Milan Kňažko – nejnovější zprávy a fotografie

Nejznámější filmy a seriály

- "Zajtra bude neskoro...":https://www.csfd.cz/film/23855-zavtra-budet-pozdno/prehled/ ("kpt. Ján Nálepka":https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1n_N%C3%A1lepka)

Rusalka (princ)

Zánik samoty Berhof (poručík)

Kohút nezaspieva (učitel Tomko)

Devět kruhů pekla (lékař Tomáš David)

Dobří holubi se vracejí (topič Miloš Lexa, pacient)

- seriál "Svědek umírajícího času":https://www.csfd.cz/film/23579-svedek-umirajiciho-casu/prehled/ (kat "Jan Mydlář":https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Mydl%C3%A1%C5%99)

- "To horké léto v Marienbadu":https://www.csfd.cz/film/229804-to-horke-leto-v-marienbadu/prehled/ ("Johann Wolfgang Goethe":https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Wolfgang_von_Goethe)

seriál Ulice (Karel Stránský)

seriál Kriminálka Staré Město (Nerbert Nociar)

Jan Hus (kněz dominikán)

Rašín (biskup Doubrava)

- "Anatomie zrady":https://www.csfd.cz/film/777163-anatomie-zrady/prehled/ ("Emil Hácha":https://cs.wikipedia.org/wiki/Emil_H%C3%A1cha)

Kariéra

Po skončení stavební průmyslovky se živil jako kulisák, poté zkusil náročnou je práci horníka. Následně studoval herectví na bratislavské Vysoké škole múzických umění

V letech 1968–1970 pobýval díky stipendiu na Mezinárodní divadelní akademii ve francouzském Nancy. Po návratu byl v letech 1970–1971 členem Činoherního souboru Divadelního studia (Divadlo na Korze), následně členem bratislavské Nové scény a v období 1985–1989 členem činoherního souboru Slovenského národního divadla

Od ledna do června 1990 byl děkanem Divadelní fakulty VŠMU, v listopadu 2002 se stal prezidentem Mezinárodního filmového festivalu Bratislava. Od ledna 2003 do února 2007 byl generálním ředitelem slovenské TV JOJ

V říjnu 1989, po podpisu petice Několik vět jako první (a jediný) člověk v Československu vrátil titul zasloužilého umělce to jako výraz nesouhlasu s politikou tehdejšího komunistického režimu. V listopadu 1989 byl spoluorganizátorem a moderátorem mítinků v Bratislavě. Vstoupil do politického dění jako představitel hnutí Verejnosť proti násiliu a stal se poradcem nového prezidenta Václava Havla

Ve volbách 1990 byl zvolen za VPN do Sněmovny lidu. V první vládě Vladimíra Mečiara byl od června do září 1990 nejprve ministrem bez portfeje, pak do dubna 1991 ministrem mezinárodních vztahů Slovenské republiky v rámci československé federace. Toto jeho angažmá skončilo poté, co Mečiar ztratil premiérský post a hnutí VPN se rozložilo. Proto přestoupil do HZDS a za tuto formaci zasedal ve Federálním shromáždění do voleb roku 1992

V nich byl zvolen do Slovenské národní rady, která se počátkem roku 1993 transformovala v parlament samostatné Slovenské republiky (pod názvem Národní rada). Zároveň se spolu s návratem Mečiara do křesla předsedy slovenské vlády dostal opětovně do vládních funkcí. V jeho druhé vládě byl nejen místopředsedou, ale od června 1992 do března 1993 také ministrem zahraničních věcí.

Následně se ovšem z HZDS rozešel. V březnu 1993 opustil vládu a založil formaci Aliancia demokratov Slovenska. Ta se o rok později včlenila do strany Demokratická únia Slovenska, za níž byl ve slovenských parlamentních volbách 1994 zvolen poslancem Národní rady. DEÚS se roku 1998 integrovala do Slovenské demokratické koalice, za níž byl zvolen v parlamentních volbách 1998

Po nich vznikla první vláda Mikuláše Dzurindy v níž byl v letech 1998–2002 ministrem kultury. V roce 2000 také přešel do strany Slovenská demokratická a křesťanská unie.

V listopadu 2013 oznámil svou kandidaturu do slovenských prezidentských voleb v nich však nepostoupil do druhého kola.

V březnu 2017 získal Cenu Thálie za představení Shylock pražského Divadla Na Jezerce

Osobní život

Má dva starší bratry, oba po roce 1968 emigrovali (jeden do Kanady, druhý do Austrálie).

Na podzim 2008 způsobil z důvodu nepřiměřené rychlosti dopravní nehodu při níž zranil Gabrielu Šuškovou. Následně byl nejen trestně stíhán, ale také ostře kritizován a to i s ohledem na to, že postižená žena trpí doživotními zdravotními následky. V září 2020 se nakazil nemocí covid-19 úspěšně se z ní ovšem zotavil.

Ve volných chvílích se věnuje sportu, čtení, sledování TV, golfu a práci na zahrádce.

Je potřetí ženatý. První manželku, bývalou kadeřnicí Marcelu, si vzal ve dvaceti letech po týdenní známosti. Mají syny Michala a Martina. Během pobytu ve Francii poznal druhou partnerku, herečku Michèle Montantin (1943). Ta za ním sice v září 1970 přijela do Československa, ale po jejím návratu do vlasti se i tento jeho vztah rozpadl. Manželé byli sedm let, ale po většinu tohoto času pouze na papíře.

Ještě před rokem 1989 potkal třetí manželku, bývalou baletku Eugenii (1953), s níž má syna Roberta.