nový král
Margrethe II. - dánská královna
Margrethe II., česky Markéta II., celým jménem Margrethe Alexandrine Þórhildur Ingrid, je dánská královna. K roku 2023 byla jedinou vládnoucí královnou na světě a nejdéle sloužící ženou v čele státu.
Byla pojmenována Margrethe, což je dánská variace jména její zesnulé babičky z matčiny strany, švédské korunní princezny Margaret (†1920); Alexandrine po babičce z otcovy strany, královně Alexandrine (†1952); a Ingrid po matce. Protože její dědeček z otcovy strany byl také králem Islandu, dostala rovněž islandské jméno Þórhildur.
Narodila se 16. dubna 1940 v Kodani do rodu Glücksburků jako nejstarší dítě krále Frederika IX. (†1972) a královny Ingrid Švédské (†2000).
Ve svém každoročně živě vysílaném silvestrovském projevu 31. prosince 2023 oznámila abdikaci, která vstoupí v platnost 14. ledna 2024, v den 52. výročí jejího nástupu na trůn. Řekla, že jí přibylo „neduhů“ (viz níže), díky nimž nemůže přebírat tolik povinností jako v minulosti. Zmínila svou rozsáhlou operaci zad v únoru 2023 a uvedla, že jí tento zákrok přiměl přehodnotit vlastní postoje a zvážit, „zda by nyní nebyla vhodná doba k převzetí odpovědnosti další generací“.
Trůnu se vzdá ve prospěch prvorozeného syna, korunního prince Frederika (1968), který bude vládnout jako král Frederik X. Po odstoupení z funkce bude označována jako Její Veličenstvo královna Markéta.
Kariéra
Předpokládanou dědičkou svého otce se stala 1953, kdy nově přijatý dánský ústavní dodatek umožnil ženám zdědit trůn. Nastoupila na něj 14. ledna 1972. Po tomto aktu se stala první ženskou panovnicí v Dánsku od Markéty I. (†1412), vládkyně skandinávských království.
Jejím hlavním úkolem je reprezentovat vlast v zahraničí a být sjednocující osobností doma. Mj. přijímá zahraniční velvyslance a uděluje vyznamenání a medaile. V praxi téměř všechny její formální pravomoci vykonává dánská vláda.
Jako konstituční panovnice se neúčastní stranické politiky a nevyjadřuje žádné politické názory. Přestože má právo volit, rozhodla se tak nečinit, aby se vyhnula byť jen zdání stranictví.
Získala vzdělání na kodaňské soukromé škole N. Zahle's Skole, kterou absolvovala 1959. Rok strávila v North Foreland Lodge, internátní škole pro dívky v anglickém Hampshire, 1960 až 1961 studovala prehistorickou archeologii na Girton College v anglickém Cambridge, 1961 až 1962 politologii na domácí Aarhuské univerzitě, 1963 navštěvovala francouzskou Sorbonnu a 1965 londýnskou School of Economics.
V den svých osmnáctých narozenin dostala křeslo ve Státní radě. Následně v nepřítomnosti krále předsedala jejím schůzím. 1960 se švédskými a norskými princeznami odcestovala do USA. Navštívila Los Angeles a Paramount Studios, kde se setkala mj. s Elvisem Presleym (†1977).
Móda
V březnu 2013 ji The Guardian zařadil mezi padesát nejlépe oblékaných lidí nad padesát let. V souvislosti s jejími osmdesátými narozeninami zveřejnil britský Vogue článek, ve němž ji nazval Neopěvovanou hrdinkou stylu.
Řády
Během života obdržela řadu vyznamenání a titulů, a to jak před nástupem na trůn, tak během vlády. Mj. se stala 1188. rytířem Řádu zlatého rouna a 7. dámou Podvazkového řádu. Obdržela také dánské vyznamenání Řád slona nebo Grónskou medaili za zásluhy..
U příležitosti jejich 50. narozenin po ní byla pojmenována oblast na severovýchodě Grónska (Země královny Markéty II.).
Zájmy
Odmítá používat mobilní telefon + internet a tvrdí, že je bez těchto vymožeností velmi spokojená.
Je známá velkým zájmem o archeologii. Zúčastnila se několika vykopávek, mimo jiné v Itálii, Egyptě, Dánsku a Jižní Americe. Tento zájem sdílela se svým dědečkem, s nímž 1962 strávila nějaký čas při odkrývání artefaktů poblíž italské Etrurie.
Navrhla monogramy pro sebe i některé členy rodiny, ale také kostýmy pro filmy Divoké labutě (2009) a Ehrengard: Umění svádět (2023), pro tento snímek jich dokonce bylo celkem 51.
Od 2001 spolupracuje s baletním divadlem Tivoli. Jako scénografka a výtvarnice navrhla kostýmy pro několik inscenací Dánského královského baletu.
Navrhuje si také vlastní oblečení a je známá svým barevným, a někdy i výstředním, stylem oblékání.
Je také uznávanou malířkou a v průběhu let vystavovala mnoho svých děl. Pod názvem Od hor k pobřeží například 2015 se svou blízkou přítelkyní, královnou Sonjou Norskou (1937), vybraná díla inspirovaná přírodou. Pod pseudonymem byly její ilustrace použity pro dánské vydání Pána prstenů, k němuž byla vyzvána počátkem sedmdesátých let 20. století. Poslala je dokonce J. R. R. Tolkienovi (†1973), kterého zarazila podobnost těchto kreseb s jeho vlastním stylem.
Zdraví
Během 90. let 20. století a počátkem 21. století podstoupila několik operací pravého kolena kvůli zraněním a osteoartróze. 1994 se léčila s rakovinou děložního čípku, 2003 podstoupila 4,5 hodiny dlouhý operační zákrok spinální stenózy.
V únoru 2022 se nakazila covidem-19, v únoru 2023 podstoupila v úvodu zmíněnou operaci zad.
Byla známá tím, že kouřila až tři krabičky cigaret denně. Stala se proto terčem kritiky ohledně špatného příkladu poddaným. V listopadu 2006 bylo zveřejněno oznámení, že se této neřesti bude věnovat pouze v soukromí, po operaci zad s ní skončila úplně.
Osobní život
Její otec byl starším synem tehdy vládnoucího krále Kristiána X. (†1947) a jako Frederik IX. nastoupil na trůn po jeho smrti. Její matka byla jedinou dcerou švédského korunního prince (pozdějšího krále Gustava VI. Adolfa, †1973). Světlo světa spatřila týden po invazi nacistického Německa do Dánska. Pokřtěna byla 14. května 1940 v kodaňském Holmenském kostele.
Má dvě mladší sestry, princezny Benediktu (1944) a Annu-Marii (1946).
V průběhu pobytu v Londýně (viz výše) se setkala s francouzským diplomatem Henrim-Marie-Jean-André de Laborde de Monpezat (†2018), který byl tajemníkem na francouzském velvyslanectví v Londýně. Jejich zasnoubení bylo oznámeno 5. října 1966, vzali se 10. června 1967.
Necelý rok po svatbě, v květnu 1968, porodila syna. Dle tradice se dánští králové střídavě jmenují Frederik nebo Kristián. Rozhodla se ji zachovat a staršího potomka pojmenovala Frederik. 7. června 1969 se manželům narodil mladší syn Joachim.
2008 oznámila, že její potomci ponesou další titul hrabat z Monpezat, jako uznání kořenů jejího manžela.
Spolu s ním chovala od 70. let 20. století jezevčíky, k lednu 2024 byla patronkou 72 dánských a 8 zahraničních organizací.
