poslední rozloučení
Soňa Červená byla česká herečka a operní pěvkyně, mezzosopranistka a altistka.
Narodila se 9. září 1925 v Praze (tehdejší Československo), zemřela ve věku 97 let 7. května 2023 tamtéž. Poslední rozloučení s ní se uskutečnilo v úterý 16. května.
V mládí ji bavila jízda na koni a krasobruslení, v uměleckých sklonech měla podporu především od otce.
První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec, hrála rovněž ve filmu. Následně se rozhodla věnovat opeře, v letech 1952 až 1958 působila ve Státním (dnes Národním) divadle Brno. Poté přešla do berlínské opery Unter den Linden. Za zde ztvárněné role obdržela 1961 poprvé čestný titul Komorní pěvkyně (Kammersängerin), famózní úspěch jí přinesla především role Carmen ve stejnojmenné opeře Georgese Bizeta (†1875).
V této době se ji ke spolupráci marně snažila získat východoněmecká státní policie Stasi i československá Státní bezpečnost (StB), která na ni vedla osobní svazek již od 1951. Z nařčení ze spolupráce s ní ji soud očištil. Emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína v lednu 1962.
Následně zpívala v západoněmeckých operách, Vídni + americkém San Franciscu. Významné byly její role v operách Leoše Janáčka (†1928) Její pastorkyňa a Káťa Kabanová.
Po listopadu 1989 se vrátila zpět do vlasti, kde působila prakticky až do své smrti. Mimořádný ohlas mělo její vystoupení v opeře Zítra se bude... , v níž ztvárnila postavu Milady Horákové (†1950). Účastnila se také projektu komorní opery Toufar, která se hrála v Divadle Kolowrat (2013 až 2016).
Uplatnila se také v činohře Národního divadla, v divadle Ungelt vystupovala v letech 2019 až 2022 v recitálu Zpívá a vypráví Soňa Červená.
2021 nastudovala part svaté Ludmily v oratoriu Jana Zástěry (1984) Nádech věčnosti, které mělo premiéru v září uvedeného roku ve Vladislavském sále Pražského hradu, a vystoupila taktéž při jeho reprízách v roce 2022 na festivalu Smetanova Litomyšl a v římské Lateránské bazilice.
2002 obdržela od Nadace Život umělce cenu Senior Prix za uměleckou činnost, 2004 Thálii jako zvláštní cenu kolegia, v lednu 2011 jí na prknech Stavovského divadla udělil ministr kultury medaili Artis Bohemiae Amicis. 28. října 2013 získala od tehdejšího prezidenta Miloše Zemana (1944) medailí Za zásluhy.
Byla po ní pojmenována planetka objevená 1995 v Ondřejově.
Byla dcerou českého spisovatele a kabaretiéra Jiřího Červeného (†1962) a Žofie rozené Bergerové, později podruhé provdané Veselíkové (†1948).
Za jejího dětství k nim chodívali na návštěvu Bohuslav Martinů (†1959), Eduard Kohout (†1976), Vlasta Burian (†1962) a další významné osobnosti tehdejší kultury.
Rodiče se brzy rozvedli. Druhý matčin manžel zemřel 1938 a ona se později musela vypořádat s odloučením od obou biologických rodičů, protože byli vězněni v koncentračních táborech Terezín a Ravensbrück (oba nicméně válku přežili).
1943 gestapo zabralo rodinný byt, s výjimkou jejího pokoje, a to pro německou rodinu se synem, který ji znásilňoval.
V období 1945 až 1948 byla šťastně vdaná za Františka Slabého, majitele továrny na výrobu čokolády. 1948 však byla tato znárodněna a on se po nátlaku StB rozhodl pro emigraci, ke které se jeho choť kvůli matce a smlouvám v divadle nepřipojila. Jelikož byla neustále pronásledována StB, nechala se s ním v jeho nepřítomnosti rozvést.
V listopadu 1948 došlo k zatčení její matky, jenž byla následně převezena na Pankrác. Asi dva týdny poté jí známý dal vědět, že matčino tělo leží na pitevně, prý v důsledku sebevraždy požitím jedu. Pokud by se o tom nedozvěděla, byla by pohřbena v ďáblickém hromadném hrobě.
1951 se sblížila se spisovatelem, nakladatelem a knihkupcem Jaroslavem Podroužkem. V té době již bylo jeho nakladatelství PAX tři roky znárodněno a jeho vlastní knihy na indexu. Měl již také podlomené zdraví, mj. v důsledku dlouhé vyšetřovací vazby. Vztah tak trval jen do dubna 1954, kdy ve věku 41 let zemřel.
Děti neměla.