Vítězem StarDance je Tomicová, ne Dvořák! 4 důvody, proč se diváci strašně sekli
V sobotu večer diváci rozhodli o tom, že letošním králem parketu se stal Uriáš z Anděla Páně Na jednu stranu oprávněně. Když se to vezme kolem a kolem, patrně v soutěži neměl konkurenci. Je vidět, že se pro tanec narodil, jde mu technicky naprosto famózně a vypadá to, že se pomalu minul povoláním.
1) Pachuť z Dvořáka
Jenže je tu jedna základní věc a tou je doteď trpká pachuť z vítězství ve světle toho, jakou má za sebou minulost Před pětatřiceti lety závodně tančil, a to na velmi vysoké úrovni Proti ostatním soutěžícím včetně Richarda Genzera, který dělal jen moderní tanec, měl obrovskou výhodu. Ať si ho omlouvá kde kdo, jak chce, třeba i hloupostmi typu „on dělal společenský tanec, nyní je to sportovní tanec“ (nesmysl a lež, jde o to samé, jen se to přejmenovalo), pořád je tu stín podezření.
2) Tajnosti před diváky
Celou dobu kolem své minulosti mlžil, tvrdil, jak vlastně dřív jen lehce tančil, a Česká televize divákům tuhle informaci o závodní minulosti nezdůrazňovala Jako by ji chtěla schválně zamlčet. Není divu, že neznalostí ovlivnění diváci vybrali za vítěze právě Dvořáka.
3) Pavla přinesla duši
Oproti tomu máme s odpuštěním baculku, která se zadýchala, už když si oblékala botky na taneční tréninky. Pavlu Tomicovou opravdu všichni považovali za nástupce Lukáše Pavláska. Čekali, že bude na parketu dělat blbiny a s tancem si nepotyká. Ona místo toho dřela jak mezek, do StarDance se naprosto ponořila a za obrovské pomoci tanečního partnera Marka Dědíka se jí podařilo ohromit tu část národa, která si každou sobotu zapnula ČT1.
Do tance, byť ne zdaleka dokonalého, dala duši. Na rozdíl od mnoha jiných tanec stoprocentně prožívala a co je hlavní, propadla mu každým pórem těla. A jak za těch pár měsíců zhubla! Nešlo si ji nezamilovat. Ano, jde o soutěž v tanci, ale rozhodně to není priorita. Stále jde o zábavný pořad a do něj patří možná ještě víc emoce, kterých Tomicová uměla přinést požehnaně.
4) Bez faulů
Z mých řádků je jasně poznat, komu jsem ve finále fandil. I když Pavla nakonec na nejvyšší metu nedosáhla, stejně se dočkala plného počtu bodů, ohromných ovací, úžasu všech okolo a pro mě se stala skutečnou morální vítězkou této řady. A za mě zvítězila bez faulů, podvodů a falše. To Jiřímu Dvořákovi už nikdo nikdy neodpáře, že „fakticky vyhrál, ale za jakou cenu“.
V redakci ale rozhodně nepanuje jednotný názor. Přečtěte si, co si o prohře Tomicové myslí kolega autora tohoto textu!