Velké tajemství pohádky Jen počkej, zajíci: Za tohle by komunisté režisérovi uvázali mašli!
Kdo by neznal zuřivého vlka, který kouří jednu cigaretu za druhou a pronásleduje hodného zajíce, jenž je však vždy o krok před ním. No, tahle věta mohla platit ještě před dvaceti lety, ale dnes už se moc dětí, které by se na Jen počkej, zajíci! dívaly, nenajdeme.
Zato stále žijí statisíce pamětníků, a to nejenom v Česku, kteří na sovětském seriálu vyrůstali. Neměli na výběr, nic jiného v tehdejším totalitním Československu nebylo na výběr.
Pokud si však někdo myslel, že vtipná pohádka na pokračování vznikala s nadšením a láskou, setsakramentsky se zmýlil. Režisér Vjačeslav Koťonočkin (†73) to dělal víceméně proto, aby měl vůbec nějakou práci. Celkový počet epizod se zastavil na čísle dvacet, a to ještě jen díky jeho synovi, který dva díly natočil po otcově smrti v roce 2000.
To se dá ještě skousnout, přece jenom se podobně za bolševické totality chovali všichni docela podobně. Co by ale tehdejší soudruzi nejspíš nerozdýchali, byl prvotní impuls, po kterém Koťonočkina vůbec napadlo, že by mohl něco podobného vytvořit.
Až po pádu Sovětského svazu se přiznal, že inspirací mu byla disneyovka Bambi. To je samo o sobě dost bizarní, člověk by spíš čekal, že sjížděl všechny epizody Toma a Jerryho, než se dal do díla. Ale tento fakt Koťonočkin několikrát zopakoval. Říct to za bolševika, mohl si nejspíš vázat provaz!