Česká herečka Jiřina Štěpničková se narodila 3. dubna 1912 v Praze. Zemřela 5. září 1985 ve věku 73 let v Praze, je pochována na Olšanských hřbitovech.
Nejznámější filmy
Kariéra
Už během studií hostovala Jiřina Štěpničková v Osvobozeném divadle, kde vystupovala pod matčiným jménem Jiřina Papežová. Studovala dramatický obor pražské Státní konzervatoře, který dokončila v roce 1930. V té době byla díky svému talentu přijata do činohry Národního divadla, kde byla v angažmá v letech 1930 až 1936. Poté odešla do Divadla na Vinohradech a jehož scéně působila až do roku 1951.
Mezi její první filmy patřily snímky Miláček pluku a Muži v offsidu v roce 1931. Před kamerou se dočkala prvního výrazného úspěchu v roce 1935, kdy ztvárnila roli Maryši, byla též Viktorkou ve filmovém zpracování Babičky z roku 1940. Objevila se ve více než padesáti filmech. Když však přišli v období protektorátu s nabídkou nacisté, odmítla.
V roce 1940 získala Národní cenu za hlavní roli ve filmu Muzikantská Liduška V roce 1968 získala titul zasloužilá umělkyně.
Tragický osud
Po válce zamířila na studijní pobyt do Londýna, kde se jí 16. dubna 1947 narodil syn Jiří Štěpnička jehož otcem byl akademický malíř Jan Samec. Později se herečka a malíř rozešli. Štěpničková se spolu se synem vrátila do Československa. Dostala se však do hledáčku komunistické státní policie, která se ji snažila získat pro spolupráci. Dostalo se jim stejné odpovědi, jakou dala o několik let dříve nacistům. Navíc na konci jednoho představení odříkala modlitbu za naši zem. Komunisté s ní neměli trpělivost, zakázali jí natáčet. V divadle měla čím dál méně příležitostí, proto se rozhodla emigrovat.
Dostala vzkaz od režiséra Františka Čápa, který ji lákal do západního Německa. Herečka se v říjnu 1951 odhodlala spolu se svým čtyřletým synem překročit ilegálně hranice. Že je to celé v režii tajné policie, jí došlo, až když bylo pozdě. Štěpničková se stala obětí akce nazvané Generální prevence. Falešný byl "zvací" dopis, i převaděč, který ji měl převést přes hranice.
Jiřina Štěpničková byla zatčena a odvlečena do pankrácké věznice, kde čekala do 2. prosince 1951 na proces. O její vině bylo předem rozhodnuto, a tak byl proces rychlý, odbyl se ve dvou dnech. Soud ji nakonec vyměřil 15 let vězení. Na svobodu se dostala v roce 1960, rehabilitace se jí však dostalo až o 8 let později.
O jejím tragickém osudu natočil v roce 2019 režisér Viktor Polesný životopisný snímek Past
