Jan Svěrák je český režisér a scenárista, syn Zdeňka Svěráka, držitel Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Narodil se 6. února 1965 v Žatci.
Nejznámější filmy (herec)
Hlídač č. 47 (zřízenec u komise)
Na vlastní nebezpečí (prodavač)
Román pro ženy (číšník)
Rebelové (pohraničník)
Válka barev (režisér)
Nejistá sezóna (role neurčena)
Kariéra
V letech 1983–1988 vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby. Z jeho studentských filmů stojí za zmínku Však su vinař (1985), Vesmírná odysea II (1986) a zcela fiktivní mystifikačně-ekologický dokument Ropáci (1988) o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech. Za něj získal tzv. studentského Oscara.
V 90. letech začal točit celovečerní hrané filmy a stal se jedním z nejúspěšnějších režisérů své generace. Jeho snímky se těší velkému diváckému úspěchu a pravidelně získávají řadu cen. Mezi ty nejdůležitější patří tři Čeští lvi za nejlepší režii, Obecná škola byla 1992 nominována na Oscara a Kolja jej 1996 získal.
Mezitím zažil hořký poloúspěch s Akumulátorem 1 (1994), po němž následovala nízkororozpočtová road movie s neznámými herci Jízda (1994), kterou natočil za krátkou dobu a dnes se jedná o kultovní dílo.
1991 se stal jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor, 1995 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s.r.o., která posléze produkovala nejenom jeho, ale i snímky jiných tvůrců, např. 2007 Tajnosti Alice Nellis.
Po oscarovém úspěchu měl několik nabídek od amerických producentů (např. na látky z nichž posléze vznikly filmy Pravidla moštárny, Nevěsta přes internet a Čokoláda), všechny ale odmítl. Plánoval anglicky mluvený film podle románu Saula Bellowa Henderson, král deště, napsal k němu i scénář, ale z natáčení sešlo kvůli nedostatku financí. 2001 ovšem díky spolupráci s britským producentem Ericem Abrahamem natočil Tmavomodrý svět.
2006 se tematicky vrátil do současné české společnosti snímkem Vratné lahve, který byl zfilmován rovněž podle předlohy jeho otce. Vznikal 5 let kvůli jejich vážným sporům ohledně scénáře, což dokumentuje i životopisný dokument Tatínek z roku 2004.
Poté zaexperimentoval loutkovým/hraným fantasy filmem Kuky se vrací (2010), který vznikl díky výtvarné inspiraci Františka Skály, 2014 realizoval hudební pohádku Tři bratři.
2015 původně plánoval zfilmování knihy irského spisovatele a novináře Kevina Mahera Pole, ale nakonec se toto natáčení neuskutečnilo. Místo toho se na konci téhož roku rozhodl pro filmové zpracování příběhů z dětství svého otce, literárně zachycenými v knize Po strništi bos.
Jejich aktuálně posledním připravovaným projektem je práce na snímku Betlémské světlo.
2017 obdržel Výroční cenu AČFK, 2019 mu vyšel román Bohemia.
Osobní život
S manželkou Evou má dceru Kateřinu (1988) a syny Františka (filmový střihač) a Ondřeje (2004).
Jeho sestra Hanka Jelínková (1961) je spisovatelkou, překladatelkou a pedagožkou.
