protest
Josef Skála je český politik, podnikatel, novinář, publicista, vysokoškolský pedagog, komunistický ideolog, v letech 2009 až 2010, a opět 2016 až 2018, místopředseda KSČM.
Narodil se 27. května 1952.
V osmnácti letech (1970) vstoupil do KSČ, jejím členem byl do 1990.
Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy (srpen 1968) přivítal s „nadšením a ulehčením“. Na Univerzitě Karlově v Praze studoval žurnalistiku a promoval 1975.
Od 1978 působil jako pracovník městského výboru KSČ v Praze.
1980 obhájil na Vysoké škole politické ÚV KSČ (katedra marxismu-leninismu) kandidátskou disertační práci Společenské vědomí a soudobý ideologický boj. Na Univerzitě Karlově pak přednášel filozofii a působil ve vysokých funkcích Socialistického svazu mládeže (SSM), 1986 byl na zasedání ÚV SSM zvolen do funkce stálého představitele Československého ústředí vysokoškoláků SSM v Mezinárodním svazu studentstva (MSS).
Ve funkci vystřídal Miroslava Štěpána (†2014) a zastával ji do zrušení SSM v roce 1990), za Vasila Mohority (1952) byl členem předsednictva Ústředního výboru SSM, též členem předsednictva Světové rady míru (mezinárodní organizaci levicově smýšlející mládeže).
15.listopadu 1989 vyznamenal na půdě budovy Mezinárodního svazu studentstva generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše (†2020) nejvyšším vyznamenáním MSS Zlatou medailí 17. listopadu (u příležitosti 50. výročí 17. listopadu 1939 a Mezinárodního dne studentstva).
Ve svazcích StB byl veden jako ideový spolupracovník, což byla kategorie tajného spolupracovníka rozvědky.
Po roce 1989 začal podnikat. V letech 1991–1998 byl členem představenstva společnosti ELIXTRADE, a.s., v níž působil také jako ředitel (1991–93) a předseda představenstva (1993–98). Krátce byl i členem představenstva společnosti MONTPREFA a.s.. Od 1995 jsou jeho aktivity spojeny s firmou COMEXPORT, a. s., v níž je od 2014 statutárním ředitelem a předsedou správní rady (od 2004 je rovněž jediným akcionářem).
Od 1990 je členem KSČM. Ve straně zastává pozici člena Pražské rady a člena Ústředního výboru. Byl také strategickým poradcem strany pro mezinárodní politiku. Na konci října 2009 byl zvolen místopředsedou pro oblast regionální a komunální politiky a občanského sektoru. Na konci června 2010 byl v tajném hlasování na mimořádném zasedání ÚV KSČM z této funkce odvolán.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2006 a 2010 kandidoval za v Praze, ale ani jednou nebyl zvolen. Nepodařilo se mu uspět ani ve volbách do Evropského parlamentu 2014, při nichž figuroval na 5. místě kandidátní listiny komunistické partaje.
V ní platí za zástupce ultrakonzervativního křídla. V pořadu České televize Události, komentáře, kde v lednu 2016 obhajoval bývalou komunistickou poslankyni Martu Semelovou (1960), např. zpochybnil Biľakův (†2014) podpis zvacího dopisu před invazí vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR, přestože je jeho pravost jednoznačně prokázána.
Je stoupencem bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa (1946).
Na IX.sjezdu KSČM v polovině května 2016 prohrál v boji o místo předsedy strany s Vojtěchem Filipem (1955) poměrem hlasů 155 ku 203. Stal se však místopředsedou, přičemž tuto pozici zastával do mimořádného sjezdu v dubnu 2018. Tehdy se opět utkal s Filipem o post předsedy, přičemž znovu neuspěl, následně neuhájil ani funkci místopředsedy.
Na Litoměřickém odborném semináři v září 2018 ohlásil založení spolku Paměť a svědomí, který má reagovat „přepisování dějin“ ve službách politiky.
V témže roce se stal signatářem levicové platformy Restart a od října 2021 je jedním z vedoucích představitelů sdružení "pro obnovu národní suverenity"„Kudy z krize“.
V únoru 2022 ohlásil kandidaturu na českého prezidenta za KSČM, s podporou nového vedení v čele s předsedkyní Kateřinou Konečnou (1981).