Ulice očima odborníka Novotného: Vsetín - město, kde nemá nikdo ani vorla a farář si tam kupodivu nevrzne!

Šéfredaktor eXtra.cz Pavel Novotný glosuje každý pátek dění v Ulici, kterou sleduje jeho manželka… A on se po návratu z práce pokaždé nadšeně přidává…

Uvažuji o tom, že budu psát v pátek tento svůj seriál recenzí o Ulici a o víkendu tasím ještě další dva na téma "Maléřovi - mimozemská rodina" a "Praha je zlatá loď", neboť podivná rodinka, která zaútočila na můj seriál poté, co utekla ze vsetínského chudobince, který sídlí hned vedle Státní tiskárny mluvnice spisovné češtiny, nejen že zcela tříští mou pozornost, ale promlouvá mi do běžného života.

Tuhle jsem se zastyděl, když jsem v hospodě Druhej svět, co sídlí pod redakcí, zakousl k polévce druhý krajíc chleba, za který se připlácí 2 Kč. A ty výčitky, jak jsem v úterý vyrazil z Řeporyjí do zaměstnání taxíkem, zatímco podzemní dráha stojí 10x méně.

Chápu, že Ulice je sociální fenomén reflektující strasti dnešní doby, ale na Nově si zřejmě řekli, že v novém roce vykreslí Prahu jako lukulské město, kde mají všichni mastné huby a čtyři brady, zatímco vyhladovělý venkov musí hryzat kůru.

Lakmusovým papírkem sociální nerovnosti byla minulý týden afektovaná dcerka Maléřových Rozina, jejíž představitelka je jako jediná z retardované famílie původem z Prahy, proto si musí v roli připadat jako na jiné planetě.

Moje matka je učitelka, a tak vím, co řeší ohledně rasových a sociálních rozdílů mezi dětmi, ale to, co píší do scénáře Rozině, to by bylo moc i na pohádku Jak bohatá princezna z Bruneje k neštěstí po stěhování do Bangladéše přišla.

Jen se v záběru objeví škola (je-li vidět přes zadek Terezy Jordánové), už vím, co bude následovat: Rozina bude, jen vejde do třídy, konfrontována s cenou svého obnošeného pulovru po dědovi s aktuální konfekcí (poměr 1:500), dále se jí někdo vysměje, že má jen troje boty (domov, škola, kostel), zatímco všechny holky ve třídě jich mají devadesát. Potom přijde výsměch spolužaček po každém údivu z toho, jak to mají v Praze oproti Vsetínu zařízené, a celou desetiminutovku zakončí připomenutí od panského stolu směrem k nuzačce, že machrovala laptopem za výzo a zatím je holá řiť.

À propos, vysvědčení, na tom se ve čtvrtek ukázalo, jakou pravdu měli ti čtenáři mého sloupku, kteří se minule podivovali nad rozdílnou ekonomickou situací Lišků a Maléřů, kde otec dělník a matka dělnice živí dvě děti v Praze a ve Vsetíně, a zatímco ti první se topí v penězích, druzí neviděli bankovku od měnové reformy ve třiapadesátém.

Zřejmě to docvaklo i tvůrcům, a tak ukázali, že i u Lišků se na korunu kouká, byť to v Praze od bombardování za první světové nebývá moc zvykem. Franta se dostavil s výzem k matce do práce s prosíkem o desátek a dostal od matky dvě stovky na bowling s kamarády (zřejmě šli na bowling do Vsetína), a když následně náhodou potkal doma otce, ten mu velkoryse vyndal z portmonky dvoukilo za ten děják, původní dar matky byl zamlčen, což následně s nadhledem rodičovská rada přešla, zatímco u Maléřových by ona tři dny plakala a on si bral týden přesčasy, aby se to nějak vybalancovalo.

Jinak si nás Nova pěkně připravuje na armageddon, který brzy v rodině nastane v důsledku svodů prostopášné Prahy. Klasickou ukázkou bylo středeční noční drama na téma "Rozina přetáhla ples", následná rodinná rozprava poloplačící zlomené matky a zoufalého otce s nezdárnou dcerou musela potěšit mravokárce a šokovat jižní Moravu, která viděla, jak brutální vliv má Praha na nevinnou dívku z venkova, která padne do jejích tenat.

(Matka jak na trní s úlevou kvituje zarachocení klíčů v zámku.)

Maléřová: Kde jste tak dlouho? (Odjel pro ni 22:50, je za deset půlnoc, skutečně uplynuly věky, ty slepice.)

Maléř: Čekal jsem na slečnu na metru skoro půl hodiny! (Tak jezdí to rychle, vole, to není jako ta úzkokolejka u vás na dědině.)

Maléřová: Rozino? (Ty brďo, ta poloha hlasu! Nedělalas výslechy islamistů na Guantánamu?)

Rozina: Šla jsem si ještě s holkama sednout a na chvilku přestala hlídat čas. (Klídek, maličká, tady na kalbách tvé vrstevnice nehlídají krom času ani kalhotky, hlavní je, že má někdo hulení a složily jste se na ten koks, jde jen o to, nenechat se s ním vyfotit do školního almanachu po držkopádu ze schodů, Kolář tím oslovil nedávno i otce, který do té doby netušil, že mistr existuje.)

Maléřová: Sednout? Kam? (Ne, stoupnout do galerie, ty rouro.)

Rozina: Nó, do jedné restaurace. (Prosím tě, maličká, nepoužívej slova, která rodiče znají jen z vyprávění paní lékárníkové, co byla předloni v Praze na Donutilovi v Národním.)

Maléřová: Do baru? (Kriminálka Miami hadr, ty vole, tebou bych nechtěl být vyslýchaný s lampičkou namířenou do ksichtu, samozřejmě na služebně, doma bys to zkusila bez lampičky, elektřina není v Praze žádná láce.)

Rozina: Mamko!

Maléřová: Pila jsi? Myslím alkohol? (Hele, nacistko, nepokládej nikdy otázky, když nemáš fyzicky na to, přežít očekávanou odpověď! Příklad: "Rozino, na co máš v penálu ty dlouhé papírky a drtičku?“)

Rozina: Ne. Ne, holky pily, ale já ne! (Rozinko, my všichni víme, že máma se pro vědu nenarodila, ale tohle nemělo šanci.)

Maléřová: To ti můžu věřit? (A helemese, mělo, beru zpět.)

Rozina: Trochu jsem si cucla od Viky, trochu! (Chceš, aby dostali oba infarkt? Příště doznej jedno pito a švestkový kompot, je to sice taky hrůza, ale nezní to tak krutě.)

Maléř: Ty, Rozino, takhle by to nešlo. Nedodrželas, na čem jsme se domluvili, a oba jsme se o tebe báli! (Á, hlava rodiny promluvila. Klídek, během toho roku zaracha, co ji za tuhle zradu čeká, se jistě srovná.)

Rozina: Já jsem fakt nechtěla přijít pozdě, fakt. (Překlad: "Nechtěla jsem přijít už nikdy, ale nevyznám se ve velkoměstě, jen počkejte, až se do pěti let zorientuju alespoň tady v Nuslích.)

Maléřová: Dobře, běž se rychle umýt a spát, ráno brzy vstáváte na vlak! (Pokud se s tatínkem nerozhodneme pro pěší pouť domů, přeci jen třetí třídou ve čtyřech, to si nemůžeme dovolit. Taky se nám minule prodražila ta pokuta, jak nás chytli u Bohumína schované v tom nákladním vlaku.)

(Rozina odchází psát do pokojíčku SMS kámoškám, že její rodiče jsou kreténi.)

Maléř: Já nevím. Poprvé jde na ples tady a hned takový problém! (Počkej, až půjde podruhé a vrátí se poblitá s ultrazvukem v ruce. To by se u vás nestalo, tam je tombola v devět a v deset zvednuté židle v sálu a vrchní počítá třicet sudů malinovky, co se dnes vypily.)

Maléřová: Na druhou stranu jsem ráda, že si tu našla nějaké kamarádky. (Najít si kamarádky, už fetuje a plánuje s nimi, jak schovat dvě těla a prodat bráchu na orgány do Německa, tohle jsou jen známé.)

Maléř: No, jde ale o to, jaké! (Počkej, až potká v Kozičce rozjetou Agátu se Štoudkovou sbírající síly pod stolem, případně pod někým z repre.)

Maléřová: No, ta jedna je sebevědomá až běda. Prostě budeme muset na Rozinku víc dohlížet! (Řekla stará indiánka a šla si myslet na faráře, zatímco tatík se těšil, jak si zítra u Henryho zašpásuje za mrazákem se servírkou.)

Už aby se Veronika spustila s farářem, který ji předevčírem šokoval tím, že na místě neproklel flirtující servírku (budoucí druhou paní Maléřovou, akorát obutou v botách nejen o nedělích). Ano, tam je to jasný, sblíží se s ním a její Stachanovec bude mít ke spermatu na pípě u Henryho o problém navíc, nepočítáme-li fetující dcerku a pyromana synka.)

K dalšímu ději, byť si díky Maléřovým i tak při každém úderu do klávesnice stejně představuji, jak to bude drahé, až se mi opotřebuje enter a bude třeba vyměnit i mezerník.

Pobavilo mě Adrianino dobývání kanceláře domnělého biologického otce. Zatímco seniorky u televizí kroutily hlavou nad zlou pražskou sekretářkou a odmítavým ředitelem, já si pochvaloval, jak je super, že máme před redakcí kameru a cesta ke mě vede přes troje železobetonové dveře, takže matky mých levobočků může jít v klidu dolů zmlátit a okrást o mobil ochranka a já se nemusím obtěžovat z křesla.

Adrianka by si měla uvědomit, že to, že nemá tatínka, je zřejmě důsledkem toho, že její mrtvá matka byla taková kráva, že může být mladá ráda, že ji neutratili hned po narození, což není v civilizované Evropě přípustné, ale jsou případy, kdy by to mělo být v ústavě, případně o ni (narkomanku, zlodějku, kurvu a hysterku po matce) biologický tatínek neměl logicky zájem, který, neví-li o tom, že má dceru, ztratí tak do třiceti vteřin poté, co zjistí, s kým a co se mu to kdysi omylem narodilo!

Na Nově jsou celí vydření z toho, že ani skalním není zatím jasné, zda celé jaro hledaný biologický otec je jednou z už stávajících seriálových postav, či ne, ale je to úplně jedno. Nemá cenu se trápit něčím, k čemu budeme docházet měsíce a čemuž bude předcházet oslovení (pod Maciuchovou) nudícího se majora ve výslužbě Kadlece, případně staré Maléřové, která by, viz výše, uvyslýchala i čerstvou mrtvolu z generálního štábu IS.

Nelíbí se mi jak Alzheimer v součinnosti se scénáristy konfrontují v semeništi idiotů (pekárna) stále více dementní a šnekovitější Růženu s raketovým tempem Maléřové, která je prostě zvyklá z domova, že kdo nedělá v režimu čínské továrny na mobily (24/7 šestnáctky denně za minimální somálskou mzdu), ten práci nemá, ale je to jedno, protože tam, odkud přišla, nemá práci prakticky nikdo, krom agentů nebankovního sektoru, kněží a starosty. Zdena Hadrbolcová, která Růženu hraje, měla podle mých informací touhu ze seriálu odejít, a když jí dopsali do scénáře půlroční upadání do stařecké demence a smrt poté, co tři dny bloudí po sklepení eldéenky, ukázalo se, že by si Hadrbolcová přeci jen ještě zahrála poté, co jí vyměřili důchod čtyři a půl s tím, že jen za léky je tam měsíčně za sedm.

Jsem tedy docela zvědavý, jak se její tristní příběh vyvrbí jak v reálu, tak v kulisách, kde nám v poslední době mizí lidí víc. Henry je podle mě v civilu o vodě a chlebu, neb jeho postava teď není rok potřeba (Cibulková smrdí v kriminále a na place potřebuje Nova servírku, aby balila Maléře), a tak se Henry jednou za 14 dnů projde okolo pípy, když dělá zrcadlo, a sem tam dostane čurdu v paruce v komparzu.

Pán démonů Eliáš prostě zřejmě zmizel s bazukou, napalmem a smrtí v očích týrat nějakou Gertrudu v západním Německu a Matěj Jordán asi opustil byt i seriál z nedostatku prostoru plynoucího z velikosti pozadí a amanta jeho sestry, jinak si minimum scén v bytě plném hovádek, který jindy vyplňoval polovinu dílu, neumím vysvětlit.

Pochvala Knoblochovi, který musel absolvovat podivnou rodinnou návštěvu u Lišků, během které jako jediný prezentoval normální stanoviska (Toužimská je hysterka, Ema ať si klidně táhne zpátky do Prahy, ale měli jste mi to říct, doufám, že máte bábovku a čaj, a za ty známky na výzo by zasloužila osahávat celé léto, a ne jen o víkendech).

Nezbývá než konstatovat, že mnohem důležitější než Ulice a naše každodenní starosti je v těchto týdnech soucítit se všemi od Vsetína, protože zatímco my debužírujeme nad panským stolem, oni zoufale čekají na ohlodané kosti, které z Prahy formou potravinové pomoci přijdou od Miloše Zemana a Tomia Okamury, jediných dvou bytostí, které mají sice pražskou adresu, ale moravské srdce.

Ať žije každá facka Emě, co nepadne vedle.

Ať žije sociální pád Světlany.

Ať žije pražská zlatá mládež.

Ať nežije otec Adriany.

Ať žije Ulice

Tak za týden, přátelé…

+ Dalších 5 fotografií

+ Dalších 5 fotografií

Hvězda Zlatovlásky drsně zkritizovala Českou televizi. Nebýt starých pohádek, nemají co vysílat, tvrdí Štěpánek