Český vrcholný představitel komunistického režimu, bývalý generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš (vlastním jménem Milouš Jakeš) se narodil 12. srpna 1922 v obci Brloh v osadě České Chalupy v okrese Český Krumlov. Zemřel 10. července 2020 ve věku 97 let. Pohřeb se konal v úterý v pražském motolském krematoriu bez účasti veřejnosti.
Přestože v rodném listu i občance stojí jméno Milouš, používal Jakeš celý život jméno Miloš. Narodil se do rodiny truhláře a drobného zemědělce. Po absolvování obecné školy a měšťanky začal pracovat jako montér v Baťových závodech ve Zlíně. Vystudoval při tom Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou. Rok poté (v roce 1945) se stal členem KSČ. Postupně se přes Svaz české mládeže (ČSM) a národní výbory vypracoval na předsedu jednotného národního výboru v tehdy už přejmenovaném Gottwaldově a tajemníka ÚV ČSM pro ideologii, kulturu a mezinárodní vztahy v Praze.
Od roku 1955 studoval Vysokou stranickou školu při ÚV KSSS v Moskvě. Studium zakončil titulem doktor sociálně-politických věd (RSDr.). Ve stejném ročníku s ním byl Alexander Dubček Po návratu z Ruska pracoval jako referent v oddělení paliv a energetiky. Ale jeho politická hvězda stoupala strmě vzhůru. V roce 1963 se stal prvním náměstkem předsedy Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství, následovala funkce náměstka ministra vnitra a členství v Ústřední kontrolní a revizní komisí KSČ.
Při Pražském jaru v roce 1968 byl příznivcem určité liberalizace, ale znepokojovala ho sílící protikomunistická nálada ve společnosti. Po schválení akčního programu "socialismu s lidskou tváří" byl zvolen předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Dohlížel na stanoviska strany i hospodaření. Kritizoval nejednotnost strany.
Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 byl vyjednávat v Moskvě. Následně bylo podepsáno prohlášení, že se Československo bude i nadále držet socialismu. Podle vlastních slov byl „přesvědčen, že přijetí protokolu je východiskem k řešení složité situace v zemi a předpokladem pro pokračování všeho zdravého z polednové politiky.“ Se vstupem sovětských vojsk ale osobně nesouhlasil.
V roce 1971 byl zvolen členem Sněmovny Lidu Federálního shromáždění. Měl na starosti bývalé členy strany a jejich budoucnost a kontrolu placení členských příspěvků. Byl příznivcem změny cenové politiky a omezení těžkého průmyslu. Následně se stal tajemníkem pro oblast zemědělství a potravinářství. Aby se zvýšila produkce, zvyšovaly se i dávky umělých hnojiv. Cílem byla zemědělská soběstačnost Československa. V roce 1981 se dostal do předsednictva ÚV KSČ a dostal na starosti ekonomickou oblast. Roku 1987 se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ.
Jeho zřejmě nejslavnějším a nejvtipnějším počinem je Projev v Červeném Hrádku 17. července 1989, krátce po zveřejnění petice Několik vět pronesl v kulturním domě v plzeňské městské části Červený Hrádek legendární řeč. V ní naznačoval, že situace se musí změnit, jinak se komunistický režim zhroutí. Mluvil o demokratických řešeních i předkládání návrhů zákona všelidové diskuzi. Vyslovil také citát „demokracie je diskuze“ (jeho autora, T. G. Masaryka, ale nezmínil). Otřel se i o umělce a jejich výdělky: "No tak řekněme paní Zagorová je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ti náhodou neprotestovali," hřímal Jakeš.
Nejcitovanější pasáží je ale ta o kůlu v plotě A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to i ten lid to žádá taky, my s tím souhlasíme, s tím lidem, my plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě, neměli jedinýho slova podpory pro to, co se děje, no a vlastně oni nás mohli proti tomu lidu postavit. Tedy na nic nečekáme, prostě, máme vedoucí úlohu, jde o to ji správně používat a neztratit, to je důležitý.
Na Červeném Hrádku mluvil Jakeš spatra, což bylo jasně znát. Zamotával se do vět, upadal do sebelítosti, občas mlel z cesty. Pro listopadové demonstranty byl jeho projev zdrojem síly i humoru.
Záznam se dostal do rukou Alexandra Vondry, který ho odeslal do Svobodné Evropy. Lidi tehdy uslyšeli, že se komunisti cítí jako kůl v plotě a přestali se jich bát. Jejich síla a nepřirozený respekt se vypařily jak pára nad hrncem.
Po listopadových demonstracím, kterým Miloš Jakeš nepřikládal váhu, svolal jednání předsednictva. Mezitím ale vzniklo Občanské fórum, které požadovalo jeho rezignaci. Demonstranti skandovali Jakeše do koše a Pryč s Jakešem. Jakeš se chytal jakéhokoli stébla. Požadoval třeba nahrávky, které by dokazovaly, že demonstranti útočili proti příslušníkům SNB. Žádné neexistovaly.
Přemýšlel, že vydá rozkaz k zásahu Lidových milicí. Někteří milicionáři už prý byli na cestě do hlavního města. Nakonec se tak nestalo. Jakeš dodnes přisuzuje hlavní podíl na sametové revoluci Státní bezpečnosti (STB).
21. listopadu pronesl projev v televizi, ve kterém stále trval na tom, že československá vláda bude socialistická a žádné jiné řešení není, připustil reformy, ale zásah na Národní třídě bagatelizoval. Revoluce už ale žila vlastním životem. Chystala se generální stávka.
24. listopadu 1989 Miloš Jakeš rezignoval na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ. 7. prosince byl zbaven členství ve straně. I po převratu svůj postoj nezměnil. V roce 2017 například kritizoval Gorbačovovu perestrojku pro přílišnou benevolenci. Zůstal zarytým komunistou a prohlašoval například, že dnes lidé nejsou svobodnější než před revolucí.
I přes ztrátu politické moci si užíval luxusu své papalášské vily na pražské Hanspaulce. I o tu nakonec přišel, jeho potomci ji měli prodat za 45 milionů korun. Přestěhoval se do pražské Podbaby. Byl pravidelným účastníkem komunistických oslav 1. máje. Už v roce 2018 se ale na oslavách neobjevil, protože údajně upadl doma. O pár měsíců později ho postihl těžký zápal plic. Nemoc se vrátila v červenci roku 2019.
