Tomáš Baťa – nejnovější zprávy a fotografie

Tomáš Baťa byl československý podnikatel, tvůrce světového obuvnického impéria a v letech 1923–1932 také starosta Zlína. Zde se 3. dubna 1876 narodil, zemřel 12. července 1932 při letecké havárii v nedalekých Otrokovicích.

Kariéra

Pocházel z rodiny, která se po staletí zabývala ševcovstvím. Ve věku 8 let mu zemřela matka. O dva roky později se jeho otec rozhodl znovu oženit a zároveň přestěhovat rodinu i živnost do Uherského Hradiště

Ve dvanácti letech se začal zajímat o řemeslo, a to nejen jak boty vyrábět, ale také je co nejlépe prodat. Ve čtrnácti odešel z domova, proti vůli otce odjel do Prostějova. Zde pracoval u firmy Fäber vyrábějící ševcovské stroje. Po návratu domů došlo k další neshodě s hlavou rodiny, Tomáš proto bez jakýchkoliv prostředků odjel za sestrou do Vídně. Ta mu finančně pomohla, začal podnikat ve vlastní dílně. Jeho horlivost ovšem byla záhy ukončena neznalostí zdejšího trhu. Proto se ponížen v doprovodu otce vrátil zpět do Uherského Hradiště, kde se stal obchodníkem.

V roce 1894 se se sourozenci nechal vyplatit z rodinného podniku. Společně ve Zlíně založili obuvnickou živnost, ohlášenou na nejstaršího bratra Antonína Baťu ml. Zaměstnávali okolo 10 dělníků, kteří museli pracovat fixní pracovní dobu, za kterou dostávali pravidelnou týdenní mzdu.

V létě 1895 byl veškerý jejich majetek zastaven na splátky a směnky, které už nebylo možné hradit. Začaly jim hrozit žaloby ze stran věřitelů. Když Antonín odešel „na vojnu“, ujal se vedení podniku Tomáš a do léta 1896 firmu všech závazků zbavil. Mj. i z důvodu, že rozhodl začít šít boty z plátna, které bylo mnohem levnější a dostupnější než pravá kůže. O tzv. „baťovky“ (plátěné boty s koženou podešví a elegantní špičkou z pravé kůže) začal být díky reklamě obrovský zájem.

Významný podíl na cestě z krize měla i jeho sestra Anna která převzala dohled nad ekonomikou společnosti a svým přístupem zabránila zbytečnému plýtvání získaných finančních prostředků. I proto mohla být postavena první výrobní budova, v níž roku 1900 pracovalo 120 lidí.

Postupem času byly odkoupeny další zlínské pozemky, kam začala být rozšiřována firemní infrastruktura.

1904 se rozhodl se odjet do USA aby zde načerpal nové zkušenosti, Po skoro půlročním pobytu se na jaře 1905 vrátil nejen s nadšením pro styl amerického managementu ale i se stupňováním požadavků na dělníky: za špatně provedenou práci jim udílel pokuty ve formě srážek ze mzdy. To přineslo první problémy. Nepřistoupil na odmítavý postoj odborové organizace, následkem čehož se uskutečnila stávka. Vzniklou situaci vyřešil radikálně: všem jejím aktivním účastníkům předal výpovědi a na jejich místo přijal nové, nekvalifikované dělníky.

V roce 1908 zemřel jeho těžce nemocný bratr Antonín. Firma ovšem rychle vzkvétala. S rostoucím objemem produkce vzrůstal též příliv nových pracovních sil. Nastal problém, kam všechny nové zaměstnance ve Zlíně ubytovat. Proto začal s výstavbou tzv. Baťových domků. Spolu s nimi zde vznikaly i další budovy, které dodnes tvoří charakteristický architektonický styl celého města.

V letech 1914 až 1918 se počet Baťových zaměstnanců zvýšil desetinásobně. Na konci první světové války činila denní výroba téměř 6 000 výrobků a odhaduje se, že polovina armádních bot určených pro rakousko-uherskou armádu byla právě odsud.

Bezprostředně po skončení konfliktu byla firma, stejně jako všechny ostatní, postižena odbytovou, výrobní i finanční krizí. Roku 1919 se začalo v jeho závodech stávkovat. Hrozící úpadek dokázal odvrátit díky odvážnému a důmyslnému kroku. Z důvodu vyprodání přeplněných skladů se rozhodl snížit ceny obuvi o 50 % (téměř vždy končily typickou devítkou) a mzdy o 40 %. Pracovníkům tento pokles vykompenzoval poskytnutím přesně definovaných benefitů.

V roce 1923 měla síť prodejen Baťa již 112 poboček. V témže roce se rozhodl sestavit svoji kandidátní listinu ve volbách do obecního zastupitelstva. Ty vyhrál, když získal 17 mandátů ze 30, a stal se starostou.

Na konci roku 1928 společnost ovládala více než polovinu československého vývozu. Došlo v ní k zavedení pásové výroby, čímž produktivita práce vzrostla o 75 %, počet zaměstnanců pak o 35 %. Jeho dceřiné společnosti, továrny i prodejny vznikaly po celém světě.

V roce 1932 působily v 54 zemích světa na čtyřech kontinentech. V témže roce zahynul, společně s pilotem Jindřichem Broučkem, při leteckém neštěstí, když ve svém osobním letadle Junkers F 13 měl v plánu odletět do Švýcarska, aby se zde zúčastnil otevření nové firemní pobočky. Na místě této smutné události dnes v Otrokovicích stojí pomník, který ji připomíná.

Po této tragédii společnost převzal jeho polorodý bratr (z otcova druhého manželství) Jan Antonín Baťa

Tomáš ze společnosti Baťa postupně vytvořil rozsáhlý komplex výroby, obchodu, dopravy, služeb a financí, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Zavedl originální metody řízení výroby a obchodu a také systém motivace pracovníků. Jeho postupy byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou užívány dodnes. Rozsahem svých aktivit působil na úroveň podnikání v Československu, nízkými cenami svých bot ovlivnil komplexní profil spotřebního průmyslu.

Jím prosazovaný koncept funkcionalistické architektury se, spolu s továrnami, rozšířil téměř do celého světa.

Vytvořil rozvětvený výchovně-vzdělávací systém: své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu. Prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství, ve Zlíně nechal rovněž založit nemocnici.

Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací celého Československa.

Díky jeho iniciativě bylo vytvořeno rovněž filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky.

Osobní život

Roku 1912 se oženil s vídeňskou Češkou a dcerou správce Dvorské knihovny Marií Menčíkovou Její otec měl titul císařského rady. Byla velmi činnou v sociální a zdravotní sféře. Díky těmto aktivitám se stala velmi uznávanou zlínskou osobností.

Roku 1914 se jim narodil jediný potomek, syn Tomáš Baťa mladší