úmrtí
Ivan Vyskočil starší - český herec a režisér
Ivan Vyskočil byl český spisovatel, dramatik, herec, režisér a divadelní pedagog.
Narodil se 27. dubna 1929 v Praze (tehdejší Československo), zemřel 28. dubna 2023 (neznámo kde) ve věku 94 let.
Nejznámější filmy
- Faunovo velmi pozdní odpoledne (kolega)
- Kamarád do deště (kunsthistorik Syřiště)
- Něžný barbar (štamgast)
- Akumulátor 1 (dr. Stach)
- Král Ubu (car Nikolaj)
- Kytice, balada Zlatý kolovrat (kouzelný dědeček)
- Mazaný Filip (dědek ve výtahu)
- Hezké chvilky bez záruky (důchodce)
Kariéra
Odmaturoval 1948 na pražském Akademickém gymnáziu, poté studoval režii a herectví na DAMU (do 1952). Následně se rozhodl pokračovat ve studiích na Univerzitě Karlově, kde absolvoval psychologii se specializací na mladistvé delikventy + kriminální prevenci a pedagogiku (do 1957).
Během studií působil v diagnostických ústavech pro mládež, ale dospěl k přesvědčení, že stát nemá zájem těmto „vyvrhelům“ pomoci, ale spíš je udržuje "při životě" jako odstrašující příklad. Dráhu psychologa tak definitivně opustil a věnoval se už jen čistě divadlu a jeho výzkumu.
Patřil k iniciátorům tzv. malých scén tedy divadel malých forem. Spolu s Jiřím Suchým (1931) byli autory prvních text-appealů (tento pojem vymyslel), ty pak od roku 1957 uváděli v pražské Redutě.
Souběžně s těmito aktivitami v letech 1957 až 1959 učil psychologii a pedagogiku na AMU.
Spoluzakládal pražské Divadlo Na zábradlí, v období 1958 až 1962 zde působil jako režisér činohry, herec, autor a umělecký vedoucí, poté (1963) založil Nedivadlo. Pod touto značkou vystupoval několik desetiletí s různými partnery. Z nich nejvýznamnějšími byli (především z počátku) herec a spisovatel Pavel Bošek (†1980) + herec a překladatel Leoš Suchařípa (†2005). Průběh představení, texty a akce jednotlivých představení této scény se záměrně průběžně vyvíjely na základě reakcí publika.
Po 1970 se podílel na recitálech zpěvačky Evy Olmerové (†1993). Učil herectví a autorskou tvorbu na tehdejší Lidové konzervatoři, dnešní Konzervatoři Jaroslava Ježka.
V Malostranské besedě pořádal takzvané Kuchyně Ivana Vyskočila, kde četl různé verze svých textů, aby si ověřil jejich možný smysl a fungování u publika. Vystupovali s ním např. kabaretiér, režisér, dramatik a sběratel šlágrů Přemysl Rut (1954) či skladatel a klavírista Martin Smolka (1959).
1977 se stal jedním z prvních čestných členů spolku Societas Incognitorum Eruditorum (první učená společnost toho jména existovala v Olomouci 1746 až 1752). Od května 1976 do prosince 1988 SIE (tvořena 12 až 18 přáteli) vydávala v 10 exemplářích strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum.
Od 1990 učil na DAMU na katedře autorské tvorby a pedagogiky, kterou založil a kam přivedl své spolupracovníky. 1992 byl jmenován profesorem.
Výuku herectví chápal jako vědecký výzkum, k čemuž se svými studenty používal metodu dialogického jednání. Tuto doplňoval pěstováním psychosomatických disciplín nutných pro jakékoli veřejné vystupování, tedy výchovy k pohybu, hlasu i řeči. Podstatu těchto disciplín nevnímal jako výuku dovedností a technik, nýbrž objevování a rozšiřování vlastních přirozených možností projevu každého studenta.
Byl jedním z mála, kdo se neváhal ihned vyjádřit k tomu, že se po roce 1990 jeho jméno objevilo v seznamech agentů StB pod krycím jménem Ivo. Kontaktován členem Státní bezpečnosti byl (dle svého vyjádření) celkem třikrát, od roku 1985 do jara 1989, vždy u kávy. Vědomou spolupráci s touto organizací vyloučil.
Psal prózu, divadelní i rozhlasové hry. 2009 obdržel Medaili Josefa Hlávky, 2010 zvláštní cenu Kolegia pro udělování Cen Thálie za mimořádný přínos divadlu, 2018 medaili Za zásluhy I. stupně.
Osobní život
Měl dvě dcery a syna. Jeho žena, Eva Vyskočilová (†2017), byla psycholožka, asistentka katedry pedagogiky Univerzity Karlovy v Praze.
Články