Miroslav Bobek je český přírodovědec a manažer, od 2010 ředitel Zoo Praha. Předtím dlouhou dobu pracoval v Českém rozhlase (ČRo).
Narodil se 10. února 1967 v Mladé Boleslavi.
Kariéra
Vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě pražské Univerzity Karlovy. Od 1993 do 2009 působil v ČRo, kde zpočátku pracoval jako redaktor a zpravodaj věnující se především popularizaci vědy. 1997 byl vedoucím projektu Duhový most, ten zajišťoval vysílání v době povodní na Moravě.
V období 1998–2000 byl šéfredaktorem stanice Praha. 2000 založil divizi ČRo 8 (Online) a stal se jejím šéfredaktorem. 2005 koncipoval vybudování populárně-naučné stanice Leonardo, jejíž byl do 2009 ředitelem. Na sklonku téhož roku zvítězil v konkurzu na ředitele Zoo Praha a k 1. lednu 2010 funkci převzal, a to po Petru Fejkovi (1964).
Za jeho vedení se podařilo překonat rekordní roční návštěvnost, zvýšit míru ekonomické soběstačnosti, prohloubit chovatelské úspěchy a zvýšit úsilí v záchraně ohrožených druhů. Zoo Praha mj. začala organizovat (ve spolupráci s Armádou ČR) letecké transporty koní Převalského do Mongolska (projekt Návrat divokých koní od 2011) a aktivně se zapojila do ochrany goril nížinných v Africe (zejména projektem Toulavý autobus od 2013).
Během jeho dosavadního působení byly vybudovány např. nový areál pro slony (Údolí slonů), pavilon hrochů, Velemlokárium, Rezervace Bororo, Rákosův pavilon pro exotické ptáky či expoziční celek Darwinův kráter. Zrekonstruován byl pavilon šelem, obnoveny Gočárovy domy a po desetiletích znovu zpřístupněna stezka Zakázanka.
Za mimořádný úspěch považuje získání slonů ze Srí Lanky.
V červnu 2014 byl zvolen prezidentem Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Tuto funkci vykonával do 2016.
Další projekty
1994 inicioval (a pak řadu let organizoval) Africkou odyseu, při které byla monitorována migrace čápů černých z České republiky do afrických zimovišť (a zpět). Čápi byli při těchto sledováních vybaveni „batůžky“ s vysílačkami a sledováni satelitní telemetrií.
Vedl řadu expedic do Afriky, z nichž uskutečnil stovky živých vstupů. Vedoucí roli měl rovněž v projektu Nová odysea o migraci čápů v Asii, který byl zahájen 2002.
Poté dva roky (2001–2002) organizoval on-line přenos líhnutí sokolů stěhovavých na Týnském chrámu v Praze a budově Českého rozhlasu na Vinohradské třídě, obé v rámci akce Sokoli v srdci velkoměsta.
Mezi další projekty, na kterých se podílel, patří Hlas pro tento den, který seznamoval posluchače ČRo s hlasy ptáků, nebo Via Pontica o sledování migrace dravců ve východním Turecku.
Stal se rovněž autorem a vedoucím projektu Odhalení s podtitulem Trochu jiná reality show (2005–2008). Byl zahájen spuštěním online video přenosu z pavilonu goril v Zoo Praha. ČRo za něj obdržel "divokého Oscara" na prestižní přehlídce Wildscreen v Bristolu a berlínskou Pečeť Comenius EduMedia.
Společně s Martinem Smrčkem (1956) o něm napsali stejnojmennou knihu. Jeho hlavním cílem bylo konfrontovat chování goril s chováním lidí a přispět k jejich ochraně. Zčásti parodoval reality show vysílané v té době na komerčních televizích (např. Big Brother nebo VyVolení).
Na jeho základě napsal s Terezou Šefrnovou (1980) knihu pohádek Moja a páv (2006), následně i druhý díl Moja, Tatu a tiplíci (2009). Knížky byly vydány i v angličtině a francouzštině pro africké děti.
Mezi jeho další literární počiny patří dílka Proč nehladit ježka: gorilí říkanky (2007), Bobky od Bobka: ze zápisníku ředitele zoo (2012), případně Supi v hotelu Continental (2020).
Osobní život
S manželkou Klárou mají syna Kryštofa (vicemistr Evropy v jedné kategoriiletecké navigace) a dceru Markétu, nadšenkyni do koní.
