SÉRIOVÝ VRAH
Jack Rozparovač (anglicky Jack the Ripper) je přezdívka, kterou získal nikdy neodhalený sériový vrah působící v převážně chudé čtvrti Whitechapel (a přilehlých částech Londýna) ve druhé polovině roku 1888.
Jack byl pojmenován na základě dopisu pro Central News Agency, jenž údajně pocházel od osoby, která se k vraždám přihlásila.
Legendy obklopující jeho řádění se staly kombinací právoplatných historických výzkumů, konspiračních teorií i folklóru. Nedostatek důkazů k získání identity pravého vraha dovolil Ripperologům (termín používaný k označení lidí, kteří se zabývají tímto případem) obvinit velkou škálu jedinců z jím spáchaných ohavností.
Noviny (v té době stále více populární) přispěly k věčné slávě vraha díky autentickým reportážím, které bez skrupulí vyjevovaly hrůzu jeho činů a selhání policejních složek, jimž však párkrát unikl o pouhý chloupek.
Jeho oběťmi byly ženy, které si vydělávaly na živobytí prostitucí. Typické Rozparovačovy vraždy byly spáchány na veřejných místech. Vrah nejprve oběti prořízl hrdlo a poté zohavil její mrtvolu. Někteří lidé věří, že oběť nejprve zaškrtil, aby ji utišil. Fakt, že některé měly vyříznuté vnitřnosti, vedl k poznatku, že pachatel měl nejspíše nějaké znalosti z anatomie a vyznal se v chirurgii.
Moderní výzkumy uvádějí, že byl pravděpodobně řezník, přičemž jeho zaměření na prostitutky má také svůj důvod: údajně byl některou z nich nakažen pohlavně přenosnou nemocí, nejspíše syfilidou, proto k nim choval takovou nenávist. Některé z obětí měly vyřezány právě pohlavní orgány.
Příběh tohoto sériového vraha zaujal mnoho spisovatelů (např. Arthura Conana Doyla, †1930), později se dočkal i mnoha filmových, televizních či dokonce muzikálových zpracování.
Jména Rozparovačových obětí jsou předmětem mnoha diskusí, nejčastěji se jejich počet pohybuje mezi pěti až jedenácti.
Nejrozšířenější seznam, známý jako Kanonická pětice, obsahuje jména následujících pěti (předpokládaných) prostitutek z východní části Londýna zvané East End:
Hlavním problémem při identifikaci vražd uskutečněných Rozparovačem je velký výskyt podobně morbidních útoků na ženy během této éry.
Načasování činů v době víkendů a svátků + jejich malý územní rozsah dle mnohých znamená, že vrah byl zaměstnán a bydlel v místě vražd. Soudobé vyšetřování zahrnovalo asi 7 podezřelých (převážně z nižších tříd společnosti), tehdejší tisk a veřejnost pak zhruba dalších 6, převážně z výše situovaných kruhů.
Mezi ty nejpravděpodobnější patřili:
Existuje dokonce teorie, jež s těmito vraždami spojovala osobu prince Alberta Viktora (†1892), syna tehdejšího následníka trůnu, pozdějšího krále Eduarda VII. (†1910), která přetrvala i v několika filmových adaptacích, třebaže historikové prokázali, že v době londýnských vražd princ pobýval ve Skotsku.
V září 2014 amatérský detektiv Edward Russel ve své knize uvedl, že vrahem byl Aaron Kosminski, psychicky nemocný polský Žid, jeden z původních podezřelých. Má to dokazovat provedená analýza DNA biologických vzorků na šátku, který údajně patřil Eddowes, jedné z pěti výše zmiňovaných obětí.