Yvonne Přenosilová byla česká zpěvačka a moderátorka považovaná za průkopnici českého rhythm and blues a rock and rollu.
Narodila se 2. července 1947 v Praze (tehdejší Československo). Zemřela 11. září 2023 ve věku 76 let.
Nejznámější skladby
Kariéra
Kariéru odstartovala konkurzem v divadle Semafor, ze kterého Miloš Forman (†2018) natočil svou režisérskou prvotinu Konkurs (1963). S písničkou Malageňa přijata nebyla, ale všiml si jí skladatel a korepetitor Karel Mareš (†2011).
Zpívala se skupinou Olympic, v únoru 1964 nahrála českou verzi skladby I'm Sorry z repertoáru Brendy Lee (Roň slzy), která se stala hitem a jedním z nejprodávanějších československých singlů té doby.
1965 byla pozvána k třítýdennímu pobytu do Londýna. Během něj vystoupila v tamním rozhlase, nazpívala gramodesku, uspořádala dva úspěšné koncerty v klubech, psali o ní v tisku. Nejcennější vystoupení proběhlo v jedné z britských televizí společně se skupinou Rolling Stones.
Od podzimu 1965 byla členkou nově vzniklého divadla Apollo, nadále vystupovala v cizině, v anketě Zlatý slavík 1965 probojovala do první pětky.
1968 podepsala petici Dva tisíce slov a poté emigrovala přes Rakousko a Velkou Británii do SRN za svými rodiči.
26 let žila v Mnichově a neúspěšně se pokoušela o kariéru pod jménem Yvonne Silova. Pracovala osm let jako pozemní letuška u společnosti British Airways, později stala redaktorkou Rádia Svobodná Evropa a spolupracovala s Karlem Krylem (†1994).
1994 se natrvalo vrátila do Prahy. Ve Svobodné Evropě byla zaměstnaná do 2003, poté začala pracovat pro běžná rádia (Regina, Praha) a posléze pro specializované Country rádio, kde měla pořad Sklípek. Také moderovala pravidelné besedy na Pražské židovské obci, začala opět vystupovat.
Zahrála si ve filmech Dita Saxová (1967), Kulhavý ďábel (1968), seriálech Píseň pro Rudolfa III. (1967 až 1968) + Rodinná pouta (2004), jako Ježibaba zpívala v muzikálu Rusalka.
Osobní život
Otec Jiří, původně strojní inženýr z Moravy, byl důstojník, který za 2. světové války bojoval proti Německu, ovšem pod britskou vlajkou, což se posléze ukázalo jako problém(1953 uvězněn). Yvonninu matku Markétu, Vídeňačku, si přivedl z Palestiny, kde si ji vzal za ženu. Ta to v Praze neměla lehké: po konci války panovala nenávist ke všemu německému, tudíž, aby nepoužívala jazyk nepřítele, raději komunikovala v angličtině a vydávala se za Britku.
S manželem, advokátem Andreasem von Schuckmannem, se seznámila po dopravní nehodě. Vzali se 1978 a jelikož on byl držitelem šlechtického titulu, stala se baronkou. Rozvedli se 1985.
Měli syna Maximiliana Philippa (1979), který žije s otcem v Německu.
V poslední době ji trápí chronický zánět sedacího nervu.
