Václav Vydra slaví půlkulatiny: Na sezení doma nemám čas, léčím koňská kopyta
Vypadáte výborně, jak to děláte?
Já ani nevím, určitě je to i tím, že jsem celý život sportoval. Hrál jsem tenis, lyžoval jsem, zkrátka, pohyb mi nikdy nebyl cizí. Vlastně i divadlo člověka udržuje v kondici, protože tam je pohybu mraky. Jinak všem doporučuji pohyb na čerstvém vzduchu, v přírodě a pozitivní myšlení, i když je doba zlá.
Pocházíte z herecké rodiny, bylo od začátku jasné, že se stanete hercem?
Vlastně jsem být hercem moc nechtěl a přál jsem si trochu se odlišit. Do toho jsem trpěl velikou trémou a ve škole jsem úpěl, když jsem měl veřejně recitovat i krátkou básničku. Měl jsem klasické dětské představy, že budu hasičem, ošetřovatelem zvířat, nebo později malířem či spisovatelem což se mi vlastně nakonec povedlo, protože se starám o, už i nejen své, koně…Protože jsem na základní škole zoufale bojoval s matematikou a fyzikou, rozhodl jsem se, že si podám přihlášku na Pražskou konzervatoř a bylo to.
Jak trávíte čas v době pandemie?
Rozhodně nesedím doma, na to nemám čas! Mám šest koní a s tím je spojeno mnoho práce. Navíc jsme si s přáteli založili vlastní kliniku na léčbu kopyt koní. Je to obsáhlé téma, které studuji mnoho let. Měl jsem problémy s jednou kobylkou a dostal jsem se v Německu k tzv. Celostní léčbě kopyt, takže to je teď moje „druhé poslání“ hned vedle herectví.
Uděláte si k narozeninám nějakou radost?
Určitě ne. Že bych si koupil k pětašedesátinám Porsche? To ne, kdyby mi ho někdo dal, tak bych neodmítnul, protože jsem ho jako kluk chtěl, ale teď mám jiné koně a hned šest.
Existuje představení, které je Vaší srdeční záležitostí?
Těžká otázka, ale kdybych měl říct jedno, pak by to asi byla hra Blbec k večeři, kterou už hrajeme 25 let a režíroval ji úžasný Jiří Menzel v Divadle Bez Zábradlí. Skvělá komedie, která mě pořád baví. Už se těším, že si ji zase zahrajeme a vůbec se už těším, že budu moci zase hrát divadlo.
Pracujete na něčem ve vašem oboru, dá se vůbec něco dělat?
Zkoušíme za přísného dodržování hygienických zásad v Divadle na Vinohradech tzv. „do šuplíku“, protože nikdo neví, kdy s tím budeme moci na jeviště a samozřejmě s manželkou pokračujeme ve studiu s namlouváním komentářů pro pořad Prostřeno. V nejbližší době, bych, snad, měl ztvárnit jednu historickou postavu do dokumentárního filmu o Bílé Hoře, kvůli které si poprvé v životě nechávám narůst plnovous, takže své narozeniny oslavím jako zarostlý muž.