Oldřich Nový (celým jménem Oldřich Albín Nový) byl československý herec, režisér, scenárista, dramaturg, zpěvák, divadelní ředitel a pedagog.
Narodil se 7. srpna 1899 na Žižkově, zemřel 15. března 1983 v Praze.
Nejznámější filmy a seriály
Kariéra
Ke hraní jej přivedl otec, který jako pražský vrchní hasič zajišťoval požární hlídku ve všech tehdejších kinech, společně se strýcem, jenž jej s sebou brával do Národního divadla, kde hrával.
Na otcovo přání se vyučil sazečem, aby měl jisté živobytí, přestože jeho zájem tíhl stále více k divadlu.
1918 získal angažmá v Ostravě o rok později odešel do Brna, kde působil nejdříve jako herec, později i režisér (od 1923) a šéf operety (od 1925) tamního Národního (Zemského) divadla.
Po patnácti letech odtud pro neshody ve vedení odešel do Prahy, kde se stal ředitelem Nového divadla. Zde mohl konečně vyzkoušet žánr, který se mu dříve nepodařilo prosadit, konkrétně hudební komedii.
Za okupace se prosazoval především ve filmu. První roli sice získal již v roce 1922 (v němém snímku Přemysla Pražského Neznámá kráska, ale od té doby se objevoval jen v malých rolích. Až do roku 1939, kdy jej Martin Frič obsadil do slavné role Kristiána.
Pro jeho typ se po válce hledalo herecké uplatnění velmi obtížně, přestože se po roce 1948 přizpůsobil požadavkům socialistického realismu. Většinu energie zaměřil na divadlo, hostoval po celém Československu a režíroval několik úspěšných her.
Roku 1957 byl jmenován zasloužilým umělcem, v letech 1954 až 1959 vykonával funkci uměleckého ředitele Hudebního divadla v Karlíně. Poté (do 1964) stál v čele nově založeného oddělení hudební komedie na Pražské konzervatoři.
Posledních deset let života téměř nevycházel ze svého bytu, nechtěl být totiž poznáván svými fanoušky.
Rovněž návštěvy přijímal jen zřídka. Když ovšem počátkem roku 1983 točil v Praze Miloš Forman film Amadeus, přivítal jej s otevřenou náručí. Světoznámý režisér byl poslední, kdo jej viděl živého. Pět dní nato byl nalezen v bezvědomí, veškeré oživovací pokusy zdravotníků selhaly.
Je pohřben na Olšanských hřbitovech.
Osobní život
V roce 1936 se oženil s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou (1902 až 1967), dcerou zámožného ředitele pražské banky. Společně vychovali adoptivní dceru Janu (1937 až 2006), později provdanou Včelákovou.
Po nástupu nacismu hrozila jeho ženě (kvůli židovskému původu) deportace do koncentračního tábora. Bránil ji tím, že se s ní odmítal rozvést. Z tohoto důvodu oba trpěli antisemitskými útoky v tisku i na veřejnosti.
Z důvodu rasových zákonů byl nakonec deportován přes Hagibor do Osterode v Sasku, jeho manželka měla být transportována do Terezína. O jejich dceru se v té době starali manželé Lelkovi, majitelé továrny na skelný papír v Lázních Bělohrad.
Jeho žena nakonec věznění přežila, podobné štěstí ovšem polovina rodiny, včetně otce, neměla. Se ztrátou nejbližších se nikdy nevyrovnala, v důsledku čehož u ní vypukla schizofrenie.
