Turecký prezident (respektive prezident Turecké republiky), bývalý turecký premiér (od 2003 do 2014) a bývalý starosta Istanbulu Recep Tayyip Erdoğan se narodil 26. února 1954 v v okrese Kasımpaşa v Istanbulu. Prezidentem Turecka byl zvolen 10. srpna roku 2014. Zvítězil hned v prvním kole.
Kariéra
V mládí studoval na náboženských školách, ale také prodával občerstvení na ulicích Istanbulu a byl zaměstnán v městském dopravním podniku. Vystudoval Fakultu ekonomie a správních věd na univerzitě v Marmaře. Chtěl se stát profesionálním fotbalistou. Místo toho se ale stal profesionálním politikem s celkem strmou - byť na čas přerušenou - politickou kariérou. Sám sebe označuje Erdogan za konzervativního demokrata. V zahraničí je ale vnímán jako fašistický diktátor a nejen kvůli svému vzhledu (například kvůli kníru) je srovnáván s Adolfem Hitlerem. Je znám také zastupováním teroristické organizace Al-Nusra a zneužíváním dětí pro armádu.
Angažoval se v nábožensky založené Straně ctnosti a Straně prosperity. V roce 2001 založil Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), která drží většinu v tureckém parlamentu. Tu si ale "vybojovala" nepříliš demokratickou cestou. V regionech, kde AKP není na špici, bylo stříleno do opozice. Nejsilnější strana vede i informační válku - blokuje 250 000 webů v Turecku.
V roce 1994 byl Erdogan zvolen starostou Istanbulu. V roce 2002 pak AKP vyhrála volby a v roce 2003 se stal tureckým premiérem. Parlamentní volby pak jeho strana vyhrála hned třikrát po sobě. Ale poslední volby provázelo opět potlačování demokratických principů. Zemřelo při nich 54 osob, ženy pocházející z menšin nesměly hlasovat. Díky investicím do infrastruktury (vodovodní potrubí, doprava, nové mosty a silnice, ekologičtější pohon MHD) si získal přízeň voličů. Během jeho starostování přibyly do rozpočtu Istanbulu 4 miliardy dolarů.
Jeho islamistické postoje, které veřejně prezentoval mu vynesly pobyt ve vězení. V prosinci roku 1997 recitoval ve městě Siirt báseň z díla nacionalistické aktivistky z počátku 20. století jménem Ziya Gökalp. „Mešity jsou naše kasárna, kopule, naše helmy, minarety, naše bajonety a věrní naši vojáci…“, zněla slova, které k původní verzi básně připojil. Jeho recitace byla vyhodnocena jako podněcování k násilí a náboženské a rasové nenávisti. Byl za ni odsouzen k 10 měsícům odnětí svobody. Z toho ve vězení strávil 4 měsíce. Musel se vzdát postu starosty i politických ambicí. Nesměl se zúčastnit dalších parlamentních voleb. Tento zákaz pominul až v roce 2003. Erdogan se vrátil na politické výsluní. 14. března roku 2003 se stal tureckým premiérem.
Tureckým prezidentem se stal v srpnu roku 2014. Dočkal se obvinění z podpory islamistů, za což se mu musel americký viceprezident Joe Biden později omluvit. Propojení bylo ale zřejmé a existují i důkazy. Dostal se do sporu i s Ruskem, když Turci sestřelili na podzim roku 2015 na syrsko-turecké hranici ruský letoun. Nejprve se odmítl omluvit. V létě roku 2016 se však Vladimiru Putinovi písemně omluvil.
Nedlouho poté následoval pokus o státní puč. Část turecké armády se pokusila převzít moc v zemi. Převrat skončil neúspěchem rebelů. Erdogan nastolil v zemi radikální pořádek ve svém pojetí. Z pokusu o puč obvinil tureckého klerika žijícího v USA Fethullaha Gülena. Ten obvinění popřel. Nastaly brutální čistky, které se dotkly armády, policie, justice i novinářů. Spousta lidí skončila ve vězení, někteří uprchli. Erdogan vytáhl dokonce i možnost znovuzavedení trestu smrti.
Jen několik dní po převratu vyhlásil Erdogan v zemi výjimečný stav, který trval až do roku 2018. Někteří pučisté před Erdoganem prchli do Řecka, očekává se však jejich navrácení do vlasti. V souvislosti s chaosem v zemi Erdogan pohrozil vojákům přísným trestem a mluvil dokonce i o znovuzavedení trestu smrti.
EU zmrazila přístupová jednání o vstoupení Turecka do Evropské unie. Turci mu ale otevřeli náruč. V roce 2017 prosadil prostřednictvím referenda změnu parlamentního systému na prezidentský. V dalších volbách v roce 2018 pak získal nadpoloviční počet hlasů a vyhrál už v prvním kole.
Od roku 2018 však země prochází hospodářskou krizí, která částečně ohrožuje Erdoganovu popularitu.
Turecko se velmi zvláštně staví i ke svým sousedům a historii. Neuznává například řeckoou Kyperskou republiku - členskou zemi EU. Podle Erdogana žádná země jménem Kypr neexistuje. Severní Kypr je zatím okupován tureckou armádou, kterou Erdogan odmítá stáhnout. Zmasakrování Arménů v Osmanské říši také odmítá přiznat. Když v roce 2016 německý parlament označil masakry za genocidu, nechal z Německa stáhnout tureckého velvyslance. Vůbec slovo genocida, které opět nabývá na síle s útokem na Kurdy, je v Turecku zakázané. Za jeho vyslovení hrozí vězení.
9. října 2019 vypukla operace nazvaná Pramen míru Turci napadli severovýchod Sýrie, který obývají Kurdové. Těm Turci prakticky odjakživa nemůžou přijít na jméno. Turci obhajují svou ofenzivu nutností vymýtit hrozbu teroru ze strany Kurdů.
Ofenziva má být zaměřena na kurdské milice YPG, které pomohly v Sýrii porazit samozvaný Islámský stát. Turecké armádě pomáhá hlavní proturecká povstalecká skupina v Sýrii, která si říká Národní armáda.
Osobní život
Jeho otec byl členem turecké pobřežní stráže.
Je ženatý, jeho žena se jmenuje Emine Erdoğana (rozená Gülbaran). Mají spolu dva syny, jejichž jména jsou Ahmet Burak a Necmeddin Bilâl a dvě dcery pojmenované Esra a Sümeyye.
