Československý hokejový útočník a později trenérská legenda Ivan Hlinka se narodil 26. ledna 1950 v Mostě. Zemřel 16. srpna 2004 ve věku 54 let v Karlových Varech.
Ivan Hlinka, který měl přezdívky Dlouhej a Šéf, patřil k největším osobnostem českého a československého hokeje.
Hrál za kluby:
Na hokejové kluziště se dostal poprvé v šesti letech, když se stal členem mládežnického týmu Litvínova. Do nejvyšší československé hokejové ligy zasáhl poprvé v 16 letech rovněž v litvínovském dresu. Už ve 20 letech zastával post kapitánem, ve stejné době se také dostal do národního mužstva.
Hlinka odehrál celkem 11 světových šampionátů a celkem 3x dosáhl na titul mistra světa. Poprvé v roce 1972 v Praze, dále pak v roce 1976 v polských Katovicích a potřetí pak o rok později ve Vídni. Dále získal celkem pět stříbrných a tři bronzové medaile.
Zúčastnil se dvou zimních olympijských her a v obou případech si z jejich dějiště odvezl domů cenný kov. V roce 1972 bral v japonském Sapporu bronz a v roce 1976 pomohl československému týmu v Innsbrucku k zisku stříbrných medailí.
Na konci 70. let byl kapitánem československé reprezentace. V roce 1978 byl oceněn Zlatou hokejkou Celkem za reprezentaci naskočil do 256 utkání, ve kterých celkem 132krát skóroval. Dále se zapojil do 544 ligových zápasů, během kterých vstřelil 347 gólů.
V roce 1981 odešel do zámoří a začal kariéru v NHL, kde hrál za klub Vancouver Canucks, se kterým se v sezóně 19981/1982 probojoval až do finále Stanley Cupu. V roce 1983 se vrátil do Evropy, kde oblékal do roku 1985 dres švýcarského klubu EV Zug. Svou hráčskou kariéru zakončil v Litvínově za který naposledy nastoupil v roce 1987.
Ještě než skončil jako hráč, stal se z něj hokejový trenér. Nejprve trénoval ve svém domovském Litvínově, pak v německém Freiburgu. Největší slávu mu přineslo působení u reprezentace. Trenérem národního mužstva se stal v roce 1991 a už o rok později získal československý národní tým dvě bronzové medaile. Jednu z olympijských her, které se toho roku konaly ve francouzském Albertville, druhou z domácího mistrovství světa.
Pak následovala léta hubená, kdy se národnímu týmu pod jeho vedením nedařilo. Hlinka se proto v roce 1994 rozhodl z reprezentace odejít. Znovu se do ní vrátil o 3 roky později a znovu se začalo dařit. V roce 1997 vybojovala česká reprezentace na mistrovství světa ve Finsku bronzové medaile. Pak přišel největší úspěch. Nagano 1998 Zde se podařilo české reprezentaci získat první zlaté olympijské medaile v hokejovém turnaji. Dařilo se také o rok později na mistrovství světa, kde naši šampioni brali opět kovy nejcennější.
Trenérem reprezentace byl až do začátku roku 2002. Pak odešel do NHL kde trénoval tým Pittsburgh Penguins. Nedařilo se mu tolik, jako v reprezentaci a brzo se musel odporoučet. Poté vykonával funkci generálního manažera českého národního týmu a také jednu sezónu trénoval ruský Avangard Omsk.
V roce 2002 jej uvedla Mezinárodní federace ledního hokeje do Síně slávy.
V květnu 2004 se stal potřetí českým reprezentačním trenérem. První velkou akcí měl být Světový pohár, který se konal od 30. srpna do 14. září 2004 na různých místech Evropy a Severní Ameriky. Toho se však už nedožil. Zemřel na následky autonehody 16. srpna 2004 v Karlových Varech. Jeho poslední cesta vedla do Karlových Varů, kam měl namířeno na předávání cen Zlatá hokejka Jeho automobil se však srazil s protijedoucí dodávkou.
Osobní život:
Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla v letech 1969 až 1996 Květoslava Hlinková, se kterou měl syna Ivana. Jeho druhou manželkou byla v letech 1998 až 2004 Liběna Hlinková.
