Marek Benda je český politik, člen Občanské demokratické strany (v rámci partaje reprezentuje křesťansky zaměřenou a spíše konzervativnější platformu), v letech 1993 až 2002 a pak od roku 2004 dosud poslanec (nejdéle sloužící v historii ČR).
Je synem českého disidenta Václava Bendy (†1999), narodil se 10. listopadu 1968 v Praze.
Kariéra
Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Praze. V letech 1988–1990 studoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kterou však kvůli revolučním listopadovým událostem nedokončil, stejně jako kvůli zaneprázdnění následnou politickou činností roku 1992 neuzavřel studia na Filozofické fakultě téže vysoké školy. Sám uvádí, že ho při vysokoškolském studiu handicapovala malá znalost cizích jazyků.
V letech 2003–2008 dálkově absolvoval Právnickou fakultu plzeňské Západočeské univerzity. Zde také složil rigorózní zkoušku a získal titul doktora práv (JUDr.), ovšem diplom nepřevzal a titul neužívá. Bylo totiž zjištěno, že jeho absolventské práce nesplňují standardní podmínky pro připuštění k závěrečným ústním zkouškám (hrubky, nízký počet normostran, zvětšení použitého písma, širší řádkování).
V červenci 2010 sice prohlásil, že rigorózní řízení absolvuje opětovně, k tomu však dosud nedošlo.
Do politiky se zapojil už v březnu 1989, kdy spoluorganizoval petici za zrušení paragrafu 53 v tehdejším zákoně o vysokých školách, kterou podepsalo 12 procent studentů MFF UK. V říjnu 1989 se tato skupina změnila v uskupení Stuha. 21. listopadu 1989 byl jmenován do Koordinačního stávkového výboru studentů. 1990 spoluzakládal Křesťanskou demokratickou stranu (KDS), jejíž předsedou byl jeho otec Václav Benda.
Již krátce po sametové revoluci se v únoru 1990 stal v rámci procesu kooptace do České národní rady jejím poslancem. Mandát v ní obhájil ve volbách 1990, opětovně byl zvolen i 1992 (za koalici ODS-KDS). Zasedal v Ústavně-právním a Mandátovém výboru.
Po vzniku samostatného Česka v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Do této dolní komory byl opakovaně zvolen 1996 (v témže roce se po sloučení KDS a ODS stal členem druhé uvedené partaje) i ve volbách 1998. 2002 zvolen nebyl (na kandidátní listině byl totiž umístěn až na 12. místo), ale do sněmovny nastoupil v červenci 2004 jako náhradník (na základě 8170 získaných preferenčních hlasů).
Poté byl opětovně zvolen ve volbách 2006 i 2010. Od prosince 2011 působil v Ústavně-právním výboru, od prosince 2012 do srpna 2013 zastával funkci předsedy poslaneckého klubu ODS. V předčasných volbách 2013 kandidoval v Praze z 10. místa, díky preferenčním hlasům dosáhl na čtvrtou pozici a znovu se stal poslancem.
Na konci listopadu 2013 byl zvolen předsedou Mandátového a imunitního výboru. Vedl ho ale pouze do 12. prosince, kdy rezignoval, aby uvolnil místo volební lídryni strany Miroslavě Němcové, která nebyla zvolena místopředsedkyní Poslanecké sněmovny. Ve volbách 2017 svůj mandát za ODS v Praze obhájil a v listopadu byl zvolen předsedou Ústavně-právního výboru. Ve volbách 2021 opět kandidoval z pozice člena ODS na 3. místě kandidátky koalice SPOLU (tj. ODS, KDU-ČSL a TOP 09) v Praze a post poslance znovu získal.
V komunálních volbách 1994 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Praha 2 za KDS.
Od roku 2006 je předsedou Spolku přátel Tchajwanu, od 2017 předsedou meziparlamentní skupiny ČR–Arménie.
Osobní život
S manželkou (svatba 1997) Markétou mají čtyři děti: Johanu, Jonáše, Apolenu a Amálii.
Má pět sourozenců.
