Výlet do minulosti: Únorové tradice, které uctívali naši předci! Dodržujete vůbec některé z nich?

Slovo tradice má původ v latinském slově traditio = předávat. Označuje předávání poznání, schopností nebo obyčejů v rámci kultury nebo skupiny. S postupujícími roky se ale tradice na našem území pomalu, ale jistě vytrácejí. A víte proč? Lidé na ně jednoduše zapomínají.

Pojďme si tedy společně osvěžit alespoň pár zvyků, které naši předkové ctili v měsíci únoru

Hromnice

Slavení Hromnic spadá na 2. února, kdy je přesně polovina zimy za námi. Lidé tehdy věřili, že se v tento den setkává zimní síla s jarní. Keltové slavili Imbolc, což se překládá jako „ovčí mléko“ – v únoru se totiž rodí jehňata a lidé si díky tomu mohli obohatit jídelníček právě ovčím mlékem. V tento den bylo třeba sundat ze dveří, stěn a domů výzdobu náležející zimě – hlavně břečťan a jmelí – a obřadně ji spálit v ohni.

Všeobecně platilo, že čím větší zima na Hromnice, tím lepší úroda. Naopak jasné počasí na tento den předpovídalo špatné vyhlídky na budoucí sklizeň. V keltské tradici se po Hromnicích poprvé oralo, s čím souvisel rituál očarování pluhu.

Slované oslavovali 2. února příchod boha Peruna, vládce bouře, hromu a blesku, který svým bouřením vyhání všechny démony zimy.

I pro křesťany se tento den stal důležitou oslavou přicházejícího jara. Svátek byl také spojen s ochranou před hromy a blesky – lidé světili svíce, takzvané hromničky, které potom během bouře dávali do oken jako ochranu domácnosti.

Masopust

Masopust (lidově ostatky, fašank nebo karneval) je období, kdy ještě vládne zima, ale ve vzduchu je už cítit příslib jara. Bylo časem „říje lidí“ - děti počaté během masopustu se narodí v listopadu, kdy se končilo s prací na poli a rodička tak mohla v klidu přečkat šestinedělí, což by jindy během roku zvládala hůře.

Masopust byl a je třídenním svátkem. Začíná po Třech králích a jeho konec na Popeleční středu je závislý na datu Velikonoc. Končí tak v rozmezí od poloviny února do počátku března.

A co vlastně slovo masopust znamená? V původním smyslu jde o „opuštění masa“. Toto období představovalo čas hodování mezi dvěma postními dobami.

Nejdůležitější byly poslední tři masopustní dny neboli ostatky – neděle, pondělí a masopustní úterý.

Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli bohatým obědem. Nezbytnou součástí jídelníčku byly koblihy a vdolky – všechno smažené na másle či na sádle. Na stole nesměly chybět boží milosti, slanina, klobásy a pálenka.

V pondělí probíhaly taneční zábavy a o masopustním úterý se účastníci průvodu scházeli ráno v hospodském sále a chystali si masky. Průvod, který měl svá jasná pravidla, začal po poledni a trval až do večera. V čele procesí kráčely krásné červené masky a vzadu zase ošklivé a temné.

Průvod svou štaci obvykle ukončil zpět v hospodě, kde zábava pokračovala. Po půlnoci se už ale veselit nesmělo – lidé věřili, že pokud budou tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel. Ponocný tedy v půlnoci zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval k odchodu.

Druhý den – na Popeleční středu – se naposledy jedly rohlíky s kávou nebo mlékem a byla povolena i kořalka. Oběd už byl ale ryze postní – sýr, chléb, vařená krupice nebo čočka s vajíčkem.

Svatý Matěj

Svatý Matěj žil v 1. století a chodil se skupinou Ježíšových přívrženců a učedníků od počátku jeho působení. Po Ježíšově smrti byl přidán mezi dvanáct apoštolů jako nástupce zrádného Jidáše. Byl uctíván jako ochránce půdy. Lidé na tento den zasívali první rostliny a stříhali stromy.

+ Další 4 fotografie

Hvězda Zlatovlásky drsně zkritizovala Českou televizi. Nebýt starých pohádek, nemají co vysílat, tvrdí Štěpánek