Český herec Vladimír Menšík se narodil 9. října 1929 v Ivančicích. Zemřel 29. května 1988 ve věku 58 let v Brně.
Nejznámější filmy a seriály
Vladimír Menšík se právem zařadil mezi legendární mistry televizní zábavy. Jeho filmografie byla mimořádně bohatá, ztvárnil kolem 150 filmových a televizních rolí.
Kariéra
K divadlu se dostal v souboru písní a tanců Adolfa Pištěláka, jeho cesta k herectví však nebyla přímočará, jeho otci bylo totiž jeho hraní divadla proti srsti. Vystudoval tak průmyslovou školu a nějakou dobu pak pracoval v Brněnských strojírnách.
Na brněnskou JAMU se zkusil dostat až po nějaké době, napoprvé to nevyšlo, napodruhé už ano. Když v roce 1953 JAMU úspěšně absolvoval, nastoupil do Vesnického divadla, kde jej o rok později objevil režisér E. F. Burian, který se jej rozhodl angažovat. V jeho divadle pak Menšík nejen hrál, také zpíval a tančil. Divadlo jej nadchlo, ale toužil poznat svět filmu, který ho nakonec naplno pohltil.
Poprvé stanul před filmovou kamerou během natáčení snímku Velká příležitost, kde začínal jako komparzista. Roli, kterou na sebe mohl upozornit (a také upozornil), dostal ve filmu Dědeček automobil, který režíroval Alfréd Radok. Menšík ztvárnil italského automechanika. Film a divadlo se mu nepodařilo skloubit a v roce 1958 odešel od E. F. Buriana a podepsal smlouvu na Barrandově.
Na divadlo jako takové sice úplně nezanevřel, ale vracel se k němu jen zcela mimořádně. Za to jeho filmová kariéra se rozjela na plné obrátky. Menšík šel z role do role, převážně se objevoval v komediích, dostával však také charismatické role. Vystupoval v mnoha pořadech a proslul jako mimořádně talentovaný vypravěč. Nezapomenutelný byl během silvestrovských estrád nebo v televizním cyklu Bakaláři
Zahrál si v mnoha pohádkách (Tři oříšky pro Popelku, Princové jsou na draka, Loupežnická pohádka, Princ a Večernice), seriálech (Arabela, Létající Čestmír, Návštěvníci, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem, komediích (Což takhle dát si špenát, Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Zítra vstanu a opařím se čajem, Můj brácha má prima bráchu, „Pane, vy jste vdova!“). Předvedl i role tragikomické a tragické (Král Šumavy, Přežil jsem svou smrt, Dobří holubi se vracejí).
Jeho vysoké pracovní nasazení se začalo rychle podepisovat na jeho zdraví
Naposledy se objevil před kamerou 27. května 1988 s Jitkou Molavcovou v pořadu Abeceda O dva dny později zemřel.
Osobní život
Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý. S každou ženou měl dvě děti. Nejmladší Martina se jako jediná stala také herečkou a vynikající dabérkou (v roce 2005 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský herecký výkon na poli dabingu).
S první manželkou Věrou Menšíkovou měl syna Petra a dceru Vladimíru. S druhou manželkou Olgou měl syna Jana a již zmiňovanou dceru Martinu.
