Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, známý jako Král komiků, byl československý divadelní herec, režisér, zpěvák, ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec němé i zvukové éry, mecenáš, spisovatel, mim a imitátor, narozený 9. dubna 1891 v Liberci (Rakousko-Uhersko zemřel 31. ledna 1962 v Praze (Československo
Nejznámější filmy a seriály
Kariéra
Vyučil se příručím na obchodní škole. V mládí zpíval na kostelním kůru, měl rád operu, našel velkou zálibu ve sportu. Vynikal zejména ve fotbale, byl brankářem. Hrál za Union (později Viktorii Žižkov Nejznámější je však jeho profesionální kariéra v pražské Spartě (1914 až 1920).
Věnoval se také cyklistice a tenisu. Pravidelně se účastnil závodů a turnajů, které často vyhrával. Postupem času ale většina těchto aktivit ustoupila divadlu.
Své bavičské nadání zpočátku uplatňoval převážně na večírcích u přátel. Tyto schopnosti mu však postupně otevřely cestu i k veřejnému vystupování (v němž mu otec nejdřív bránil, ale když jej viděl na jednom představení, usoudil, že je výborný komik a nadále jej od umělecké činnosti neodrazoval).
Nejprve začal vystupovat ve vedlejších rolích velkých divadel, ale na doporučení Karla Hašlera začal působit v různých kabaretech.
Když vypukla první světová válka snažil se jí vyhnout a po zběhnutí putoval po českém venkově. Byl však chycen a uvězněn. Po amnestii si konec války odbyl ve vojenské kapele.
Posléze, když už se stal slavnějším, založil vlastní kamennou scénu, konkrétně Divadlo Vlasty Buriana Točil také filmy, v letech 1923 až 1956 účinkoval ve čtyřech němých a 36 zvukových. V drtivé většině případů šlo o komedie.
V roce 1944 došlo v jeho životě k prudkému zlomu. Nejdříve jeho divadlo zavřeli Němci, po druhé světové válce byl zatčen Čechy (a zmíněné divadlo bylo znárodněno). Původně byl uvězněn do společné cely s esesáky a kriminálníky, kde byl velmi ponižován. Následně, po intervenci Jana Masaryka došlo k jeho propuštění a vyšetřování na svobodě.
V této situaci měl zakázáno obnovit provoz divadla, byl mu také zabaven prakticky veškerý majetek a následujících pět let nesměl vystupovat. V jeho vile byla zřízena školka. Traduje se, že když šel navštívit děti, které pobývaly v jeho bývalé domově, nepřišel nikdy s prázdnou.
Ze začátku musel pracovat manuálně, byl vážným v severočeských dolech. Posléze fungoval jako poslíček na horských chatách, kde jezdil s autem pro rekreanty ROH a v kuchyni pak škrábal brambory. Zde též ilegálně vystupoval.
Za pět let, kdy nesměl hrát, se změnil: byl skromnější, ze sportovce s výbornou fyzickou kondicí viditelně sešel, vězení i pronásledování mu podkopalo zdraví, do toho se přidalo pití.
Roku 1950 mu byl herecký distanc zrušen. Začal působit v Karlínském divadle to na přímluvu Jiřího Frejky a Jana Wericha (ten se tímto dost možná pokusil odčinit, že v roce 1941 v USA společně s Jiřím Voskovcem nazpíval píseň Kolaborant Burian).
Vystupování na různých estrádách mu však zničilo zdraví – měl problémy se žílami a velmi mu otékaly nohy, proto nemohl chodit a musel při představení sedět. Jeho humor i komika byly ještě stále na dobré úrovni, ale už ztratily podstatnou část oné dřívější výbušnosti a osobitosti.
Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic. Nakonec umřel na plicní embolii Doma, v blízkosti své věrné družky. Ta zesnula o devět týdnů později, podle pamětníků na manželově hrobě.
Byl pohřben na pražském Vinohradském hřbitově v Praze. V roce 2002 došlo k přenesení jeho ostatků na Vyšehradský hřbitov Na náhrobku byla umístěna i jeho bronzová busta, kterou však neznámý pachatel ukradl. V únoru 2007 ji nahradila plastika s názvem Ruce komika.
Roku 2000 došlo k odhalení jeho pamětní desky na letenském stadionu pražské Sparty další je umístěna u stadionu Viktorie Žižkov
V anketě České televize o Krále komiků se umístil na 1. místě (druhý skončil Vladimír Menšík třetí Jiřina Bohdalová
V anketě Největší Čech se v roce 2005 umístil na 31. pozici.
Osobní život
Narodil se krejčímu, vlastenci a ochotníkovi Antonínu Burianovi, a jeho o pět let starší manželce Marii (roz. Škaloudové).
V Liberci prožil prvních deset let života. 1901 se rodina přestěhovala na tehdejší pražské předměstí Žižkov protože jeho otec neměl (v převážně německém) pohraničí dost příležitostí k vlasteneckým aktivitám. V Praze pracoval jako úředník vybírající potravinové daně a svého syna vodil pravidelně do Národního divadla na opery
Z poměru s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou měl za svobodna dceru Emilku Burianovou (zemřela 1996, roku 1944 se jí narodil syn Vlastimil Kristl).
Roku 1919 se oženil s Ninou Červenkovou-Burianovou. Ta mu byla největší oporou v těch nejtěžších dobách, měla ho velmi ráda. Musela být na každém manželově představení, když se zpozdila, Burian nechal jeho začátek pozdržet.
Společnost jej znala jako zábavného společníka, v soukromí byl však melancholický, náladový a měl deprese I proto se často uzavíral ve své dejvické vile.
Byl velkým mecenášem sportovců, jak profesionálních (sponzoroval např. národní cyklistické mužstvo), tak amatérských.
