Výměna manželek: Maloměstský život na schodech činžáku versus naparování se v Řecku

Žaneta absolutně netušíc, kam že to vlastně jede, si s sebou sbalí dvě tři mikiny a haldu čisticích prostředků, stěrku na okna a bývala by si tam narvala i koště, protože co kdyby náhodou z okna letadla spatřila mrak vypadající jak flek na skle. Eliška bere všechno se stejnou samozřejmostí, jako by šla zrovna nakoupit rohlíky do sámošky a letadla naštěstí nepilotuje žádný zhrzený milenec, takže obě dvě cesty dopadnou dobře. Oťukávání bytových interiérů probíhá nepřekvapivě, ti mají záchod, ti taky, takže nic ojedinělého. První rozpaky přijdou až se seznamováním se se svými náhradními rodinami. Nebo alespoň český Fanda je na pokraji nervového kolapsu a třese se tak, že by ho stačilo jen hodit do vany a přidat prádlo a aviváž. Děti si žijí ve svém světě a řecký Viktor, borec těžce nad věcí, jakbysmet.

Zatímco Žaneta má manuál přečtený během minutky, protože se nese v duchu "najíš se, až budeš mít hlad, a vysereš se, až budeš chtít srát", tak Eliška jej louská půl dne, poněvadž obsahuje precizně sestavený harmonogram a plno moudrých floskulí jako "život mi protéká mezi prsty" nebo "změň mi to hovado". Eliška hned druhý den poznává český životní styl spočívající v sezení na schodech a drbání té krávy od vedle, zatímco v Řecku zfetovaný kytarista kapely Olympik radí, jak by se mělo žít v Česku, což si Žaneta samozřejmě bere k srdci, poněvadž za celých třináct let nebyla se svým životem schopna nic udělat a oči jí musí otevřít až blonďatý mop.

V úterý si Žaneta vybojuje v televizi Ordinaci v růžové zahradě, aby si mohla v klidu dopřát svoji pravidelnou dávku nemocí, z čehož má Viktor takovou radost, že by ji nejradši umlátil kebabem. V tom čase je v Česku rozluštěná záhada brzkého vstávání. Žaneta vstává v půl páté ráno jen proto, aby mohla smažit FarmVille a poctivě sklidit veškerou virtuální zeleninu, protože na balkoně si cukrovou řepu nebo avokádo vypěstuje jen těžko, takže není divu, že sáhla po simulátoru motyky.

Další den se Viktor rozhodne vzít Žanetu na pobřeží, kde má rodina karavan. Tam se Žaneta poprvé v životě vyčvachtá v moři, což bude super zážitek, protože kromě vany a těch zvratků na fesťáku v devadesátém se nikde jinde ještě nekoupala. V Česku to probíhá obdobně; iniciátorem všech kratochvil je samozřejmě Eliška, anžto Řeci jsou přece nevídaně temperamentní povaha, on vlastně každý národ krom nás je temperamentní až běda, takže vezme rodinu na vyhlídkový let, což Fanda po šťastném přistání okomentuje slovy, že by příště raději porodil trojčata. Myslím, že by se už během první kontrakce zděšeně popadl za lebku a následně vyskočil z osmého patra na obecní chodník, protože by se bolestí posral.

Následující den jede česká rodina do místní sklárny, což iniciovala nepřekvapivě opět Eliška. Fanda má prý strach z cestování vlakem, protože si představuje, že se naproti němu vyřítí jiný vlak a dojde ke srážce. Ano, to je třetí nejpravděpodobnější možnost havárie vlaku, hned po vykolejení a unesení lokomotivy hvězdnou flotilou mimozemské invaze obřích králíků. A takový by chtěl rodit trojčata. Viktor večer zužitkuje všechny hodiny přirozeného šarmu, které kdy absolvoval a jejichž počet dává v souhrnu krásnou nulu, aby zmatené Žanetě při večerní grilovačce, na kterou si pozval i kolegu bubeníka, nadřazeně zadával nejrůznější úkoly a povýšenecky se choval jako řecký bůh Viktorius, protože calimero se vyslovuje ka-li-mé-ro, určitě ne ka-lí-me-ro!

Sedmý den Fanda na balkóně u cigárka procitne a při čtení Žanetina manuálu si uvědomí, že jí za celé manželství nepomohl ani umýt hrnek a že se musí od základu změnit, přitom se jí stačilo kdykoliv během těch třinácti let jenom zeptat, zdali nepotřebuje s něčím pomoct, a určitě se kvůli tomu nemusel hlásit do Výměny manželek, aby si z něj pak autor tohoto textu dělal prdel. V Řecku panuje pohoda, Žaneta si může konečně pořádně zauklízet, a poněvadž je v celém domě relativně čisto, tak se parádně vyřádí na jednom smítku prachu, které nešťastně uvízlo ve spáře v podlaze, protože takový bordel tady prostě nebude! Večer ji Viktor vezme do hospody, kde se scházejí jenom Češi, takže si tam v poklidu můžete přijít s ponožkami v sandálech, aniž byste dostali do držky.

Předposlední den na nějaké domnělé dekorum sere už i to nejmenší české dítě, jehož jméno nikdo nezná, a tak demonstrativně chodí po pokoji, fluše po zemi pití a rýpe se v zadku, čímž dává dokonale najevo, kde celou Výměnu má. Žaneta se naposledy vyčvachtá v moři, protože jestli se příští rok nepřihlásí do Hotelu Paradise, tak se k němu asi už nikdy nepodívá, a poslední den probíhá baleníčko a loučeníčko. Fanda je tak nervózní, že se třese jak alkoholik v posledním stádiu deliria tremens, ale bojácně nasedá do auta a už se těší na mužné objetí své manželky. A skutečně tomu tak je; zatímco Viktor s Eliškou si vymění suchopárné "zdar" a flegmaticky prohodí cosi o prdeli, tak přivítání Žanety s Fandou je tak dojemné, že by se z toho dalo uplést několik bichlí od Pilcherojc děvčete.

Mezi osmi očima probíhá relativně nudně, jen se zde opakuje všechno již jednou vyřčené; procitnutí, uvědomění, radost, štěstí, láska, postmortum, očistec, nebe, Petr, brána, krmelec, baculatí andělíčci a smysl veškerenstva, z čehož má i Viktor humory, ale on je Řek jak Brno, on může mít humory z čehokoliv a ani vlastní pohřeb ho nezastaví. Následuje už jenom jak jinak než dojemný návrat domů a my si můžeme v poklidu říct, že jsme byli svědky jedné z těch klidnějších epizod Výměny manželek. Mělo to poselství, mělo to šťastný konec, mělo to krevety, mělo to zkrátka všechno!

+ Další 2 fotografie

Hvězda Zlatovlásky drsně zkritizovala Českou televizi. Nebýt starých pohádek, nemají co vysílat, tvrdí Štěpánek