Karel Hynek Mácha – nejnovější zprávy a fotografie

Karel Hynek Mácha byl český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Proslavil se dílem, jemuž dominuje lyrickoepická skladba Máj (1836), jedna z nejvydávanějších českých knih.

Narodil se 16. listopadu 1810 v Praze, zemřel 6. listopadu 1836 v Litoměřicích.

Kariéra

Rodina se v rámci Prahy několikrát se stěhovala, nakonec se (v jeho šestnácti letech) usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí). Zde bydleli do konce Máchových studií a odchodu do Litoměřic (září 1836); vznikla tu převážná část jeho díla.

Chodil na farní školu při kostelu svatého Petra na Poříčí, v letech 1824 až 1830 studoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech. Od podzimu 1830 navštěvoval na pražské univerzitě filozofickou fakultu a mezi roky 1832 a 1836 studoval tamtéž práva.

Uměl německy a česky, ve škole se učil latinu; pod vlivem polských událostí (revoluce 1830) a četby polských autorů se začal učit polsky. V letech 1831 až 1832 navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna, jenž povzbuzoval své žáky k literární činnosti a hodnotil jejich práce.

Navštěvoval česká i německá divadelní představení. Ve Stavovském a Kajetánském divadle v letech 1834 až 1835 ochotnicky vystoupil v 16 hrách (především Václava Klimenta Klicpery a Jana Nepomuka Štěpánka). Jako student hrál pod pseudonymy Milihaj, Chám, případně Hynek.

Sám se také pokoušel o dramatickou tvorbu. Svědčí o tom dochované zlomky historických dramat, vzniklých v období 1831 až 1833. Žádné však nedokončil.

Byl také vášnivý cestovatel. Chodil většinou pěšky a vyhledával zejména krásy přírody a romantická místa spojená s historií. Žádnou z větších cest nepodnikl sám. První z těch delších vykonal 1832 a vedla z Prahy, přes Mělník, Kokořín, Housku, Doksy, na Bezděz. Doprovázel jej přítel Eduard Hindl (†1891).

Na přelomu srpna a září 1833 oba podnikli i tzv. Krkonošskou pouť. Během ní navštívili mj. Valečov, Kost, Trosky, Radim u Jičína, Třebihošť. Máchův podpis se nachází i v pamětní knize Sněžky (u 28. srpna 1833).

4. srpna 1834 vyrazil na putování do severní Itálie. Jeho společníkem byl Antonín Strobach (†1856), pozdější pražský purkmistr, předseda říšského sněmu a právník. Cesta trvala 6 týdnů (někdy ušli denně až 60 kilometrů) a vedla přes České Budějovice, Linec, Salcburk, Innsbruck do Benátek. Odtud pluli do Terstu a přes Vídeň se vrátili do Prahy.

O svatodušních svátcích 1835 šel se svými přáteli na osmidenní výlet do boleslavského kraje. Při té příležitosti navštívili vlasteneckého kněze Antonína Marka (†1877), žijícího nedaleko Jičína.

Zvláštní půvab pro něj měly hrady a zříceniny. Psal si seznam „hradů spatřených“ čítající na 90 položek. Dochovalo se 115 jejich kreseb a akvarelů. Tyto vznikaly přímo v terénu, doma pak některé z nich koloroval. 

Patrně z roku 1832 pochází kresba, jež by mohla být jeho autoportrétem. Přesná Máchova podoba je ovšem neznámá. Portrét od Františka Václava Šíra je nejrozšířenější, ale ten vznikl až 1860.

Na začátku srpna 1836 získal absolutorium na právech. Nástup do zaměstnání však odložil – aby mohl cestovat a být v Praze při korunovaci císaře Ferdinanda V. (†1875) českým králem. Koncem září pak nastoupil jako koncipient u litoměřického justiciára Josefa Filipa Durase (†1853).

V neděli 23. října si z vrchu Radobýlu, kde upravoval svou poslední báseň Cesta z Čech, všiml požáru ve tři kilometry vzdálených Litoměřicích. Při jeho následném obětavém hašení se nalokal vody, jež mohla být zdrojem jeho pozdějšího infekčního onemocnění.

Začátkem listopadu se jeho zdraví rychle zhoršovalo. Měl průjem, ale žádné léky neužíval a dál chodil do kanceláře. 2. listopadu píše dva poslední dopisy. V noci na 5. listopadu se mu velmi přitížilo, zvracel a vyžádal si lékaře. Přesto ráno vstal a šel se omluvit do práce, kam mu přivolaný doktor nedovolil dojít. Zemřel 6. listopadu 1836 přibližně ve tři hodiny ráno. Úřední záznam uvádí jako příčinu úmrtí mírnější formu cholery.

Protože byla obava ze šíření nákazy, bylo datum jeho úmrtí na úřední listině o jeden den posunuto. Z toho důvodu je na pamětní desce v Litoměřicích i na náhrobku uveden již 5. listopad. Pohřeb se konal 8. listopadu za přítomnosti jeho bratra Michala. Básníkovy ostatky byly na litoměřickém hřbitově uloženy téměř 102 let.

17. listopadu za něj bylo v Praze na dnešním Karlově náměstí slouženo rekviem. Účastnili se ho Máchovi rodiče, studenti a profesoři, mj. Josef Jungmann.

1912 byla odhalena jeho socha od Josefa Václava Myslbeka (†1922) na pražském Petříně. Její kopie je od listopadu 2010 instalována v Litoměřicích na úpatí Mostné hory.

Když po Mnichovu hrozilo zabrání českého pohraničí, byly 1. října 1938 z iniciativy tehdejšího guvernéra Národní banky Československé Karla Engliše (†1961) jeho tělesné ostatky exhumovány a převezeny do Prahy. Zde je antropologicky zkoumal a pietně konzervoval profesor Jiří Malý (†1950).

Druhý Máchův pohřeb 7. května 1939 na vyšehradském hřbitově se stal národní manifestací proti nacismu.

Je po něm pojmenováno mnoho ulic a institucí, Velký rybník dokský (Hirschberský) je přejmenován na Máchovo jezero, celá oblast kolem Bezdězu je zvána Máchovým krajem, měsíc květen Máchovým časem. Jeho osobnost i dílo se staly synonymem lásky, romantismu a mladistvého entuziasmu.

Dílo

Své první básnické pokusy psal v němčině.

1830 se definitivně uchýlil k češtině. V prosinci 1831 vychází jeho první text, báseň Svatý Ivan. V lednu 1832 následuje báseň Abaelard Heloíze, pod níž je poprvé podepsán jako K. H. Mácha.

V jeho básnické tvorbě nacházíme sonety i lyrickoepické skladby. Básně se vyskytují i v jeho prózách. V ní se věnoval hlavně historickým tématům. Rozhodl se napsat čtyřdílný román Kat, ale jeho části Vyšehrad, Valdek a Karlův tejn zůstaly pouze v náčrtcích. Jediná jeho dokončená a časově nejpozdější část zamýšlené tetralogie z doby Václava IV. je Křivoklad (1834).

Cyklus Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu, Márinka) se odehrává v jeho současnosti a nacházíme v něm i autobiografické prvky. Obě práce byly uveřejněny 1834 v Kwětech.

Jeho nejrozsáhlejší prací je román Cikáni. Pracoval na něm od října do prosince 1835. Poprvé vyšel kompletně až 1857.

Z jeho dalších próz lze zmínit Pouť krkonošskou, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Rozbroj světů či Sen.

Máj zaujímá ústřední místo jak v jeho tvorbě, tak v dějinách české literatury.

Osobní život

Narodil se jako Ignác Mácha (jméno Karel si přidal z důvodu obrozeneckého trendu a Hynek je počeštěný Ignác, což byl jeden z jeho kmotrů).

Jeho otcem byl Antonín Mácha (†1843), mlynářský tovaryš, voják a později majitel krupařského krámku. Matka Marie Anna Kirchnerová (†1840) pocházela z rodu českých hudebníků. Měl bratra Michala (†1871).

Jeho první doloženou láskou byla Marinka Stichová (†1853), s níž se seznámil 15. srpna 1832 v Benešově. Imponoval mu nejen její vzhled, ale i to, že znala a četla české knihy.

Na konci roku 1832 zahořel láskou k mladé herečce Rošrové, ale výsledkem vzplanutí tohoto byla jen jí věnovaná báseň.

Jeho skutečnou partnerkou a snoubenkou byla Eleonora Šomková (zvaná Lori, †1891). Seznámili se v zimě 1834 po divadelní zkoušce. Do společnosti ji uvedla pozdější manželka Josefa Kajetána Tyla (†1856) Magdalena Forchheimová (†1870). Charakter jejich vztahu, jejž ukončila po téměř třech letech Máchova smrt, nastiňuje jeho intimní deník (z 1835, částečně zašifrovaný) a jeho dopisy. Podstatnou roli hrála v tomto soužití jeho přecitlivělost a žárlivost, své učinili i rodiče partnerů, ale třeba i Lořina neochota naučit se česky.

Zmiňovaný kontroverzní deník poprvé neúplně rozluštil Jakub Arbes (†1914) roku 1884, zcela pak Karel Janský (†1959) ve dvacátých letech 20. století, který se ovšem zasazoval o jeho nezveřejnění.

2. října 1836 porodila syna Karla Ludvíka. Naposledy se s Máchou viděli 16. října 1836. Jejich svatba se měla konat 8. listopadu 1836 v pražském kostele svatého Štěpána.

Syn zemřel 5. července 1837 na psotník.