Jurij Gagarin – nejnovější zprávy a fotografie

Jurij Alexejevič Gagarin byl sovětský kosmonaut a první člověk ve vesmíru, kam vzlétl 12. dubna 1961.

Narodil se 9. března 1939 v Klušinu, zemřel při letecké havárii 27. března 1968 v Novoselovu (v obou případech šlo o tehdejší Sovětský svaz dnes Rusko).

Kariéra

Během 2. světové války sice nikdo z jeho rodiny sice nezahynul, život na okupovaném území byl ovšem nelehký. Po zabrání jejich domu Němci žila dokonce celá v zemljance.

1949 dokončil 6. třídu základní školy a rozhodl se vyučit slévačem. Po ukončení učiliště (1951) byl jako jeden z nejlepších vybrán k dalšímu studiu na Saratovské průmyslové škole, kterou absolvoval s výborným prospěchem. Již v této době věnoval hodně času sportu, vynikal zejména v basketbalu (navzdory své výšce 165 cm), hrál také v kapele na trubku.

Roku 1954 ho přijali do saratovském aeroklubu, od jara 1955 létal na Jaku-18 Na podzim 1955 byl přijat na vojenskou leteckou školu v Orenburgu zde získal zkušenosti se cvičným letadlem MiG-15UTI Po dvou letech ji ukončil s vyznamenáním, následně sloužil u stíhacího leteckého pluku Severního loďstva na základně u Murmanska za polárním kruhem.

V lednu 1959 rozhodla sovětská vláda o výběru budoucích kosmonautů, který prováděla speciální skupina prohlídkou lékařských záznamů 3461 letců. Z nich bylo vybráno 206 kandidátů. Absolvoval první a v únoru 1960 i vlnou prohlídek a pohovorů, po nichž se dostal mezi 20 adeptů na pozici prvních kosmonautů. Od března 1960 do ledna 1961 procházel spolu s nimi komplikovaným výcvikem v nově zorganizovaném Středisku přípravy kosmonautů které v létě 1960 přesídlilo do Hvězdného městečka V této fázi výcviku vstoupil do sovětské komunistické strany.

Příprava se skládala z teoretické (zahrnovala odborné přednášky) a praktické části, jejíž součástí byly i testy odolnosti (např. snést na centrifuze přetížení do 12 G nebo v termokomoře vydržet až dvě hodiny teplotu 70 °C). Do finálové trojice s ním nakonec postoupili German Stepanovič Titov a Grigorij Grigorjevič Něljubov Rozhodující pro určení kosmonauta č. 1 nakonec byla jeho dobrosrdečná a skromná povaha.

12. dubna 1961 v 9 hodin 7 minut moskevského času (6 hodin a 7 minut světového) odstartoval v lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur Obletěl Zemi a po 108 minutách přistál u vesnice Smelovka nedaleko města Engels v Saratovské oblasti. To ovšem po komplikovaném sestupu, při kterém loď začala nebezpečně rotovat. Ve výšce 7 km odstřelil poklop průlezu, katapultoval se (toto Sověti dlouhodobě tajili) a na padáku se snesl vedle kabiny.

Z neznámého vojenského letce se během hodiny stal nejpopulárnější člověk planety. Sovětská vláda toho samozřejmě náležitě využila k propagačním účelům. Byl mimořádně povýšen z nadporučíka na majora, vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu Leninovým řádem obdržel řadu dalších mezinárodních ocenění. V následujících dnech a měsících se mu dostalo vřelého přijetí po celém světě od Londýna až po Havanu, přičemž jeho vůbec první zahraniční cesta vedla do tehdy československé Prahy. Šarm, neustálý úsměv a přirozená inteligence mu na cestách získaly sympatie lidí a přispěly k jeho obrovské popularitě.

Prezident USA John Fitzgerald Kennedy na tuto událost reagoval 25. května 1961 vyhlášením nového ambiciózního cíle amerického kosmického programu, a to letu člověka na Měsíc do konce desetiletí.

Postavení celebrity ovlivnilo jeho chování. Nekonečná řada setkání, na kterých si kdekdo se slavným hostem chtěl připít „až do dna“, nezůstaly bez následků. Přestal sportovat, přibral, namísto létání se proháněl autem po Moskvě. Přes značnou zátěž veřejných povinností však nadále zůstal kosmonautem, velmi totiž usiloval o účast na dalších letech. 1965 byl zařazen do skupiny určené pro nácvik spojení lodí Sojuz jako náhradník velitele Vladimira Michajloviče Komarova V důsledku toho zlepšil i své chování, avšak po smrti Komarova při neúspěšném letu Sojuzu 1 v dubnu 1967 byl kvůli opatrnosti z přípravy vyřazen.

Od 1961 studoval na Žukovského vojenské letecké inženýrské akademii v Moskvě, kterou dokončil 1968. Vrátil se též k letadlům, ale 27. března 1968 při cvičném letu, spolu se svým instruktorem Vladimirem Serjoginem, zahynul (s největší mírou pravděpodobnosti zásluhou technické závady). Oba společně odpočívají na čestném pohřebišti u moskevské Kremelské zdi mezi nejvýznamnějšími představiteli Sovětského svazu. Pohřeb se konal 30. března, den předtím byla urna s jejich popelem vystavena. Přišlo se s nimi rozloučit na 40 tisíc lidí.

K uctění jeho památky vznikla muzea i památníky, byly po něm pojmenovány školy, náměstí, bulváry, ulice i parky v řadě (nejen) sovětských měst. Objevil se na poštovních známkách, je zmíněn v řadě filmů, knih a písní. V Československu vznikla oslavná skladba už v den jeho letu Pozdrav astronautovi (známější pod nepůvodním názvem Dobrý den, majore Gagarine), nazpívaná dirigentem a hudebním skladatelem Gustavem Bromem

V nynějším Rusku je populárnější než kterýkoliv jiný idol, v průzkumu z roku 2010 porazil i Vladimira Semjonoviče Vysockého Jediná jeho socha u nás byla vztyčena roku 1975 v Karlových Varech, 2012 byl v Houstonu odhalen první jeho památník v USA.

Osobní život

Pocházel z prosté venkovské rodiny, Otec byl tesař a truhlář, matka dojičkou, později povýšila na vedoucí mléčné farmy kolchozu. Měl tři sourozence, dva bratry a sestru.

V závěru studií v Orenburgu se po jedenapůlroční známosti v říjnu 1957 oženil se zdravotnicí Valentinou Ivanovnou Gorjačevovou. V dubnu 1959 se jim narodila dcera Jelena Jurjevna (historička umění), druhá dcera Galina Jurjevna (přednášející na Plechanovově ruské ekonomické univerzitě) spatřila světlo světa v březnu 1961, pouhých pět dní před kosmickým letem svého otce.

Roku 1961 prožil flirt se známou své manželky, ten skončil jeho skokem z balkónu, rozbitou hlavou a měsíčním pobytem v nemocnici. Manželce poté zůstal věrný, ostatně i z důvodu, že si ho pozorně střežila.