Věra Liscová: Potřebuji být mezi lidmi, dobíjejí mi energii

Už dávno můžete být v důchodu, přesto pracujete na zkrácený úvazek tady v Praze, kam dojíždíte z Budyně nad Ohří. Dokonce jezdíte do nedaleké Roudnice nad Labem autostopem. Nebylo by pohodlnější sedět doma, občas si zajít do obchodu, luštit křížovky a dívat se na Ordinaci?

Potřebuji být mezi lidmi, jsem 16 let sama. Práce a lidé tady mě dobíjejí energii. Když mám třeba týden volna, tak první dva dny je ještě v pořádku, ale pak to na mě padne a já bych se sama doma bez lidí zbláznila. Ráda luštím křížovky, peču, uklízím, to mě ovšem nezabaví. Potřebuji okolo sebe lidi.

Nikdy jste neměla ambice dělat vedoucí?

V žádném případě! Dejte mi jakoukoliv práci. Uklízet, třídit cokoliv, budu v práci klidně déle, když to bude potřeba, přijedu z volna, ale tohle jsem nikdy dělat nechtěla. Nesnáším papírování. Jsem spokojená na své pokladně, se svými zákazníky.

Našla jsem tady rodinu

Jak dlouho jste v PENNY?

Pracovala jsem ve firmě vyrábějící látky, ale ta zkrachovala. V roce 2002 jsem proto hledala práci a obcházela prodejny po Praze, kde by mě vzali. Nakonec jsem nastoupila tehdy do Plusu v Bílé Labuti. Po povodních nás rozdělili na nejrůznější prodejny, pak se z Plusu stalo PENNY, a tady na Malešické jsem už 16 let.

Změnilo se za tu dobu prostředí v PENNY?

Především se změnilo prostředí, které dnes vypadá úplně jinak než před lety. Pro zákazníky je to mnohem příjemnější a komfortnější, i když pro nás to znamená víc práce, například při doplňování zboží. Už zkrátka není naskládané na paletách, i když jsme stále diskont a využíváme větší balení zboží. A pak se tady za ta léta vytvořila skvělá parta, takové to, jak se říká, zdravé jádro.

Potkáváte se i mimo práci?

Padli jsme si do noty s naším současným vedoucím. Chodím s ním a jeho přáteli do divadla, na koncerty, na zábavy, do klubů. Před čtyřmi lety mě dokonce na pouti poprvé v životě donutili jít na autodrom! Když k nám přišel, změnil se mi život. Najednou jsem přestala myslet na to, že mi zemřel manžel, že syn už dospěl a má svoji rodinu, a že jsem vlastně zůstala sama. Pro mě je dnes tahle práce a lidi tady jako rodina.

Jak moc záleží na vedoucím, aby šlapala a lidé se cítili dobře?

Když si vedoucí umí vše zorganizovat, má přehled, ví, co je v danou chvíli potřeba, a umí věci řešit, je to znát. Je k tomu potřeba nejen organizační talent, ale i vnímat lidi okolo sebe, protože ne každý má třeba svůj den, takže pochopení, řád a autorita, která nevzniká z titulu vedoucího, ale chováním.

Oblíbené jsou jihočeské produkty

Jak se proměnili zákazníci?

Je to jako všude, člověk od člověka, a také podle toho, co koho trápí nebo těší. Lidé se nemění. Dnes se trochu víc pospíchá, ale lidé mají pořád stejné starosti. Někdy víc, někdy méně, ale je to o tom, jak se chovají ke mně a já k nim.

Hodně se za ta léta proměnil i sortiment, teď jsou velmi populární privátní značky…

Je vidět, že k nám lidé chodí pro konkrétní výrobky. Nejoblíbenější jsou mléčné produkty BONI, zejména jogurty, uzeniny Řezníkův talíř, a pak Karlova koruna. Záleží také na tom, jaké zboží je v akci, to pak zmizí velmi rychle. Obecně jsou pak oblíbené produkty z jižních Čech.

Mění se chování zákazníků, třeba v souvislosti s pandemií, nyní s ekonomickou krizí?

Jsou zákazníci, kteří na cenu nehledí, a zkrátka si ten produkt koupí, protože na něj mají chuť a chtějí ho. A pak jsou ti, kteří nakupují jenom v akcích. Poslední dobou jako by se lidé předzásobovali a pořizují větší množství trvanlivých potravin. Hodně se prodávají paštiky, maso ve vlastní šťávě, které, jak vím i z vlastní zkušenosti, je opravdu výborné.

Dnešní doba je zaměřená na výkon. Z pohledu pokladní to znamená, co nejrychleji obsloužit, co nejvíce zákazníků. Na řadě prodejen se soutěží, kdo toho „napípá“ víc… Jste soutěživá?

Pro mě je důležitější něco jiného než dělat nějaké rekordy. Pro mě je důležité, aby vše bylo, jak má být, abych předešla ztrátám. Zásadně na pokladně stojím, protože jsem malá, abych viděla na druhou stranu pásu. Nechám zákazníky vždycky vyndat vše z košíku, mnohé tím možná občas štvu, ale zkrátka to tak má být. Dávám přednost pečlivosti před rychlostí. Ono se to pak ukáže u kontrolního nákupu, který nám občas dělají, a to nejen v rámci firmy.

Jaké zákazníky máte ráda?

Všechny, když se chovají slušně, to je základ na obou stranách. Někteří lidé na nás totiž zkouší všechno možné, aby ušetřili, například chtějí ceny v akci, která ale začíná až další den.

Máte nějaké rady začínajícím pokladním?

Být pečlivá. Nechat si vyndat všechno zboží na pás, zkontrolovat, že v košíku nic nezůstalo. Markovat vždy jednotlivé kusy, protože i zákazník se může splést, když kupuje třeba 10 stejných müsli tyčinek a přimíchá se mu tam jiný druh. To pak dělá nepořádek ve stavu zásob. Zkontroluji si i basy piva či kočárek. Čas od času zkontroluji zákazníkovi i tašku, když vidím, že je mi podezřelý. Slušně je poprosím, aby mi ji ukázali. Zkrátka chci mít čisté svědomí, že jsem vše zkontrolovala a udělala pečlivě.

Věra očima vedoucího PENNY Malšická Františka Hořejšího…

Věru jsem poznal, když jsem sem do Malešic nastoupil před šesti lety. Nějak jsme si padli do oka a dnes jsme kamarádi. Chodíme spolu na koncerty, do divadla, byli jsme v cirkuse, na pouti. Zná mé přátele.

A pracovně? Nejen, že, kdykoliv potřebujeme, vyhoví a přijde do práce, i když nemá směnu, ale mohu se spolehnout, že na pokladně dělá vše na 100 %. Přes ni zkrátka neprojde nic, co by nenamarkovala. Za šest let si nepamatuji, že by přes ni prošel jeden jediný kontrolní nákup, který by nebyl řádně a přesně namarkován.

Už pátý rok vždycky přijde, že bude končit, ale nakonec se okolo Vánoc rozhodne, pokračovat. Je neuvěřitelná ve svém věku, a to říkám s respektem a úctou. Obávám se, že do důchodu půjdu možná dřív já…