Vyznání Zdeňku Srstkovi od Marty Kubišové: Měl laskavé srdce a těšil se ze slepiček
Paní Marto Kubišová, jak na pana Zdeňka Srstku vzpomínáte?
„O jeho smrti jsem se dozvěděla teprve před pár minutami. Jsem z toho značně otřesená. Ještě se to stalo na můj svátek! Je to moc smutné.“
Kdy jste s ním naposledy mluvila?
„Celý poslední měsíc jsem se mu snažila průběžně dovolat, abych se zeptala, jak se mu daří. A chtěla jsem ho potěšit, že mě taky bolí nohy. Zdendovi se ale vůbec nedalo dovolat a číslo na jeho ženu jsem bohužel neměla. V červnu mi lidé ze štábu říkali, že měl být někde na rehabilitacích kvůli těm nohám, tak jsem si myslela, že u sebe asi nemá telefon. Mrzí mě, že jsem ho ještě nezastihla.“
Při natáčení pořadu Chcete mě?, který jste oba moderovali, jste se asi moc nepotkávali.
„Docela ano. Pár dílů jsme měli společných, někdy jsme se taky setkali kvůli tomu, abychom si rozdělili termíny. Mívala jsem víc kočičích dílů v zimě. Zdeněček měl radši pejsky. Ale stání půl dne ve sněhu ani pro něj nebyla žádná slast.“
Když jsem si nedávno prošel posledních deset ročníků pořadu, bylo vidět, jak pana Srstku poznamenal věk. Ke konci už většinou při povídání jen seděl a vypadal hodně unaveně
„Však já si poslední koncert taky kvůli kolenu dala na barové židličce. Problémy s nohama jsou hrozné. Zdeněčkovi se k tomu prý přidaly ještě i kotníky. To měl ze své profese. Celý život se živil silou a to se nyní projevilo. Ale důležité je, jaké měl srdce! Laskavé, dobrotivé. Bylo to na něm poznat, že to byl strašně hodný člověk.“
Dřív si se mnou vesele vyprávěl, před rokem a půl už ale sotva mluvil a neměl moc sil si povídat.
„Zhruba v té době jsme spolu byli na obědě v restauraci Na Pekařce na Kavčích horách, což je podnik oblíbený mezi televizáky. Slíbili jsme si pak, že do roka a do dne se zase sejdeme. Už se nám to ale bohužel nepovedlo. Naposledy jsem jen slyšela od pána, který Zdeněčkovi hodně pomáhal, když ještě točil, že se pochlubil, jak už i s těmi bolavými kotníky a koleny dokáže dojít za slepičkami. Z toho jsem měla velkou radost. Už se za nimi bohužel nepodívá.“ (povzdech)