Tři tygři v nejodvázanějším rozhovoru: Grupáč, latexové oblečky a slova o frustraci
Divadelní uskupení Tři tygři se v posledních letech stalo senzací české komediální scény. Jejich skeče na platformě YouTube jsou natolik populární, že se rozhodli natočit celovečerní film. Snímek s názvem Tři tygři ve filmu: JACKPOT bude mít premiéru 26. května a redakce eXtra.cz měla ještě předtím šanci udělat rozhovor se všemi čtyřmi komiky. Štěpán Kozub, Robin Ferro, Albert Čuba a Vladimír Polák prozradili, zda se na place hádají, jestli se vídají společně i s partnerkami a zda na ně jejich milé žárlí. Nechyběla slova o grupensexu ani o zachraňování galaxie!
V posledních třech letech jste se stali velice populárním souborem. Proč myslíte, že váš humor tak funguje?
Ferro: Protože je pro lidi.
Kozub: Myslím, že nejhorší, co komik může dělat, je snažit se být chytřejší než divák a dělat z něj hlupáka. V tu chvíli se omezuje na určitou skupinu lidí, což je v pořádku, ale je to vyhraněné. A my tohle neděláme, nemáme to tak, že bychom dělali jen jeden druh humoru a přes to vlak nejede.
Ferro: Jednotlivé postavy, které jsme vytvořili, jsou často, byť trochu přehnaně, inspirovány skutečnými lidmi. Napozorovali jsme si je a pak jsme je zkusili předvést lidem, na čemž jsme si si vyzkoušeli jejich reakci. Myslím, že se také baví tím, že někdy podobného člověka potkali.
Čuba: Když se na to člověk podívá, naše popularita vznikla na YouTube, kde v té době nic podobného nebylo. Ano, youtubeři dělali nějaké scénky, ale bylo to na úrovni ochotnického divadla. Ono to je fajn, ale mainstreamovějšího diváka to nezaujme. My jsme s profesionální technikou vytvářeli obsah s profesionálními herci, což u nás nemá moc obdoby.
Kdo z vás je největší vtipálek?
Čuba: Těžko říct, doplňujeme se v tom, že každý z nás je trochu jiný. Štěpán má obrovský talent okamžité reakce, každé slovo má hlavu a patu, je vtipný a funguje to. To je neuvěřitelný dar. Tohle já nemám, spíš potřebuji čas, než mě něco napadne. Podobně to má i Vláďa. Robin to má zase na obě strany a zvládne držet krok se Štěpánem v rychlé improvizaci a zároveň ho můžeme zapojit do našich plánovaných skečů. Výborně se takhle doplňujeme.
Říkáte, že se výborně doplňujete. Stává se vám ale, že se někdy pohádáte?
Kozub: Jasně, vezměte si, že tady máte čtyři hlavy.
Čuba: Hlavně čtyři ega.
Ferro: Ještě k tomu herecká ega!
Polák: Já nemám ego, já jsem jen cholerik.
Vyostřilo se to někdy natolik, že jste měli chuť se rozejít?
Kozub: Ne, vždy je to spíš taková argumentace. Nikdy to nebylo tak, že bychom se rozešli.
Čuba: I když občas byly takové vyhrocenější situace...
Kozub: Jako že třeba někdo nastoupil do auta a ujel.
Co bývá nejčastějším jablkem sváru?
Čuba: Nebývá to z hlediska formy, ale spíš obsahu.
Kozub: Občas je těžké, když někdo cítí, že by to mělo směřovat trochu jinudy, ale zbytek to tak nemá. Vždy tedy někdo musí ustoupit nebo udělat kompromis. Občas to někomu trvá déle si to uvědomit, občas Vláďa bouchne, ale nakonec dotyčný stejně řekne "ok, já vám věřím".
Polák: Já jsem z kluků nejstarší a u divadla jsem nejdéle. Dá se říct, že věci vidím trochu jinak, řekněme divadelně, což je jakoby formát 1D. Jenže přes kameru je nutný pohled 3D, a proto mám občas jiný názor. To filmové vidění má například Albert. Myslím, že byla velká chyba, když ho nevzali na FAMU poté, co se tam velmi naivně snažil v 17 dostat. Někdo tam ten talent poznat měl.
Čuba: Tak teď jsem moc rád, že Vladimír propálil to, že jsem nebyl přijat na FAMU. Já se totiž do FAMU v našich představeních často a s velkou láskou strefuji. Teď si lidi jen řeknou: "No jo, další zkrachovalý filmař, který se tam nedostal..."
Jak už jste říkali, na place se sejdou čtyři hlavy a především čtyři vtipálci, kteří se neustále popichují. Rupnou vám občas nervy?
Ferro: My se máme mezi sebou přečtené. Štěpán okamžitě pozná, kdy jsem frustrovaný, a vadí mi to. U Bertíka taky poznáme, kdy nás neposlouchá, a náležitě si z toho děláme legraci a u Vládi je celkem jednoduché zjistit, že se mu něco nelíbí.
Čuba: Řekněme, že to dá poněkud hlasitě najevo.
Kozub: Bez toho popichování by to byla přece nuda. Hlavně je to v rámci legrace a všichni víme, že se máme rádi.
Ferro: Ono to hlavně člověka dostane zpátky na zem.
Polák: Pod to se můžu podepsat! Občas nabudu pocitu, že nejsem starý a tlustý, ale kluci mi to s radostí připomenou, díky čemuž se vrátím nohama na zem a zpátky do deprese.
Hrajete spolu v divadle, točíte skeče, teď i film. Předpokládám, že spolu trávíte spoustu času. Stává se někdy, že máte ponorku?
Polák: My se v poslední době vlastně tak často nevídáme. Štěpán teď často točí, v divadle hrajeme trochu jiné bloky. Jak finišují přípravy před premiérou, teď jsme se všichni čtyři sešli po relativně dlouhé době.
Čuba: Naše tvorba nám umožňuje uniknout od nějakého stereotypu. Štěpán udělal krásné písničky, v podstatě šansony, já jsem napsal knížku, která je temným krimithrillerem... Jsou to všechno jiné žánry.
Ferro: Já jsem zase už padesátkrát zachránil galaxii a nikdo mi za to ani nepoděkoval.
Čuba: A Vláďa dělá ještě tanečního choreografa.
Polák: To není pravda!
Vídáte se někdy pohromadě spolu s partnerkami?
Ferro: Byly grupensexy, a byť jsme si dali pauzu, já věřím, že budeme v tradici pokračovat.
Kozub: Ty vole, tohle řekni do médií a zítra nás budou znát úplně všichni. Podívej se na pana redaktora, jak mu zasvítily oči a určitě se těší na bonusy!
Čuba: To bude krásnej titulek - Tři tygři: Grupensex je norma!
Kozub: Když to chce rozjíždět takhle, pojďme to dotáhnout úplně do konce. Byly tam jak naše ženy, tak i cizí.
Ferro: Mulatky, transgender...
Kozub: Já jsem na starší, takže i ženy přes sedmdesát.
Ferro: A stavil se i Karel Roden, přinesl vínko, tak jsme si dali společně. Já jsem si potom strčil do zadku slunečník...
Polák: To už stačí!
Nežárlily na vás partnerky, že jste spolu trávili tolik času?
Kozub: Vzhledem k tomu, že jsme všichni čtyři heterosexuální, chápou, že to neděláme Robinovi do zadku.
Ferro: Je pravda, že jednou se žena pozastavila nad tím, když jsem si do práce vzal lubrikant, ale přísahám, že to bylo čistě kvůli pracovním věcem!
Kozub: On totiž přibral a potřeboval vlézt do kalhot.
Ferro: Byl to zrovna latexový obleček, co vám budu povídat, bylo to těžké se do něj dostat...
Polák: Já třeba dostávám čočku od vlastní dcery, že jsem špatný otec. Vyčítá mi, že s ní netrávím tolik času.
Kozub: Takže titulek: Polák je strašný otec!
Někteří lidé si dobře rozumějí v práci, v soukromí se ale příliš nevídají. Jak moc dobří kamarádi jste?
Čuba: Nejsme ti kámoši, co se každý týden sejdou u piva. Když už si spolu zapaříme, bývá to nějaká premiéra nebo derniéra, což přiznávám, že bývá velké a divoké. Rozhodně to ale není rutina.
Kozub: My spolu už moc nekalíme, protože toho volného času také není tolik.
Čuba: Aby to ale nevyznělo blbě, kdybych byl v nějakém velkém srabu nebo průseru, vždycky můžu přijet za kluky a vyplakat se jim na rameno. Vím, že mi vždy pomůžou a to přátelství už asi bude navždycky. Vláďu znám od své školy, kdy to byl starší herec, Štěpán s Robinem se také znají od školy. To naše přátelství je opravdu silné.