Totální magor i psychotik. Tomáš Řepka popisuje, jak ve vězení potkal nejhorší lidskou svoloč
Obavy
Nástup Tomáše Řepky (46) do vězení byl hojně sledovaný. I když ale na sobě nenechal navenek nic znát, i on měl sevřené hrdlo. Nevěděl, do čeho jde, čekaly ho ponižující procedury, samotka i podivíni.
„Dlouhou dobu čekám na kontrolu všech osobních věcí v místnosti dva na dva metry, bez oken. Kobka. Nestíhám mapovat, co se mi děje v hlavě. Prázdno a změť všech myšlenek. Co teď? Stane se to, co znám z filmů? Stát ve státě, svět ve světě,“ píše Tomáš v knize Deník ze dna, která vychází už 22. května.
Náckové
Nervozita byla na místě. „Zaměří se na mě někdo a bude se snažit mě znejistit? Jak budu reagovat já, který jednám na první nášlap? Bude se někdo pokoušet mi ubližovat? Kam až může dosáhnout touha po pomstě?“ honilo se mu dál hlavou.
„Přecházím na fasování věcí, vězeňský mundúr, základní vybavení. Po všech ponižujících procedurách a kontrole mě odvádějí na samotku v 6. patře, číslo cely 633. Jsem v místnosti, kde museli být předtím náckové. Všude jsou hákové kříže, rasistické narážky. Čiší z toho zlo a temno. Ale to čiší ze všech stěn vězení. Kamkoliv se podíváte nebo kamkoliv jdete. Pach bezmoci, beznaděj. Sprostota, nejnižší lidské pudy a chtíče,“ píše Řepka.
Tomu z původních 2,5 roku vězení soud umazal téměř rok za veřejně prospěšné práce a po sedmi měsících pobytu za mřížemi v lednu mohl za dobré chování domů Už proto dál nemusí trávit čas mezi podle svých slov prasečkáři, zloději a nebezpečnými vrahy.
Čtěte také: První foto Tomáše Řepky ve vězeňském mundúru
Na co nezapomene
Už nikdy v životě ale nezapomene, co za dobu v kriminále zažil. Věčné nedýchatelno, smrad, pocit bezmoci i obavy. V části, kdy už popisuje jinou část svého pobytu ve vězení, se to jasně ukazuje.
Čtěte také: Co nyní fotbalový reprezentant Řepka chystá?
„Na oddíl přicházejí nováčci. Basou se nesou zvěsti, že jeden je speciální exemplář. Fetoš, co se nevrátil z tripu zpátky domů… Psychotik, který na našem oddělení nemá co dělat. Na vazbě někoho pobodal nůžkama, nýmand několikrát trestaný za drogy a totální lidské dno a svoloč… Vím, že vybírat si tady nemůžete, ale ta bezmoc, že nevíte, jak nemocného člověka s poruchou osobnosti dostanete na postel pod sebou a budete s ním sdílet denně těch pár metrů, je strašná,“ vysvětluje ve své knížce exfotbalista, kterého proslavila tvrdá hra i blikance
Nebezpečný narkoman
Naštěstí podivína nafasovali obyvatelé vedlejší cely. Všechno je ale slyšet.
„Naprostý magor a lidské hovado v jedné osobě. Neustále sebou trhá, mele hubou, mluví si pro sebe. Vypadá útočně a agresivně. Mlátí s ním absťáky a rauše, nevíme, na jaké vlně zrovna jede a o co mu jde. Dohodli jsme se, že je dobré se k němu neotáčet zády, nikdy nevíte, kdy takové obludě cvakne v palici a vezme vás kovovou židlí, a nechceme s ním být nikdo sám. Nakonec to vyřeší tak, že hraje o stěnu asi tři hodiny ping-pong sám se sebou,“ dodal Řepka, který stále nechápe, že takhle nebezpečný člověk neskončil v blázinci. Několik desítek vězňů mělo kvůli němu zkaženou náladu na hodně dlouho dopředu.
Další exkluzivní ukázky z knihy Tomáše Řepky Deník ze dna najdete už brzy na eXtra.cz.