Tomáš Zdechovský – nejnovější zprávy a fotografie

Tomáš Zdechovský je český politik, od roku 2014 poslanec Evropského parlamentu (EP), od 2020 místopředseda KDU-ČSL.

Je považován za odborníka na krizovou komunikaci, politický marketing a public relations, vedle toho se věnuje i publicistické a literární činnosti.

Server Info.cz ho zařadil mezi 50 nejvlivnějších Čechů v Bruselu.

Narodil se 2. listopadu 1979 v Havlíčkově Brodu (tehdejší Československo).

Kariéra

Vystudoval gymnázium v Ledči nad Sázavou, poté magisterské obory Pastoračně sociální asistent a Pedagog volného času na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vedle toho absolvoval i bakalářský obor Politická komunikace na Papežské salesiánské univerzitě v Římě + magisterský obor Mediální studia a žurnalistika na Masarykově univerzitě v Brně.

2001 se spolupodílel na akci pořádané Katolickým spolkem mladých k uctění památky Josefa Toufara, kněze umučeného komunisty roku 1950. V období 2001–2002 + 2003–2004 byl zástupcem Jihočeské univerzity ve Studentské komoře Rady vysokých škol.

Od 2006 pravidelně přednáší na vysokých školách, 2015 byl jmenován členem Správní rady Univerzity Pardubice.

Před zvolením do EP se profiloval jako expert na krizový management, politickou komunikaci a politické kampaně. Spolupracoval s křesťanským serverem ChristNet.cz, kde původně zastával funkci šéfredaktora a v období 2004–2005 ředitele portálu.

2004 založil Komunikační a PR agenturu Commservis.com a od 2011 byl také jednatelem její původně dceřiné společnosti WIFI Czech Republic. Její součástí se 2009 stala také neurolaboratoř na trénink a výzkum mozku pro manažery a sportovce. Až do svého zvolení do EP působil jako jednatel obou zmíněných firem.

2007 založil akci zaměřenou na dárcovství krve s názvem Kdo miluje, daruje krev, která se koná každoročně na svátek sv. Valentýna (14. února) po celé ČR. Dalšími jeho projekty na podporu dárcovství jsou např. Než odjedete na dovolenou, darujte krev nebo Darujte krev s KDU-ČSL, které ročně přivedou do transfúzních stanic po celé republice stovky prvodárců.

Patří i mezi iniciátory a zakladatele iniciativy bojující za české Vánoce nazvané Zachraňte Ježíška, spolupodílel se na založení Asociace internetových novinářů a Institutu politických a ekonomických studií.

Politické působení

Od 2004 pracoval jako poradce a volební manažer předních českých politiků. Je autorem současného grafického manuálu KDU-ČSL, když po prohraných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PS PČR) 2010 definitivně stanovil žlutou jako primární barvu lidovců.

2006 vedl kampaň místopředsedy senátu Petra Pitharta (1941), který zvítězil o pouhých 26 hlasů. Tehdy v tuzemsku prvně plně využil do té doby neznámé marketingové prvky v podobě plachet na ploty či zapojení opinion leaders. Na základě popsaného definoval 2006 pojmy krizová komunikace a politické krizové řízení.

Členem KDU-ČSL je od 2006, v období 2007–2008 působil jako její krajský manažer v Pardubickém kraji. Po již zmiňovaných volbách do PS PČR 2010 u ní působil jako krizový manažer. V barvách lidovců kandidoval poprvé 2009 na 14. místě ve volbách do EP. Do této instituce byl však volen až 2014 ze třetí pozice na kandidátce.

V květnu 2015 kandidoval na sjezdu partaje ve Zlíně na post místopředsedy, leč neuspěl. V komunálních volbách 2018 se pokoušel dostat do Zastupitelstva města Hradec Králové za uskupení Koalice pro Hradec (tj. KDU-ČSL a hnutí Nestraníci), ale neúspěšně.

Ve volbách do EP v květnu 2019 se znovu ucházel o poslanecký post na 2. místě lidovecké kandidátky. Mandát se mu podařilo obhájit, když získal 24 823 preferenčních hlasů.

V prosinci 2019 oznámil, že bude kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Dodal, že v případě zvolení rezignuje na post europoslance. Přímo na mimořádném sjezdu se však kandidatury vzdal s tím, že bude usilovat o místo místopředsedy. Do této funkce byl následně skutečně zvolen.

2014 se ve spolupráci s europoslancem Petrem Machem (1975) začal aktivně angažovat v kampani za navrácení dvou chlapců Michalákových, kteří byli v Norsku odebráni tamním sociálním úřadem jejich české matce. V této souvislosti také inicioval otevřený dopis norským úřadům, pod který se podepsalo téměř 50 europoslanců z různých zemí a frakcí EP. Publicistický web Manipulátoři.cz ho však v několika rozsáhlých článcích kritizoval za to, že ohledně tohoto případu opakovaně uváděl nepravdy a zavádějící informace, on však jakoukoliv kritiku odmítl.

Jako člen kontrolního rozpočtového výboru EP také dlouhodobě kritizuje řadu případů zneužívání evropských dotací v Česku. Mj. upozorňoval na pochybnosti kolem Andreje Babiše (1954) a jeho role při čerpání dotace u farmy Čapí hnízdo, přičemž volal po prošetření této kauzy. Dále poukazoval na jeho údajný střet zájmů při čerpáni dotací holdingu Agrofert. Tehdejší český premiér jej v návaznosti na popsané aktivity označil za vlastizrádce.

Ve věci potírání podvodů se věnuje i boji se stáčením tachometrů.

Vyjadřoval se i k uprchlické krizi. V červenci roku 2015 navštívil několik táborů na Sicílii a prohlásil, že většina tam umístěných lidí jsou ve skutečnosti ekonomičtí migranti. Také se dlouhodobě angažuje v případech českých řidičů kamionů v Anglii a Francii, kteří se dostali do problémů, když při kontrolách jejich vozidel vyšlo najevo, že se do jejich nákladového prostoru měli migranti potají dostat.

Ve svém druhém volebním období v EP (od 2019) se stal členem Výboru pro rozpočtovou kontrolu, kde působil od července 2019 do začátku ledna 2022 i jako koordinátor poslanců Evropské lidové strany. V lednu 2022 byl zvolen jedním z místopředsedů uvedeného výboru.

Dále pracuje i jako místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a kromě toho je i členem Delegace pro vztahy s Japonskem a Delegace pro vztahy se zeměmi jižní Asie.

V červnu 2021 obdržel ocenění od velvyslance Malediv za podporu tamní demokratické opozice.

Spisovatel

Patří mezi spoluzakladatele básnické skupiny Přátelé tichého dotyku (založené 1998 v Ledči nad Sázavou), je autorem jejího manifestu ostře protestujícího proti kulturnímu úpadku české společnosti.

Dosud vydal čtyři sbírky básní: Ze zahrady mé milé (2008, přeložena do hebrejštiny, některé básně i dalších jazyků), Odpusť mým rtům... (2009), Intimní doteky (2010) a Kapka (2016).

Heraldik

Vytvořil řadu návrhů znaků a vlajek v rámci ČR, např. pro obce Veselá, Číhošť, Třebechovice pod Orebem, Chlumec nad Cidlinou, Týniště nad Orlicí, Písek atd.

Navrhl rovněž podobu vlajky české větve šlechtického rodu Vilhelmů a znak s praporem rodu Zdechovských, který v 15. a 16. století působil ve východních Čechách.

Další aktivity

Jeho úspěšným projektem je i obsahová změna českého kalendáře. Na podzim 2009 se mu do něj (po čtyřměsíčním úsilí) podařilo dostat několik nových jmen, např. Tobiáše, Nikolase, Andělínu, Leu či Dominiku.

Patřil také mezi iniciátory novely zákona o rodině, která umožňuje častější udělení střídavé péče.

Od 2011 byl členem představenstva BK Pardubice a od 2015 členem jeho dozorčí rady. U týmu také (do 2014) působil jako mentální kouč.

2012 byl hlavním organizátorem návrhu na zřízení biskupství pro Vysočinu, který měl být podán České biskupské konferenci (a rovněž papeži). Římskokatolická farnost v Jihlavě se od něj ovšem distancovala s tím, že jej označila za spíše úsměvný.

Od listopadu 2014 působí také jako předseda Unie evropských federalistů.

Od poloviny prosince 2017 je členem poradního sboru Meziparlamentní rady pro boj s terorismem. Je součástí aktivních záloh ozbrojených sil ČR, v květnu a červnu 2020 absolvoval třítýdenní vojenský výcvik.

Působil rovněž jako dobrovolník na covidových odděleních během pandemie této nemoci v letech 2020 a 2021.

Kontroverze

Minimálně v letech 2012 a 2013 fungoval jako mediální zástupce firem Chovanec media s.r.o. a CPE Credits of Private Equity a.s., které byly spojovány s podvodnými půjčkami (spotřebitelskými úvěry).

V listopadu 2021 se názorově ohradil proti rezoluci EP vyzývající členské státy, aby umožnily Polkám podstoupit na svém území interrupci, kterou samotné Polsko téměř ve všech případech zakázalo. Přicestování Polek do Česka (kvůli uvedenému zákroku) přirovnal k případnému nabádání Češek, aby jezdily do Polska brát heroin.

2018 se hlasitě postavil proti návrhu sankcí EP vůči Maďarsku, sám sebe přitom označil za dlouholetého přítele kontroverzního maďarského premiéra Viktora Orbána (1963). Podle svých slov se ovšem jejich společné cesty rozešly roku 2020.

Na svém twitterovém účtu opakovaně kritizoval některé publicistické servery. V prosinci 2021 např. Deník N přirovnal k dezinformačnímu webu Parlamentní listy a obvinil ho ze zaujatosti proti konzervativním vládám v Polsku a Maďarsku.

Intenzině se zasazuje o návrat pašeračky Terezy Hlůškové (1996) s pákistánského vězení do ČR.

Oficiální webové stránky

Osobní život

Vyrůstal ve vesnici Kožlí na Vysočině. Jeho otec Ladislav Zdechovský (†1998), který byl učitelem soustružení na zemědělském učilišti, se celý život aktivně věnoval vodáctví a stal se mistrem Československa v jízdě na pramici. Matka Pavla Zdechovská (1949) pracovala jako dětská lékařka v Ledči nad Sázavou.

Je podruhé ženatý, žije v Hradec Králové. První manželka Klára mu porodila syna Tobiáše a dceru Anežku, druhá Ivana (spolu od 2011) syna Tomáše a dceru Antonii.

Za nejlepší relax považuje sport (běh, squash).