Kauza Lehké topné oleje – nejnovější zprávy a fotografie

Kauza Lehké topné oleje (LTO) se odehrávala v Československu a České republice mezi lety 1990 až 1996. Podstatou aféry byly obchody s rozdílnou výší spotřební daně na ropné produkty, a to v souvislosti se zákony, dle kterých se komodita zdaňovala podle svého názvu.

Do této "loupeže století" byly s posvěcením státu zapojeny desítky firem.

Charakteristika

Na československé/české území bylo reálně dodáno velké množství motorové nafty (většina v cisternových vagonech nákladních vlaků z Ukrajiny a Maďarska, ale také po silnici či ropovodem vybudovaným státy dřívější Varšavské smlouvy), která se však pomocí netransparentního řetězce (často pouze virtuálních) firem a "bílých koní" před zdaněním formálně přejmenovala na LTO, za který stát nevybíral žádnou spotřební daň, aby se obratem (opět jako motorová nafta) prodala ke konečné spotřebě na čerpacích stanicích.

Princip podvodu byl jednoduchý. Využíval toho, že dle tehdejších zákonů se ropný produkt danil podle toho, jak se nazýval. Rozdíl mezi LTO a motorovou naftou byl přitom obrovský: za olej se na rozdíl od nafty neplatila spotřební daň a DPH byla jen 5%. Přepočteno na peníze – rozdíl v dani mezi LTO a naftou byl postupně 10 až 14 korun za kilogram/litr, které tak šly do kapes podvodníkům.

Daňový únik na jedné cisterně byl 500 tisíc Kč. Vzhledem k obrovskému množství dodané nafty se tak celková ztráta odhaduje na 100 miliard Kč.

Vyšetřování

Na počátku rozkrytí podvodu byla zpráva brněnským celníkům z roku 1993, že několik organizací nabízí podezřele levnou naftu.

Podvodníci postupně své aktivity rozšiřovali. Fiktivně vyváželi naftu za hranice a nechali si vyplácet od státu i vratku DPH. Jedna cisterna mohla účetně (nikoli skutečně) vyrazit za hranice dokonce i několikrát.

Někteří naftu dokonce pančovali, aby vydělali o to více. Nekvalitní palivo pak spotřebitelům zadíralo motory, na což doplatily třeba doly na Ostravsku, zemědělci i autobusový dopravce.

Pátrací tým narážel na neochotu politiků z ministerstva vnitra, financí i průmyslu a obchodu tyto špinavé obchody objasnit. Celníci přicházeli na provázanost obchodníků s LTO s tehdejšími politiky, jejich manželkami a nejbližšími spolupracovníky. Ti tak projevovali nulový zájem o důsledné vyšetření této kauzy.

Zřídily se také tři policejní týmy, i jejich snaha však většinou troskotala na stanovisku úřadů, že obchodníci jednají v souladu se zákony. Vyšetřování proto vyšumělo a speciální vyšetřovací skupiny byly rozpuštěny.

Tomuto případu se detailně věnovala novinářka Jana Lorenzová (1940). Navštěvovala často výše zmíněná ministerstva, na jejichž půdě se často setkávala s obratem „legální daňové úniky“.

Výsledky

Obrovské zisky provázely mafiánské praktiky, vraždy nepohodlných svědků, výbuchy nastražených náloží. Lidé zapletení do vražd skončili ve vězení, hlavní viníci však nebyli nikdy potrestáni a zisky jim zůstaly.

Tak to chodilo až do poloviny 90. let, než stát změnil daňové zákony tak, aby se za LTO i naftu platila vyšší daň, a teprve tomu, kdo prokázal, že ropný produkt skutečně využil k topení, byla státem daň vrácena. Navíc se olej začal barvit dočervena, aby se na první pohled odlišil od nafty.