Si Ťin-pching je čínský politik a státník, od listopadu 2012 generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny (KSČ) + předseda Ústřední vojenské komise KSČ, a od března 2013 prezident Čínské lidové republiky (ČLR) + předseda Ústřední vojenské komise ČLR.
Narodil se 15. června 1953 v Pekingu.
Kariéra
Je synem čínského komunistického revolucionáře Si Čung-süna. Poté, co se tento během Kulturní revoluce stal obětí jedné z politických čistek, byl donucen uchýlit se do exilu.
V něm žil v jeskynním domě, načež se, po několika neúspěšných pokusech, stal členem KSČ (1974) a po službě v armádě (1979 až 1982) působil jako místní stranický tajemník. Po univerzitním studiu chemického inženýrství ve svém rodišti se dočkal vzestupu ve stranické hierarchii. V letech 1999 až 2002 byl guvernérem provincie Fu-ťien, poté (2002 až 2007) působil jako guvernér a stranický tajemník sousední provincie Če-ťiang.
2007 se stal členem stálého výboru politbyra a v období 2007 až 2012 zastával funkci výkonného tajemníka sekretariátu ústředního výboru KSČ. 2008 byl předurčen nástupcem vůdce Chu Ťin-tchaa (1942) a následně jmenován viceprezidentem ČLR + místopředsedou Ústřední vojenské komise.
Od úplného převzetí moci 2012 zavedl rozsáhlá opatření pro posílení stranické disciplíny a nastolení vnitrostranické jednoty. Jeho protikorupční kampaň vedla k pádu mnoha prominentních komunistických funkcionářů, včetně bývalého člena stálého výboru politbyra Čou Jung-kchanga (1942).
2018 čínský parlament schválil změnu ústavy, která vypustila omezení funkce prezidenta a viceprezidenta na dvě pětiletá funkční období, čímž získal možnost zůstat ve funkci i po vypršení toho druhého. Zvolen na další byl v březnu 2023.
Vnější a vnitřní politika
Snažil se posílit vliv Číny v Africe a Eurasii skrze projekt Nové hedvábné stezky. V ekonomické oblasti se zasadil o vyšší podporu státem vlastněných podniků, pokročilou integraci civilního a vojenského sektoru, programy na zmírnění chudoby a pokusil se reformovat sektor s nemovitostmi.. Na pandemii covidu-19, která v Číně vypukla v polovině jeho druhého funkčního období, reagoval cestou nulové tolerance.
Prosazuje asertivnější zahraniční politiku, zejména ve vztahu k USA a Indii. 2015 se během historicky prvního setkání sešel s tchajwanským prezidentem Ma Jing-ťiouem (1950), nicméně po vítězství opozice v tamních prezidentských volbách došlo ke zhoršení vztahů obou zemí.
V listopadu 2014, během setkání s tehdejším americkým prezidentem Barackem Obamou (1961) tento prohlásil, že USA uznávají Tibet jako nedílnou součást ČLR a nepodporují jeho nezávislost.
Na přelomu března a dubna 2016 oficiálně navštívil ČR. Během této události vedl několik rozhovorů s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem (1944) a premiérem Bohuslavem Sobotkou (1971). Jeho návštěvu provázela také značná vlna odporu, několik čínských uvítacích vlajek bylo polito barvou či strženo.
Cenzura
Poté, co jej někteří lidé začali nazývat Medvídkem Pú, zakázal Peking 2018 na území ČLR promítat nový snímek Kryštůfek Robin. Jako prezident je kritizován (opozicí a západními zeměmi) za návrat ke kultu osobnosti a za zvýšení represí vůči obráncům lidských práv.
Ocenění
Je držitelem řady mezinárodních řádů a vyznamenání, např. zlatého Olympijského řádu (2013), belgické velkostuhy Řádu Leopoldova (2014), ruského rytíře Řádu svatého Ondřeje (2017) atd.
Osobní život
Jeho první manželkou byla Kche Ling-ling (sňatek 1979, rozvod 1982) druhou je od 1987 Pcheng Li-jüan, bývalá operní diva. Nyní působí jako ředitelka tanečního a pěveckého vojenského souboru s hodností generálmajor. S ní má dceru Si Ming-ce (1992), která 2014 ukončila studium na americké Harvardově univerzitě.
