Výročí zkázy Titaniku: Podívejte se na poslední minuty před potopením nejslavnější lodi světa

Když byl Titanic dostavěn, byl největší a také nejluxusnější dopravní lodí, která byla kdy vytvořena. Jeho zkonstruování si objednala přepravní společnost White Star Line. Práce na lodi započaly 31. března 1909 v loděnicích v Belfastu. Zaměstnávaly tisíce lidí po více než tři roky.

Slavnostní vyplutí

Nepotopitelná loď, jak se Titaniku přezdívalo, se na svou první a zároveň poslední plavbu vydala 10. dubna 1912. Loď plula ze Southamptonu v Anglii do New Yorku. Na její palubě, která byla skoro plně obsazena, bylo přes 2200 cestujících včetně posádky.

Pro cestující byla plavba na obří lodi velkým zážitkem a rovněž cestou přepychu. Ti, kteří měli místo v první třídě, měli k dispozici tělocvičnu, turecké lázně nebo třeba kavárnu, v níž bylo podáváno mimo jiné i čerstvé exotické ovoce, šampaňské a jiné delikatesy.

V porovnání s jinými zaoceánskými loděmi té doby se špatně neměli ani cestující v nižších třídách – k dispozici měli tekoucí sladkou vodu nebo umývárny, které mnozí poprvé vyzkoušeli až tam.

Osudná srážka

Plavba probíhala bez problému až do chvíle těsně před půlnocí 14. dubna. Tehdy se v mořích Newfounlandu Titanic srazil s ledovcem. Ten byl zpozorován pozdě a úhybné manévry vydané prvním důstojníkem Murdochem již nemohly srážce těžkotonážní lodě s ledovcem zabránit. Murdoch byl často obviňován z katastrofy, ovšem neprávem. Jeho reakce vyhnutí se ledovci byla přímo učebnicová. To, že výsledné roztržení boku lodi bylo pro Titanic více devastující než čelní náraz, je otázkou konstrukce a nikoli chybných povelů důstojníka.

Srážku doprovázelo mnoho náhod, jako například neobvyklé bezvětří, které znesnadňovalo pozorování ledovců, o které se jindy vlny lámou, díky čemuž jsou ledovce na dálku identifikovatelné. Další otazník se vznáší nad skutečností, že v pozorovacím koši chyběl dalekohled.

Titanic narazil do ledovce pravým bokem a přídí. Nikdo na palubě přímý náraz nezaznamenal, všichni pocítili jen chvění lodi. Ačkoliv na horních palubách nevypadal náraz nijak dramaticky, v podpalubí tomu bylo jinak. Na palubě D, kde byli ubytovaní topiči, byl náraz cítit silně – někteří kvůli němu vypadli z lůžek. Po chvíli prostory začala zaplavovat mořská voda.

Zmatek a evakuace cestujících

Poté, co bylo zjištěno, že do šesti z dolních komor lodi teče voda, započala evakuace. Kdyby bylo zatopeno jen pět komor, Titanic by údajně přežil.

Nastal velký zmatek. Vystrašení cestující byli evakuováni na záchranné čluny, s nimiž bylo ale špatně manipulováno – mnoho z nich vyplulo, aniž by byli zcela naplněny, a některé se zase rozbily už při nakládání.

Přednost měly pochopitelně ženy a děti. Všichni dostali záchranné vesty. Vzhledem k chladnému počasí a ledové vodě Atlantiku mohli cestující přežít maximálně 10–20 minut. Po potopení lodi se dva z dvaceti člunů vrátily na místo neštěstí a hledaly přeživší – vyzvednuto bylo jen kolem deseti lidí. Někteří z nich byli odmítáni v obavě, že by mohlo dojít k přeplnění člunu a jeho následnému převrácení.

Na Titaniku zahynulo přes 1500 osob. Hlavním důvodem bylo podchlazení v ledové vodě. Mezi oběťmi byli i kapitán lodi, vrchní důstojník a první a šestý důstojník. Zemřela i většina z 57 milionářů cestujících v první třídě. Ačkoliv se nejedná o největší lodní katastrofu v dějinách, zcela jistě jde o nejslavnější zkázu lodi vůbec.

+ Dalších 8 fotografií