Ondrej Rigo - československý sériový vrah

Ondřej Rigo byl československý sériový vrah, který v letech 1990 až 1992 útočil na ženy v Bratislavě, Mnichově a Amsterdamu. Až do smrti si odpykával doživotní trest za devět vražd a jeden pokus o ni.

Byla mu diagnostikována porucha osobnosti a nekrofilie.

Je masovým vrahem s nejvyšším počtem obětí novodobé (česko)slovenské historie. Vybíral si pouze přízemní byty nebo ty, do kterých bylo možné vniknout z pavlače, což činil výhradně v noci nebo nad ránem. Razantní útoky vedl zásadně do oblasti hlavy a vražedné nástroje zanechával na místě činu. Vlastní ponožky používal jako rukavice, aby po sobě nezanechal otisky prstů (odtud přezdívka Ponožkový vrah). Oběti po smrti sexuálně zneužil, jejich hlavy vždy přikrýval polštářem či peřinou.

Narodil se 17. prosince 1955 v Modre (tehdejší Československo nedaleko Bratislavy), zemřel 14. června 2022 (bylo mu 66 let) ve slovenské Nemocnici pro obviněné a odsouzené (Trenčín).

Kariéra a osobní život

Měl dceru, dle článku ve slovenském deníku SME byl romské národnosti. Ve 14 letech byl společně se sourozenci vzat do nápravného ústavu pro mládež, později sirotčince, po otcově zatčení byli totiž odebráni matce. Ta zemřela 2000 poté, co ji srazilo auto, zmíněný otec zemřel posléze při vloupání.

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil během povinné vojenské služby, ale po jejím ukončení se tento vztah rozpadl a jeho partnerka se vrátila do Popradu. O jeho druhém manželství se ví jen velmi málo.

V Bratislavě pracoval v hotelu Carlton, kde byl i zatčen. Předtím působil jako hasič v kotelně a plynař v nemocnicích.

Před spácháním první vraždy byl jedenáctkrát odsouzen. Zaměřoval se především na vloupání do domů. V Československu byl naposledy ve vazbě od 28. září do 9. prosince 1989 z důvodu nedovoleného opuštění území republiky.

Po pádu komunismu pokračoval ve svých zločinech v zahraničí. 9. prosince 1989, v den propuštění z vězení, odcestoval do Vídně. Zde si opatřil falešný jugoslávský pas na jméno Nedo Ikić. Posléze odjel do Západního Německa, aby se setkal se svým bratrem. V Bavorsku požádal o azyl, ale byl odsouzen ke dvěma měsícům vězení za padělání dokumentů.

Po propuštění utekl z uprchlického tábora a zamířil do Mnichova, kde pokračoval ve vloupáních, navíc začal vraždit.

Vraždy

Jeho první oběť, Helena S. (40), ho pravděpodobně překvapila ve svém bytě v noci ze 7. na 8. června 1990. Rozbil jí hlavu kovovou trubkou, horní část těla zabalil do deky a mrtvolu znásilnil. Vražednou zbraň odhodil přímo pod okno, kterým do bytu pronikl.

V noci z 31. července na 1. srpna 1990 se vplížil pootevřenými balkonovými dveřmi do mnichovského bytu Ilky Z. (27), kterou zavraždil opět kovovou trubkou. Také ji bodl šroubovákem do krku, s největší pravděpodobností během aktu kopulace. Po znásilnění mrtvého těla prohledal dům a nalezené cennosti odcizil.

V říjnu uvedeného roku odjel z Mnichova do nizozemského Amsterdamu, důvodem byla návštěva sestry Heleny. V noci na 27. září 1990 se vloupal do bytu Marie van der W. (58) v přízemí a dotyčnou zabil patrně dlažební kostkou z chodníku před domem. Její tělo svlékl do naha a souložil s ním. Oběť opět okradl, a když v kuchyni nalezl láhev oblíbené pálenky, vypil ji.

Den po tomto činu odjel do Bratislavy. Zde pokračoval ve svém řádění vraždou Terézie Reveszové (88) v domově důchodců 6. října 1990, kterou umlátil pěstmi během spánku. Pod balkonem policie nalezla během vyšetřování nedopalky cigaret s Rigovou DNA.

3. ledna 1991 v časných ranních hodinách byla nalezena těla Anny Páleníkové (40) a jejího syna Juraje Nitranského v přízemním bytě na ubytovně. Rigo do něj pronikl kolem půlnoci a oběma rozbil hlavy dřevěnou tyčí, mrtvolu ženy následně znásilnil. Dvojice byla v Bratislavě jen pár dní v souvislosti s oslavami Nového roku.

Jana B. (tehdy 31) se stala jedinou osobou, která jeho útok přežila, konkrétně 9. ledna 1991 kolem 2:30 hodin ráno, když se jí ho podařilo odrazit poté, co byla napadena ve svém bratislavském bytě. Pachatel sice z místa rychle utekl, ale oběť si všimla, že jeho světle modré kalhoty byly v oblasti rozkroku ručně šité, což později pomohlo při jeho identifikaci.

Navíc, díky světla z pouliční lampy, jasně viděla jeho tvář. Později se zúčastnila soudu s parukou, aby zůstala bez povšimnutí.

Tři měsíce poté zavraždil kusem betonu Helenu Novákovou (79).

Henrieta Odlerová (22) byla napadena 14. července 1991. Rigo se do jejího bratislavského bytu dostal opět oknem, pravděpodobně otevřeným kvůli horku. Rozbil jí hlavu, následně znásilnil a okradl. Dotyčná sice útok přežila, ale o 18 dní později na následky zranění zemřela. V době útoku spala v jiné místnosti bytu Henrietina babička, ta ovšem byla téměř hluchá a proto nic neslyšela.

Poslední oběť, Matilda Urbanová (67), byla zavražděna 4. března 1992 v centru Bratislavy. Toho večera byl Rigo se svou přítelkyní v kině Dukla (dnes YMCA). Když se z něj vraceli domů, nečekané jí oznámil, že musí něco vyřídit a vystoupil z trolejbusu. Domů se vrátil až druhý den ráno.

Některé z věcí, které ukradl svým obětem, dal své dceři.

Zatčení a odsouzení

Byl zatčen 4. března 1992 jen několik hodin po poslední vraždě, a to v hotelu Carlton (viz výše). V této době byl stále bez ponožek, které použil při výše popsaném útoku.

Své stopy pod balkony a nedopalky cigaret na místech činu vysvětloval tím, že tam byl náhodou kvůli močení, případně se ze zvědavosti díval do různých oken. Vlastnictví šperků obětí prý souviselo s tím, že mu různé ženy často dávaly dárky.

7. prosince 1994 byl po deseti dnech procesu odsouzen Městským soudem v Bratislavě na doživotí do věznice s nejvyšší ostrahou. Na tváři Riga nebyly po celou dobu patrné žádné emoce, jeho spis se skládal z 5500 stran. K žádné z vražd se nikdy nepřiznal.

Proti rozsudku se odvolal. Řízení u Nejvyššího soudu Slovenské republiky bylo zahájeno 27. února 1996, následující den senát odvolání zamítl a trest potvrdil.

Po několikaletém pobytu ve věznici Ilava byl převezen do věznice v Leopoldově. Po odpykání 25 let ve vězení požádal 2018 o podmíněné propuštění z důvodu podlomeného zdraví, ale soud mu nevyhověl. Měl mít problémy se srdcem, přesná příčina jeho smrti nebyla oznámena.

Odraz v kultuře

Beštia, detektivní román slovenského spisovatele Dominika Dána (1962), který vyšel na Slovensku v červenci 2006, je částečně fiktivní Rigovým příběhem. Přibližuje atmosféru po amnestii prezidenta Václava Havla (†2011) v roce 1990, která umožnila propustit z vězení mnoho zločinců toho nejhrubšího zrna.