Jiří Šlitr – nejnovější zprávy a fotografie

Jiří Šlitr byl československý hudební skladatel, multiinstrumentalista (uměl hrát snad na všechny nástroje, které se mu dostaly do rukou), zpěvák, herec, knižní Ilustrátor a výtvarník.

Narodil se 15. února 1924 v Zálesní Lhotě u Jilemnice, zemřel 26. prosince 1969 v Praze.

Nejznámější písničky

• Co jsem měl dnes k obědu
• Vyvěste fangle
• Tři tety
• Jó, to jsem ještě žil
• Klokočí
• Pramínek vlasů
• Tulipán
• Škrhola
• Krajina posedlá tmou
• Mississippi
• Oči sněhem zaváté
• Babetta
• Purpura
• Včera neděle byla

Kariéra

Studoval na Gymnáziu v Jilemnici později přestoupil na Gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou kde odmaturoval v roce 1943. Zde spoluzaložil Rychnovský dixieland (z něj vznikl Czechoslovak Dixieland Jazz Band), hrával též s Akord clubem v Redutě

Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1945–1949) získal titul JUDr., právnickému povolání se však nikdy nevěnoval. Snad i proto se mu také přezdívalo Doktor klavír.

Byl rovněž velmi dobrý kreslíř a grafik. Roku 1957 zorganizoval v Praze první výstavu (další proběhly v letech 1959, 1961, 1964, 1968 a 1969). Jako člen Svazu výtvarníků se mohl věnovat hudebním i výtvarným projektům na "plný úvazek".

V roce 1957 jej Miroslav Horníček seznámil s Jiřím Suchým Spolu pak vytvořil tvůrčí a hereckou dvojici, která svými písničkami a hrami významně ovlivnila československou kulturní scénu 60. let 20. století.

Po studiích vedle výtvarné činnosti skládal písně, vystupoval v kabaretech, jako pianista působil v Laterně magice (i na EXPO 1958

V roce 1959 společně s Jiřím Suchým a Ferdinandem Havlíkem založili divadlo Semafor pro které skládal písně i scénickou hudbu pro hry i muzikály, např. Člověk z půdy Zuzana je sama doma Šest žen Jindřicha VIII., Dobře placená procházka

Famózně využíval svou schopnost komediální stylizace herce–amatéra (např. v hrách Jonáš a tingltangl Ďábel z Vinohrad autorsky i herecky se podílel na filmech Bylo nás deset Kdyby tisíc klarinetů nebo Zločin v šantánu

Vystavoval své kresby v německém Wiesbadenu a Dortmundu ale i New Yorku Roku 1967 se vydal na Světovou výstavu do kanadského Montrealu kde uváděl Kinoautomat pro děti

Roku 2005 byl in memorian oceněn státním vyznamenáním Za zásluhy I. stupně.

Osobní život

Ač věčně svobodný mládenec, měl nemanželskou dceru, což nikomu nikdy neprozradil.

Zemřel ve věku 45 let, se svou osmnáctiletou milenkou Janou Maxovou, v ateliéru na Václavském náměstí na otravu svítiplynem

Dosud není jasné, zda se jednalo o náhodu nebo sebevraždu. Za nejpravděpodobnější se považuje nešťastná náhoda způsobená poklesem tlaku plynu v zastaralém topidle. Ten mohl způsobit zhasnutí plamene a kvůli nefunkční (či chybějící) pojistce plamene začal do místnosti vnikat jedovatý oxid uhelnatý

Spolu s rodiči je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově Na náhrobku jsou napsány noty části písně Jó, to jsem ještě žil