Poslední sbohem
Michal Prokop je český rockový zpěvák, hudební skladatel, bývalý politik, moderátor a kulturní činitel, těsně spojený se skupinou Framus Five.
Narodil se 13. srpna 1946 v Praze.
Blues o spolykaných slovech
Kolej Yesterday
Bitva o Karlův most
V baru jménem Krásný ztráty
Nic ve zlým, nic v dobrým
Noc je můj den
Poprvé naposledy
Kartáček na zuby
V roce 1968 vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze (bez diplomu a titulu Ing.), 1988 pak obor Kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
1963 začal veřejně vystupovat v rockovém hudebním seskupení, zpočátku jako kytarista, od 1967 coby zpěvák. Kapela se žánrově postupně orientovala na soul a rhythm and blues, což se projevilo na jejímd debutovém albu (už pod hlavičkou Framus Five) z roku 1969. Později přibyly i vlivy progresivního rocku (viz album Město ER s texty Josefa Kainara, které vyšlo 1972).
Na 1. československém beatovém festivalu 1967 byl vyhlášen nejlepším zpěvákem.
1977 podepsal dokument Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, takzvanou Antichartu. 1989 pak petice Za osvobození Václava Havla (†2011) i Několik vět.
Po rozpadu Framus Five (1971) se po většinu sedmdesátých let věnoval střednímu proudu a byl mj. členem divadla Semafor. Zároveň vystupoval jako partner v programu Hany Zagorové, během roku 1975 i se skupinou Mahagon. 1978 obnovil seskupení (pod lehce pozměněným názvem) Framus 5. Šťastné období vyvrcholilo vynikajícím albem Kolej Yesterday (1984), jež zahájilo volnou trilogii jeho (prozatím) vrcholného tvůrčího období. Dotvářejí ji nahrávky Nic ve zlým, nic v dobrým (1987) a Snad nám naše děti... (1989).
Po listopadu 1989 působil jako poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Po volbách 1990 zasedl do české části Sněmovny národů (za volební obvod Praha) za Občanské fórum. Po jeho rozpadu (1991) přešel do poslaneckého klubu Občanské demokratické aliance (jejím členem byl do 1998). Ve FS setrval do voleb 1992.
Následně vykonával funkci náměstka ministra kultury. Ve volbách 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODA a poslanecký mandát držel do předčasných voleb 1998. Zastával funkci předsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Zasedal i ve vedení zmíněné partaje, ale na podzim 1997, v souvislosti s vyhrocováním krize uvnitř ní i v rámci tehdejší koalice, patřil k těm jejím představitelům, kteří oznámili, že na celostátní konferenci dají svou funkci k dispozici.
V letech 1998–2001 byl ředitelem projektu Praha – Evropské město kultury 2000. Na konci devadesátých let uváděl politicky orientovaný pořad Nic ve zlým na TV Prima, od 2000 do 2013 v České televizi talk show Krásný ztráty. Vydal také knižní podobu těchto rozhovorů. 2020 měl premiéru dokument Jiřího Vondráka (1954) o jeho životě pod názvem Michal Prokop: Až si pro mě přijdou….
Je nositelem řady významných ocenění jako Řádu umění a literatury Francouzské republiky (1995), Zpěváka roku časopisu Melodie (1988), získal také několik platinových a zlatých desek. Je dvojnásobným členem Beatové síně slávy Radia Beat (2007, 2017) a členem Síně slávy cen Anděl (2018).
1972 se oženil s Ninou Prokopovou (1950), mají syna Petra (1977), který se stal produkčním, a dceru Michaelu.