Miroslava Němcová, rozená Daňková, je česká politička za Občanskou demokratickou stranu, bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, od 2020 senátorka.
Narodila se 17. listopadu 1952 v Novém Městě na Moravě.
Kariéra
Vystudovala Střední zemědělskou a technickou školu v Havlíčkově Brodě (1968–1972). V letech 1972–1992 pracovala jako odborný referent Českého statistického úřadu, 1992–2007 vlastnila knihkupectví ve Žďáru nad Sázavou.
Od 1992 je členkou ODS. Veřejně činná je od komunálních voleb 1994, kdy byla za tuto partaj zvolena členkou městského zastupitelstva (i radní) ve Žďáru nad Sázavou. Mandát zastupitelky obhájila v komunálních volbách 1998, i tehdy byla zvolena zároveň členkou Rady města. V obou funkcích setrvala až do komunálních voleb 2002, v nich již nekandidovala.
V historicky prvních senátních volbách 1996 kandidovala, leč neúspěšně. V prvním kole sice zvítězila s více než 30 % hlasů, ale ve druhém získala "pouze" 42 %, senátorem se tak stal její protikandidát, lidovec Jiří Šenkýř (1952).
Do vrcholové politiky pronikla až po takzvaném Sarajevském atentátu (1997), kdy se od ODS odštěpila početná skupina poslanců, která utvořila nový subjekt pojmenovaný Unie svobody. Ona však zůstala loajální mateřské partaji. Ve volbách do Poslanecké sněmovny 1998 vedla její kandidátku v Jihomoravském kraji a byla zvolena, přičemž působila i jako místopředsedkyně Poslaneckého klubu a v letech 1998 až 2006 zastávala rovněž post stínové ministryně kultury.
Poslanecký mandát obhájila ve volbách 2002, v nichž vedla kandidátku ODS na Vysočině. Na začátku volebního období byla zvolena 2. místopředsedkyní Poslaneckého klubu, v červenci 2002 pak místopředsedkyní Poslanecké sněmovny. Od května 2003 do února 2005 zasedala ve Vyšetřovací komisi pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus ČR.
Když se blížil 13. kongres ODS v prosinci 2002, ohlásila svou kandidaturu na předsedkyni. Tento post však nakonec získal Mirek Topolánek (1956), ona byla zvolena místopředsedkyní. Tuto pozici obhájila v prosinci 2004.
2005 byla médii kritizována za to, že předala synovi k užívání své služební auto, které ale dle platných předpisů mohla využívat i k osobním účelům. Každopádně po této aféře vůz vrátila.
Znovu se poslankyní za ODS stala i po volbách 2006, v nichž opět vedla její kandidátku na Vysočině. V patové situaci kandidovala v červnu na předsedkyni Poslanecké sněmovny. David Rath (1965) ji při té příležitosti označil za „kleptomanku“, a Jiří Paroubek (1952) za „fanatičku“. V tajné volbě neuspěla, předsedou byl nakonec zvolen Miloslav Vlček (1961) z ČSSD. Stala se však znovu její místopředsedkyní.
Na 17. kongresu ODS v listopadu 2006 se po neúspěchu první vlády Mirka Topolánka stavěla proti spolupráci partaje s Paroubkovou ČSSD a svůj místopředsednický post neobhájila. Na následujícím sjezdu v prosinci 2008 se pokusila do vedení vrátit, opětovně ale nebyla zvolena. Po pádu druhé vlády Mirka Topolánka díky jeho aférách se o ní spekulovalo jako o kandidátce na předsedkyni strany.
Jejím vedením byl nakonec pověřen Petr Nečas (1964) a ten ji jmenoval stínovou ministryní práce a sociálních věcí a kultury.
Po rezignaci Miloslava Vlčka k 30. dubnu 2010 převzala z titulu 1. místopředsedkyně některé jeho pravomoci a byla pověřena řízením dolní komory do uskutečnění parlamentních voleb na konci května.
V nich mandát poslankyně opětovně obhájila, když znovu vedla kandidátku ODS na Vysočině. V červnu byla následně zvolena předsedkyní Poslanecké sněmovny. V této funkci prosazovala úspory v jejím chodu, např. chtěla omezit kritizované vnitrostátní lety poslanců z Ostravy do Prahy na zasedání. Kvůli velké absenci poslanců prosadila návrh, podle něhož museli dodávat písemné omluvenky. Na její návrh byl osloven Oldřich Kulhánek (†2013) s žádostí o nové logo, za který bez výběrového řízení získal odměnu ve výši 250 tisíc korun.
V květnu 2012 vydala souhlas s trestním stíháním sociálnědemokratického Davida Ratha.
Na 21. kongresu ODS v červnu 2010, ještě před volbou předsedkyně Sněmovny, byla zvolena 1. místopředsedkyní. V listopadu 2012 tuto pozici neobhájila, když ji porazil Martin Kuba (1973), byla ale zvolena řadovou místopředsedkyní.
Spekulovalo se o ní i jako o možné kandidátce ODS na prezidentku ČR ve volbách 2013. Sama potvrdila, že by případnou nominaci přijala. V dubnu 2012 nicméně kandidaturu vzdala a nešla ani do stranických primárek. Byla přesvědčena, že prospěje ČR více jako předsedkyně Sněmovny.
Po odstoupení Petra Nečase z postu předsedy vlády v důsledku tzv. kauzy Nagyová 17. června 2013 ji stranické grémium navrhlo do úřadu předsedkyně vlády, čímž by se stala první ženou v této vrcholné exekutivní funkci. Prezident republiky Miloš Zeman (1944) ale jmenoval premiérem nestraníka Jiřího Rusnoka (1960), ačkoli mu potvrdila, že má pro svou vládu podporu 101 poslanců. Hlava státu chtěla tímto krokem vyvolat předčasné volby do Poslanecké sněmovny.
K nim došlo 2013, ona kandidovala v hlavním městě jako lídryně ODS. Přitom byla rovněž celostátní volební lídryní a tedy i kandidátkou na premiérku v případě neočekávaného úspěchu ve volbách. Narážela však na odpor úřadujícího předsedy Martina Kuby, který se zdráhal stavět na ni volební kampaň. Původně se tedy billboardy s jejím jménem objevily pouze v Praze, až posléze byly rozšířeny i ve zbytku republiky.
Poslanecký mandát obhájila, strana však celorepublikově získala jen 7,7 % hlasů a 16 mandátů, což byl její nejhorší volební výsledek v historii. Po ustavení Poslanecké sněmovny kandidovala na post její místopředsedkyně, ale byla vyřazena již v prvním kole volby. Z toho důvodu jí stranický kolega Marek Benda (1968) uvolnil místo v čele mandátového a imunitního výboru. Jeho předsedkyní byla zvolena 16. prosince 2013.
Na 24. kongresu strany v Olomouci kandidovala na předsedkyni, ale nebyla zvolena, skončila na druhém místě. Porazil ji Petr Fiala (1964), o jinou funkci ve vedení neusilovala. Na kongresu nově zvolený 1. místopředseda Jan Zahradil (1963) poté řekl, že by si přál, aby se v dalších volbách za občanské demokraty ucházela o post prezidentky republiky.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny 2017 obhájila svůj poslanecký mandát za ODS na Vysočině. V komunálních volbách 2018 kandidovala za stranu na posledním místě kandidátky ve Žďáru nad Sázavou, neuspěla.
Ve volbách do Senátu 2020 kandidovala jako společná kandidátka ODS, TOP 09 a hnutí STAN v obvodu Praha 1. Ve druhém kole porazila dosavadního senátora Václava Hampla (1962) a stala se tak senátorkou, čímž jí zároveň zanikl poslanecký mandát a ve Sněmovně ji nahradil bývalý primátor Jihlavy Jaroslav Vymazal (1955).
Osobní život
V roce 1988 překonala nádorové onemocnění, přestože jí lékaři nedávali velké šance na přežití.
Žije ve Žďáru nad Sázavou. Je vdaná za Vladimíra Němce (celý život pracuje ve slévárnách), mají syna Pavla.
