámil rozpuštění parlamentu (Národního shromáždění) a vypsání nových voleb do této instituce na přelom června a července 2024. Centristická koalice vedená jeho hnutím Renesance získala okolo 15 %.

První místo obsadilo nacionalistické Národní sdružení (RN) Marine Le Pen (1968), které získalo přibližně 32 %.

Belgie

Zdejší supervolby (kromě evropských se zde konaly i národní a regionální) ovládly euroskeptické strany Vlaams Belang a N-VA (získaly zhruba třetinu hlasů), liberální premiér Alexander De Croo (1975) proto odstoupil.

Polsko

Občanská koalice premiéra Donalda Tuska (1957) získala 37,4 % hlasů. Právo a spravedlnost se umístilo na druhém místě s 35,7 %. Obě strany vyšlou do Bruselu 20 europoslanců.

O překvapení se postarala krajně pravicová Konfederace. Zatímco 2019 nedosáhla na volební práh, tentokrát se jí podařilo získat šest mandátů.

Způsob volby a počet poslanců

Do EP se volí poměrným systémem, v každé zemi mají ale volby jistá specifika, například v počtu hlasů, které je nutné získat k dosažení mandátu. Ve všech zemích Evropské unie (EU), s výjimkou Francie, Itálie, Irska a Polska, se volí v jednom jediném volebního obvodu pro celý členský stát.

Občané členských států EU mohou volit i v jiných členských zemích, ale tu kandidátní listinu, která je platná v dané zemi (např. slovenský volič v Polsku volí polské kandidáty apod.).

Počet přidělených křesel zohledňuje zejména počet obyvatel jednotlivých států, menší země pak výjimečně disponují o něco větším počtem křesel, než by jim mělo teoreticky náležet. České republice (ČR) náleží 21 křesel. Nejmenší počet poslanců (6) má Lucembursko, Estonsko, Malta a Kypr, naopak nejvyšší (96) Německo.

V důsledku brexitu bylo v lednu 2020 rozděleno 27 křesel britské delegace ostatním zemím. Dalších 46 křesel bylo zrušeno a celkový počet europoslanců se tak snížil ze 751 na 705.

Povinné hlasování je zákonem stanoveno v Belgii, Lucembursku, Řecku, Bulharsku a na Kypru.

EP v únoru 2023 navrhl (v červnu téhož roku schválil) úpravu rozdělení křesel a opětovné zvýšení počtu poslanců EP, aby se přizpůsobil vývoji populace. Rada EU dosáhla předběžné dohody zvýšující velikost EP na 720 křesel.

Aktivní a pasivní volební právo

Věková hranice pro právo volit je ve většině členských států stanovena na 18 let s výjimkou Rakouska, Belgie, Malty a Německa, kde je stanovena na 16 let, a Řecka s věkovou hranicí 17 let.

Ve většině členských států je minimální věk pro právo být volen rovněž stanoven na 18 let, s výjimkou Belgie, Bulharska, ČR, Estonska, Irska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Polska a Slovenska (21 let), Rumunska (23 let) a Itálie a Řecka (25 let).

Pravidla v ČR

Strana pro vstup do EP musí získat alespoň 5 % hlasů. Na rozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR uzavírací klauzule pro volební koalice více stran zůstává na 5 % získaných hlasů.

Volit může každý občan, který alespoň druhý den voleb dosáhne věku 18 let. Občan jiného členského státu EU, který alespoň druhý den voleb dosáhne uvedeného věku, může v ČR volit také, ale jen v případě, že je alespoň 45 dnů přihlášen k trvalému nebo přechodnému pobytu v této zemi. Stejně jako u voleb do zastupitelstev obcí může v těchto volbách kandidovat i občan jiného členského státu EU.

Volební účast v roce 2019 dosáhla 28,72 %.

České politické strany a hnutí s možností ve volbách uspět (hlavní kandidáti)

Systém spitzenkandidatů

V období před volbami do EP 2014 byl představen nový neformální systém výběru předsedy Evropské komise (EK), který stanovil, že kterákoli stranická skupina získá nejvíce křesel, předsedou EK se stane její vedoucí kandidát.

Uvedeného roku byl nominován i zvolen Jean-Claude Juncker (1954). Lídři evropských stran si kladli za cíl znovu použít tento systém i v roce 2019.

Po volbách v tomto roce byla předsedkyní EK zvolena německá ministryně obrany Ursula von der Leyen (1958), i když nekandidovala, zatímco Manfred Weber (1972), hlavní kandidát za EPP, která získala nejvíce křesel, nominován nebyl. Po neuplatnění výše popsaného systému začaly okamžitě sílit hlasy po jeho obnovení v roce 2024.

Hlavní evropské politické strany (hlavní kandidáti)

  • Evropská demokratická strana (EDS, Sandro Gozi)
  • Evropská strana zelených (EGP, Bas Eickhout + Terry Reintke)
  • Evropská svobodná aliance (EFA, Maylis Roßberg + Raül Romeva)
  • Strana evropské levice (PEL, Walter Baier)
  • Evropské křesťanské politické hnutí (ECPM, Valeriu Ghilețchi)
  • Evropská pirátská strana (PPEU, Marcel Kolaja + Anja Hirschel)
  • Volt Europa (bude určeno)
  • Evropská lidová strana (EPP, Ursula von der Leyen)
  • Strana evropských socialistů (PES, Nicolas Schmit)
  • Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE, bude určeno)
  • Strana identity a demokracie (ID, nikdo)
  • Strana evropských konzervativců a reformistů (ECR, nikdo)

Kontroverze

Překrývání s portugalským státním svátkem

Datum voleb se překrývá s prodlouženým víkendem v Portugalsku. Na 10. června totiž připadá tamní státní svátek Dia de Camões, což pravděpodobně sníží volební účast. Navzdory pokusu portugalských politiků najít kompromis, ke změně původního termínu nedošlo.

Katargate

Tento korupční skandál, který vypukl v prosinci 2022, destabilizoval EP poté, co bylo zatčeno několik europoslanců včetně Marca Tarabelly (1963) a Evy Kailio (1978), která byla zbavena funkce místopředsedkyně.

Maďarsko

Většina poslanců EP hlasovala pro nezávaznou rezoluci, která požaduje, aby EK zvážila zbavení Maďarska jeho hlasovacích práv v EU. EP od roku 2022 vnímá Maďarsko jako „volební autokracii“ a považuje ho za jasné riziko vážného porušení Smlouvy o EU.

Předchozí volby do EP

  • 2019
  • 2014
  • 2009
  • 2004 (vstup ČR do EU)

Články