Evropská unie (EU) je politické a ekonomické seskupení kladoucí si za cíl zlepšit spolupráci v Evropě. Má částečně pravomoci mezinárodní organizace, ale také jednotného státu.
K roku 2023 ji tvořilo 27 evropských států s asi 447 miliony obyvatel. Formálně vznikla 1. listopadu 1993 na základě Smlouvy o EU, známější jako Maastrichtská smlouva (podepsané 1992).
Jejím sídlem je de facto Brusel, hymnou Óda na radost německého skladatele Ludwiga van Beethovena (†1877), mottem Jednota v rozmanitosti, úředních jazyků bylo k roku 2023 24.
Evropská integrace probíhá již od konce druhé světové války (1945). 2012 získala Nobelovu cenu za mír, především za úlohu při zajišťování mírového soužití na evropském kontinentu.
Rozloha
Zasahuje na území o rozloze přibližně 4,25 milionů km², jež ohraničuje na severovýchodě Finsko, na jihovýchodě Kypr, na jihozápadě Portugalsko a na severozápadě Irsko.
Její součástí jsou i četná zámořská a závislá území (španělské Kanárské ostrovy, Ceuta a Melilla; za Portugalsko Azory a Madeira + francouzská území Réunion, Francouzská Guyana, Martinik, Guadeloupe, Mayotte, Saint-Martin), zatímco jindy nejsou území přidružená k členským státům její součástí (například Grónsko, Aruba, Curaçao, Sint Maarten, Karibské Nizozemsko, Svatý Bartoloměj, Francouzská Polynésie, Wallis a Futuna či Nová Kaledonie).
Nejvyšší horou na jejím území je francouzský Mont Blanc (4 808 m), Vänern na jihu Švédska je s plochou 5 650 km² jezerem s největší rozlohou a zároveň největším objemem (153 km³), nejdelší řekou je Dunaj (2 850 km).
Rozšiřování k roku 2023
Došlo k němu celkem sedmkrát:
- 1973 Dánsko, Irsko, Spojené království
- 1981 Řecko
- 1986 Španělsko, Portugalsko
- 1995 Finsko, Rakousko, Švédsko
- 2004 Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
- 2007 Rumunsko, Bulharsko
- 2013 Chorvatsko
Vystoupení z EU
1985 opustilo Grónsko tehdejší Evropská společenství, odchod si odhlasovalo v referendu 1982.
2016 si v referendu 51,89 % britských hlasujících zvolilo odchod Spojeného království v tzv. brexitu. Došlo k němu 31. ledna 2020.
Kandidáti na vstup
- Ukrajina, Moldavsko, Bosna a Hercegovina
- Vyjednávající členství: Albánie, Severní Makedonie, Černá Hora, Srbsko
- Podaná přihláška: Kosovo, Gruzie
- Zmrazený dialog: Turecko
Turecká otázka
O možném vstupu Turecka se vedou debaty již od padesátých let 20. století. První asociační dohoda mezi touto zemí a tehdejším Evropským hospodářským společenstvím byla uzavřena 1963. Přihlášku ke členství podalo 1987, ale kandidátský status dostalo až po summitu v Helsinkách 1999 a rozhovory o vstupu s ním byly zahájeny v říjnu 2005.
Z celkem 35 přístupových kapitol jich bylo k roku 2023 otevřeno 13 a uzavřena 1.
Zastánci jeho přijetí poukazují na to, že by znamenalo stabilizaci tamních institucí + právního řádu a posílilo by význam ekonomiky EU ve světě, společně s výrazným navýšením její pracovní síly. Pokud by Turecko splnilo všechny podmínky pro přijetí, není podle nich možné jeho vstup dále oddalovat. Dle nich by byl vstup také jakousi odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a dosavadní pokrok v oblasti ochrany lidských práv.
Odpůrci naopak poukazují na to, že většinou území leží v Asii, sousedí s nestabilními zeměmi + má špatné vztahy s Kyprem (členem EU, Turecko navíc okupuje jeho severní část) a Arménií (dosud živá genocida Arménů 1915). Mnozí také pochybují o pokroku v oblasti lidských práv a upozorňují zejména na etnické spory s tureckými Kurdy. Kritici se dále obávají změny mocenské rovnováhy v Evropě: muslimské a národnostně málo tolerantní Turecko by v době vstupu mělo srovnatelný počet obyvatel jako dosud nejlidnatější země EU (Německo).
Přístupové rozhovory také zkomplikovaly rozsáhlé politické čistky v Turecku po neúspěšném pokusu o převrat z července 2016, při kterých bylo zatčeno na 50 000 lidí, včetně soudců, novinářů a opozičních politiků.
Nejdůležitější instituce
Fungování
Je založeno na Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU (viz výše), které uzavřely členské státy.
Jejím cílem je podporovat mír a blahobyt obyvatel, poskytovat jim prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob (viz níže). Vytváří vnitřní trh a usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, který je založený na vyváženém hospodářském růstu a vysoce konkurenceschopném sociálně-tržním hospodářství + ochraně životního prostředí.
Podporuje vědecký a technický pokrok a bojuje proti sociálnímu vyloučení. Mezi její další cíle patří podpora hospodářské, sociální a územní soudržnosti + solidarity mezi členskými státy. Rovněž vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro, kterou k 2023 používá dvacet členských států.
Vývoj
Na jejím samotném počátku stálo šest států, konktrétně Spolková republika Německo (bývalé Západní Německo), Francie, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko.
V dubnu 1951 uzavřely Pařížskou instituční smlouvu zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie, ESUO). Tato dohoda vstoupila v platnost 1952. Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby. Základem uvedené smlouvy byl tzv. Schumanův plán, který 9. května 1950 předložil francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman (†1963).
V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další dohodu, tzv. Římské smlouvy, kterými s platností od 1. ledna 1958 vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom, ESAE).
Po 1.červenci 1967 se sloučením ESUO, EHS a Euratom začalo hovořit o Evropských společenstvích (ES). Počátkem sedmdesátých let, v době ropné krize, se poprvé rozšířila (viz výše).
1985 byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (1990 podepsána Schengenská prováděcí úmluva), jež vstoupila v platnost 1995. Byl tak vytvořen Schengenský prostor, v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení.
1986 byl podepsán Jednotný evropský akt (JEA, v platnost vstoupil 1987), jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující mj. přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu.
V červenci 1997 došlo k uzavření Amsterodamské smlouvy a 2001 byla přijata Smlouva z Nice. Všechny předchozí dohody pak měla nahradit Smlouva o Ústavě pro Evropu, která však byla odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemsku. Proto byla následně připravena Lisabonská smlouva, podepsaná 2007 s platností od 1. prosince 2009.
Demografie EU
Evropské hlavní město kultury
Tento titul je vždy na jeden rok propůjčován EU jednomu či více evropským městům, která tak mají po celý rok možnost představit svůj kulturní život, vize a rozvoj.
Česká republika
Podala žádost o členství prostřednictvím tehdejšího předsedy vlády Václava Klause (1941) 17. ledna 1996. Evropská komise doporučila zahájit přístupová jednání v březnu 1998, uzavřena byla v Kodani během prosince 2002.
Smlouva o přistoupení byla podepsána v dubnu 2003 v Athénách, datem vstupu byl 1. květen 2004.
Některé kandidátské státy zvolily v této otázce referendum, v červnu 2003 v tom českém hlasovalo pro vstup 77,3 % voličů při účasti 55,2 %.
Oficiální webové stránky
Oficiální profil na Facebooku
Oficiální profil na Twitteru
Oficiální profil na Instagramu
Oficiální kanál na YouTube
