Jana Synková je česká herečka. Do povědomí diváků se neodmyslitelně zapsala rolí afektované tety Kateřiny ve filmovém zpracování humoristického románu Karla Poláčka Saturnin z roku 1994, postavou střeštěné psycholožky Kudláčkové v trilogii Byl jednou jeden polda či rolí drbny Horáčkové v trilogii Babovřesky. Narodila se 18. 4. 1944 v Praze.
Nejznámější filmy a seriály
Hra o jablko (laborantka)
Kalamita (primářka)
V podstatě jsme normální (osvětová pracovnice Skřivánková)
Evo, vdej se! (Kódlová)
Velká filmová loupež (maskérka)
Smrt krásných srnců (sekretářka Gutová)
Sardinky aneb život jedné rodinky (žadatelka o výměnu bytu)
Saturnin (teta Kateřina)
Akumulátor 1 (zvědavá paní)
Malostranské humoresky (Ela)
Byl jednou jeden polda (psycholožka Kudláková)
Byl jednou jeden polda II - Major Maisner opět zasahuje! (psycholožka Kudláková)
Byl jednou jeden polda III – Major Maisner a tančící drak (psycholožka Kudláková)
Kamenný most (profesorka)
Prachy dělaj člověka (maminka)
Babovřesky (drbna Horáčková)
Babovřesky 2 (drbna Horáčková)
Babovřesky 3 (drbna Horáčková)
Po čem muži touží (Jiřina)
Chata na prodej (babička)
Špindl 2
seriál Křeček v noční košili (docentka Sváčková, CSc.)
seriál Druhý dech (konferenciérka)
seriál Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (docentka Alžběta Klugová)
seriál Saturnin (teta Kateřina)
seriál Život na zámku (ředitelka gymnázia Kocourková)
seriál Vyprávěj (sociální pracovnice)
seriál Čapkovy kapsy (sekretářka pana Janíka)
seriál Stopy života
seriál Na vodě (Standova tchýně)
seriál Doktor Martin (pacientka)
seriál Drazí sousedé
Kariéra
Jana Synková se nejprve chtěla stát baletkou, po vzoru své babičky, která byla primabalerínou. Nakonec se rozhodla zkusit dramatický kroužek, věnovala se recitaci a začala přemýšlet o profesionální dráze herečky. Po maturitě se stala elévkou Městského divadla v Mladé Boleslavi. V roce 1967 úspěšně absolvovala studium na pražské DAMU. Během studia v letech 1964-1965 působila na pražské experimentální scéně Maringotka. Po absolvování vysoké školy nastoupila do Divadla F. X. Šaldy v Liberci.
V roce 1969 se stala členkou souboru Naivního divadla Liberec, které se později přejmenovalo na Studio Ypsilon a v roce 1978 se přemístilo do Prahy. Působí v něm dodnes. Nejen v divadle, ale i ve filmu uplatnila svůj komediální talent.
Poprvé se před filmovou kameru postavila již za studia na vysoké škole. Zahrála si ve studentském filmu FAMU nesoucí název Motýl (z roku 1965). Postupně začaly přicházet další role, více po příchodu s divadlem Studio Ypsilon do Prahy. Objevila se například ve vedlejších rolích ve filmech Hra o jablko z roku 1976, Kalamita z roku 1981 či Smrt krásných srnců z roku 1986.
V devadesátých letech získala hned několik velkých hereckých příležitostí, kde uplatnila svůj komediální talent. Bravurně sehrála postavu afektované tety Kateřiny ve filmovém zpracování humoristického románu Karla Poláčka Saturnin (z roku 1994). Za tuto roli byla nominována na Českého lva za vedlejší ženský herecký výkon. Ztvárnila postavu profesorky FAMU inspirovanou režisérkou Věrou Chytilovou ve filmu Kamenný most z roku 1996. Rovněž se do povědomí diváků výrazně zapsala rolí ztřeštěné psycholožky Kudláčkové ve filmové sérii Byl jednou jeden polda z roku 1995, Byl jednou jeden polda II - Major Maisner opět zasahuje! z roku 1997 a Byl jednou jeden polda III – Major Maisner a tančící drak z roku 1999. Další slavnou rolí se stala zajisté postava drbny Horáčkovové v komediální trilogii Zdeňka Trošky Babovřesky z roku 2013, Babovřesky 2 z roku 2014 a Babovřesky 3 z roku 2015. Další nominaci na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli obdržela za roli babičky v komediálním dramatu Chata na prodej z roku 2018. Dále Po čem muži touží z roku 2018 nebo Špindl 2 z roku 2019.
Co se týče seriálů, zahrála si například v seriálu Život na zámku z roku 1995 ředitelku gymnázia Kocourkovou nebo v seriálu Drazí sousedé či Doktor Martin.
Kromě herecké profese je autorkou písňových textů a esejí a rovněž také divadelní hry Začarovaný vůl z roku 1995.
Osobní život
Umělecké geny měla v rodině. Její dědeček Richard Menšík a babička Emílie Hermannová působili ve Vinohradském divadle.
S rodiči a svou starší sestrou bydlela v pražských Nuslích. Její tatínek byl advokát. Maminka jí náhle zemřela, když byla ještě malá holčička. Starala se o ni její babička, ke které měla blízký vztah. Její starší sestra v dospělosti emigrovala do Švýcarska.
Ve škole neměla moc kamarádů. Styděla se za své silné brýle a proto je nenosila. Kvůli tomu nepoznávala své spolužáky, kteří si mysleli, že je namyšlená.
Ráda se věnovala četbě knih, hudbě a dramatickému kroužku.
V prvním ročníku na DAMU otěhotněla a narodila se jí dcera Jana. Nechtěla se vdát i přes to, že otec Jany jí nabídl manželství a zůstala svobodnou matkou.
Poté se seznámila s hercem, režisérem a zakladatelem divadla Studia Ypsilon, Janem Schmidem, kterého si následně vzala za muže. Jan Schmid měl rovněž dceru z předešlého manželství. Společně se jim narodil syn Jakub.