Vzestup a pád Ivana Jonáka. Vydělával milion za noc, teď leží v neoznačeném hrobě s nenáviděným otčímem
Ivan Jonák patřil k nejvýraznějším postavám pražské galerky devadesátých let. Nejen kvůli svému poněkud excentrickému zjevu a vkusu, ale také kvůli tomu, že se ve svém podnikání nebál jít doslova na krev. Vyhrožování, podplácení, ale i nájemné vraždy byly v jeho kruzích na denním pořádku. Jak se ale z byznysmena a jednoho z nejmocnějších pražských podnikatelů stal osamělý muž, který zemřel sám v malé garsonce a kterého uložili do hrobu, na kterém ani není jeho jméno? eXtra.cz zmapovalo jeho životní cestu a podařilo se nalézt i utajované místo jeho posledního odpočinku.
Jeho příběh na první pohled připomíná řadu dalších. Začínal na podřadných pracích, dělal domovníka, vyhazovače, ale i řidiče popelářského vozu. Když viděl, že se zbytečně vyhazují zdravé pytle holandského kakaa z čokoládovny Orion, které prošlo jen o pár dní, dokázal ho výhodně prodat. Postupně se naučil orientovat v uspěchaném světě nabídky a poptávky o pár let dříve, než přišla sametová revoluce. Takže když se začalo zvonit klíči na náměstích, byl dobře připravený. Jasným důkazem o tom je legendární fotka, kdy s blahosklonným výrazem stojí na Václaváku za Karlem Krylem, který provází první vteřiny opravdové svobody v naší zemi. A jak se Ivan Jonák má už brzy přesvědčit, nejen svobody podnikání, ale také svobody zločinu.
Geniální podnikavec, který se ničeho nebál
Mladý Jonák nemá o nápady nouzi. S mladou manželkou Ludvikou se jim daří oslovit německého byznysmena Helmuta Hubera, který investuje do podniku, který si Ivan Jonák vysnil na pražské Palmovce, na tu dobu neuvěřitelných 375 tisíc marek, tedy devět milionů korun, které si předtím půjčil v bance. Průměrný plat v Československu byl přitom v té době asi čtyři tisíce korun. Huber byl nejdříve nedůvěřivý, ale Jonák ho svými plány dokázal přesvědčit a v Praze 8 tak vzniká klub světového ražení. Huber dostává čtyřicet procent výdělku, zbytek jde Jonákovým. Klub pojmenovává Ivan Jonák po své dceři - Discoland Sylvie. Není neobvyklé, že kasy v klubu po jediné noci končí až v milionovém plusu.
Vrchol a pád na dno
Mramorový interiér, kvůli kterému musí uplatit šéfa blízkého lomu, čtyřiadvacetihodinový provoz, vybraná kuchyně, lehké holky, lobbisti i politici. Kolorit lidí, které jste v tehdejším Discolandu Sylvie mohli potkat, byl esencí první poloviny devadesátých let, kdy bylo možné všechno. Ivan Jonák byl na vrcholu a myslel, že se nemusí s nikým dělit. Ani se svým investorem a v té době už nadcházející exmanželkou. Měl si proto objednat jejich vraždu. Poté, co Ludvika umírá na střelné zranění v pražských Petrovicích, začíná Jonákův nekontrolovatelný pád.
Dva pokusy o atenát. Poprvé Jonákovi vybuchuje bomba pod jeho terénním nissanem, jako zázrakem přežívá skoro bez zranění. Poté mu neznámý střelec prostřelí spodní patro, když obdivuje motor svého nového bavoráka. Jonák obviňuje Hubera, nic se ale neprokazuje. Naopak Jonákovi dokazují to, že si měl vraždu své ženy objednat právě on. Začíná dlouhá bitva, na jejímž konci, v roce 2001, jde Jonák sedět na osmnáct, později na snížených dvanáct let. Ve vězení píše paměti jménem Sex, Disco, Revoluce, ve kterých popisuje, jak probíhaly zlaté časy v Discolandu Sylvie, při některých historkách se červená i ten nejotrlejší čtenář.
Hořká svoboda a zašlá sláva
V roce 2014 se Ivan Jonák dostává na svobodu. Z vězení ale nevychází legendární podnikatel, který se ničeho nebál, ale muž, kterého vězení skoro zlomilo nejen po zdravotní stránce, ale hlavně po té psychické. Poznává, že staří kamarádi už bez peněz takoví kamarádi nejsou, spousta z nich se na něm chtěla jen přiživit. Mladé "přítelkyně" střídá jako ponožky, usidluje se v malém bytě v Kobylisích a starosti už mu nepřidělávají mafiáni, ale noha zasažená cukrovkou a dluhy. Pokouší se obnovit Discoland, dokonce pořádá brigády na úklid chátrající budovy, ale dorazí na ně jen pár postaviček, které by si rády přikrmily slávu na jeho stále ještě zvučném jméně. Když ale zjišťují, že je Jonákův tah na branku pryč, rychle mizí.
Anonymní hrob
V únoru 2016, necelé dva roky po opuštění věznice, je Ivan Jonák nalezen ve svém bytě mrtvý. Pár dní před smrtí sdílel podivný vzkaz: "Sebevražda není zbabělá. Víte, co je zbabělé? Tolik zničit člověka, že jediné, co si bude přát, je smrt." Koroner konstatuje, že zemřel na celkové selhání organismu spojené s cukrovkou. Spekuluje se, že jeho ostatky budou uloženy v rodinném hrobě manželky, kterou měl nechat zavraždit, ale nakonec se tak nestává. Jonákova rodina nechává uložit ostatky do hrobu rodiny jeho otčíma v pražských Kobylisích, Jonákovo jméno ale na hrobě uvedeno není. Ačkoliv redakce eXtra.cz polohu a podobu hrobu zná, z úcty k lidem, kteří s podobnými kauzami nemají nic společného a evidentně o to ani nestojí, snímky hrobu nezveřejní.