Svatý Martin z Tours byl římský voják, poustevník a biskup.
Narodil se roku 316 (případně) 317 v Savarii (dnešní Maďarsko), zemřel 8. listopadu 397 v Candes (dnešní Francie).
V katolické církvi patří mezi první nemučedníky označené za svaté. Je známý i díky legendě, dle které se rozdělil o svůj plášť se žebrákem.
Je ochráncem nejen vojáků, žebráků a jezdců, ale také podkovářů, vinařů, cestujících, zajatců, abstinentů, domácích zvířat a hus, případně úrody na polích.
Životopis
Jméno získal po římském bohu války Martovi, patrně díky otci, vysloužilému římskému vojákovi, který si přál, aby syn kráčel v jeho stopách. V Panonii nesetrvala rodina dlouho, odstěhovala se do severoitalské Pavie, v ní Martin prožil většinu mládí. Zde se také setkal s křesťanstvím, které ho velmi zaujalo a přitahovalo. Rodiče však jeho názory nesdíleli a v patnácti letech byl odveden do armády. Své povinnosti plnil spolehlivě, byl povýšen do hodnosti důstojníka, později přeložen k císařským gardistům. Kolem roku 334 byl přidělen k posádce v dnešním francouzském městě Amiens, kde strávil největší část vojenského života.
Po těchto událostech se dal pokřtít. Posléze armádu opustil, protože v jeho postojích nešlo vykonávat křesťanskou a vojenskou službu společně. Odešel do Poitiers, kam ho přivedla pověst biskupa Hilaria (†367), který se stal jeho učitelem. Tam také přijal nižší svěcení a začal toužit po misích a skromném životě poustevníka.
I proto se vrátil do rodné Panonie, kde chtěl bojovat proti mimokřesťanským náboženstvím. Zde se však situace natolik vyhrotila, že musel uprchnout do Itálie a na pozvání mistra Hilaria se odebral zpět do tehdejší Galie, kde se věnoval modlitbám a rozjímání. Při této činnosti se kolem něho zformovala skupina stejně smýšlejících křesťanů.
Přijal vyšší svěcení a stal se knězem. Dle legendy již tehdy vykonal několik zázraků a to včetně znovuoživení dvou lidí a pravidelného odvrácení pohrom.
Když zemřel biskup v Tours, byl pozván do tohoto města. Pravděpodobně v červenci 37 0 přijal biskupské svěcení. I přes vysokou církevní pozici žil skromně, téměř asketicky. Místo paláce pobýval s několika mnichy před branami města v nuzných chatrčích. U mnohých vlivných osobností nebyl oblíbený a musel snášet různé narážky a posměšky, naopak mezi prostými lidmi jeho popularita raketově rostla.
Z titulu své funkce zahájil velké obracení tehdejších Galů na křesťanství. Při této činnosti užíval násilí vůči pohanům i jejich posvátným místům. Zapaloval pohanské chrámy, kácel posvátné stromy, ničil jejich modly a drsně se vypořádal i s kněžími, kteří se snažili dál slavit tradiční pohanské svátky. Jeden z těchto zásahů byl zaměřen proti uctívaným megalitickým řadám v Bretani, které nechal zlikvidovat v rámci mnoha kilometrů. Pro tyto činy bývá někdy obviňován z náboženského fanatismu.
Zemřel na jedné ze svých misijních cest, kdy byl již vyčerpaný a oslabený nemocí. Jeho tělo bylo převezeno do Tours, pohřeb se konal 11. listopadu. V tento den tradičně startuje prodej svatomartinských vín, známá je také konzumace svatomartinské husy stejně jako další tradice, mj. i slavení svátku muži tohoto jména.
Jeho ostatky byly uloženy do krypty, nad níž byla postavena kaple a posléze i velkolepá bazilika, brzy nato se město Tours stalo význaným poutním místem. Za významnou relikvii je považován jeho již zmiňovaný plášť, který byl uchováván v královském pařížském paláci.
Těší se značné úctě, je mu zasvěceno přes 4,5 tisíce kostelů a kaplí po celém světě.
V ČR je např. známá rotunda svatého Martina na Vyšehradě, případně kostel svatého Martina ve Frýdku-Místku.
Je mj. patronem argentinského Buenos Aires, diecézí ve Stuttgartu, Mohuči, velké oblibě se těší v Latinské Americe, kde bývá často nazýván San Martín Caballero (kvůli svému častému zobrazování na koni).
Rada Evropy v roce 2005 prohlásila trasu mezi maďarským Szombathely (jeho rodiště) a francouzským Tours za evropskou kulturní stezku.
