Změna letního a zimního času

Trendy

válka na Ukrajině StarDance 2024 Zrádci (reality hra) Bachelor Česko 2024

Letní čas (LČ) je označení systémové úpravy měření a udávání času, při které se v určité oblasti po část roku (v době léta a okolo něj) nepoužívá čas daný příslušným časovým pásmem, nýbrž ten posunutý dopředu, obvykle o 1 hodinu v určeném dni z 2:00 na 3:00 hodinu.

Původním účelem jeho zavedení byla snaha o úsporu elektrické energie, která by jinak byla potřeba pro večerní svícení – díky LČ je večer „déle“ světlo (ale ráno se rozednívá „později“).

V kontrastu s LČ bývá běžný pásmový čas často nesprávně označován za „zimní čas“. Skutečný zimní čas, tj. posun hodin dozadu oproti běžnému pásmovému času, nachází mnohem menší uplatnění než LČ.

V Evropské unii (EU) byly 1996 doby začátku a konce LČ sjednoceny – začíná v noci na poslední neděli v březnu (je o hodinu více) a končí v noci na poslední neděli v říjnu (je o hodinu méňě).

Nepoužívá se na Islandu, v Rusku, Bělorusku, části Grónska a norských ostrovech Jan Mayen a Špicberky.

Historie

Princip podobný LČ se asi poprvé objevil 1784 v dopise Benjamina Franklina (†1790) vydavatelům časopisu Journal of Paris. Jeho tón však byl míněn ironicky, nenavrhoval totiž zavedení LČ, ale aby lidé vstávali i chodili spát dříve, čímž by lépe využili denní světlo.

První vážně míněný návrh na jeho zavedení učinil londýnský stavitel William Willett 1907 ve své eseji. Ačkoli se mu podařilo přesvědčit i jednoho z britských poslanců, návrh se mu nepodařilo prosadit.

V praxi byl LČ poprvé zaveden za první světové války 1916, a to hned v řadě evropských zemí. Nejprve zřejmě Německem od konce dubna do 1. října uvedeného roku, a Rakouskem-Uherskem, jehož součástí tehdy byly i české země. Tento se v obou říších uplatňoval až do 1918, podobně jako ve Velké Británii a Švédsku.

Střídání času ve světě

V únoru 2011 schválil tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv (1965) zrušení standardního času a zavedení LČ celoročně. V Rusku se tedy posunul čas na letní v březnu uvedeného roku (o hodinu dopředu). Stejný krok ohlásilo i Bělorusko (2011) a Arménie (2012). Parlament Ukrajiny v září 2011 schválil opuštění standardního času, ovšem hned následující měsíc tyto plány zrušil.

Pro nesouhlas ruské veřejnosti byl v této zemi znovu zaveden standardní („zimní“) čas při podzimní změně 2014.

V USA a Kanadě LČ začíná dříve a končí později než v zemích EU, druhou nedělí v březnu, resp. první nedělí v listopadu. Některé části jejích území však LČ nepoužívají.

LČ v muslimských zemích zpožďuje tradiční ramadánovou večeři, protože slunce podle něj zapadá později. Proto se od něj v některých islámských státech dočasně upouští, případně je to jeden z důvodů, proč se vůbec nezavádí. Výjimkou je tak pouze Írán, kde LČ trvá i v ramadánovém období.

Střídání času v tuzemsku

Každoroční LČ byl v tehdejším Československu naposledy zaveden 1979. Po několika letech se ustálilo pravidlo, dle kterého se zaváděl poslední březnový víkend (v noci ze soboty na neděli) a končil poslední zářijový víkend. Od 1996 je o jeden měsíc delší – trvá až do posledního víkendu v říjnu. Tato změna byla provedena v celé EU (takže se jí přizpůsobilo i Česko).

Zrušení střídání času

V únoru 2018 jej odsouhlasil Evropský parlament. Pro zrušení se vyjádřilo 384 europoslanců, proti bylo 153, 12 se hlasování nezúčastnilo.

Byla tedy schválena výzva Evropské komisi, která měla navrhnout řešení. Její tehdejší předseda Jean-Claude Juncker (1954) přišel s návrhem na zrušení střídání a řekl, že by jej EU neměla jednotlivým členským státům diktovat. Např. Portugalsko, Polsko a Kypr si LČ chtějí ponechat.

V březnu 2019 bylo řečeno, že k poslednímu posunu času by mělo dojít 2021. Doposud však nebylo definitivně rozhodnuto, tato problematika byla odložena i kvůli pandemii covidu-19. Ke zrušení tak nedojde dříve než 2026.

Argumenty pro

Byly jimi především výše uvedené energetické úspory, LČ rovněž napomáhá synchronizovat cyklus spaní.

Argumenty proti

Mezi nimi byly uváděny například dopady na vnitřní biorytmus člověka, zvýšení počtu infarktů v době změny nebo nárůst počtu nehod v daném dni.

Výzkumu biorytmů se věnovala například bývalá předsedkyně Akademie věd ČR HelenaIllnerová (1937). Mluvila o tom, že přechod na LČ s „chybějící hodinou“ způsobuje problémy s psychickou i fyzickou výkonností. Někteří lidé si stěžují na zhoršení spánku, únavu či nevolnost. Přenastavení vnitřních hodin jim pak nějakou dobu trvá.