Záhadná Praha: Přízračné pohřebiště v Ďáblicích má pořádně černou minulost
V minulém dílu seriálu o tajemných místech Prahy jsme se vydali na takzvaný hřbitov bláznů, starý zaniklý hřbitov poblíž bohnické léčebny. K dnešnímu, o poznání temnějšímu, to od bohnického hřbitova není vůbec daleko. Pohřebiště v Ďáblicích má pořádně černou minulost. Komunisté tu totiž pohřbívali oběti svého krvavého režimu. Najdeme tu tak otce Toufara, ale i děti žen, které se narodily ve vězení a nikdy nedostaly šanci na normální život. Právě tady se dva zločinecké režimy zbavovaly nepohodlných lidí.
Hrob je někdy poměrně nepřesné slovo, protože šlo prostě o bagrem vykopané díry o rozměrech pět krát dva metry a hloubce dva a půl metru. V noci sem přijížděly náklaďáky, jejichž korby byly po okraj naplněné pytli s těly. Tehdejší hřbitovní zřízenec vypovídal, že podobné náklaďáky plné pytlů nebyly žádnou výjimkou. Do jednoho hrobu zvládli komunisté vyhodit až dvě stě těl. Slovo pohřbít zde bohužel není na místě.
Nacisté i komunisté
Na ďáblickém hřbitově pohřbívaly oba zločinné režimy v naší zemi ve dvacátém století. Nejdříve ten nacistický, pak ten komunistický. Poslední odpočinek tu našli jak odpůrci režimů, tak pachatelé násilných kriminálních činů, ale i lidi, ke kterým se prostě nikdo z příbuzných nepřihlásil. Celkem je tu pohřbeno přes čtrnáct tisíc lidí a identifikovat se podařilo pouze malou část z nich. Některé z příběhů hovoří za vše.
Deset rakví, vrstva vápna a fošny
Jedním z nich je případ poslance Stanislava Broje, který se stal obětí vykostruovaného obvinění z přípravy vzpoury ve vězení. Režim ho nechal popravit a uložit do hromadného hrobu právě v Ďáblicích. Jeho rodina byla jedna z mála těch, které se dozvěděly, kam ostatky jejich tatínka uložili. O řádném pohřbu rozhodně nemůže být řeč. „V těch Ďáblicích se to praktikovalo tak, že se vyhloubila šachta, dalo se deset rakví, vrstva vápna a fošny. Ty šachty obsahovaly asi třicet rakví,“ popisuje syn popraveného Jan Broj pro web projektu Paměť národa, který podobné autentické příběhy z totality shromažďuje.
K hrobu se museli prosekat
„Identifikace byla taková, že když se ta šachta zakryla, dal se tam klacek a tabulka s číslem. Otec tam měl číslo sedmnáct. Byla to sedmnáctá šachta, bylo jich tam asi třicet jedna. Každý rok jsme tam na ten hrob chodili, dávali jsme tam kytičky, svíčky a tak dále. Nechalo se to tam napospas jak v pralese, museli jsme si prořezat cestičku, abychom se na to místo dostali,“ říká Broj. Snahou různých institucí je však tento stav změnit a místo nabralo důstojný vzhled, ale dokonce se podařilo zpracovat seznamy zde pohřbených. Ty sice nejsou a nikdy nebudou kompletní, pro rodiny některých zde pohřbených je to ale jediná zmínka o jejich milovaných příbuzných.
Přízračné pohřebiště vojáků
Nejsou tu však ale jen pomníky pronásledovaných. Velmi působivý a impozantně zpracovaný je i památník českým i zahraničním vojákům z druhé světové války. Ani u těch neznáme vždy jméno, věk nebo datum úmrtí. Kameny s dostupnými informacemi tu slouží jako náhrobky a místu, které je schované za vysokým živým plotem, vévodí březový kříž. Ačkoliv se zde vzpomíná na šílené věci, jde bez diskuzí o jedno z nejzvláštnějších a nejklidnějších míst v Praze.
Julie Hojdyszová jako oběť nechutného obtěžování. Odporná zpráva od zvrhlého fanouška
Související články
Drahota na vánočních trzích. Obyčejný langoš za 140 korun, trdelník za stovku. Nejméně zaplatíte za svařák
Po Praze pobíhala nahá čtyřletá holčička. Venku přitom bylo kolem nuly
Na místě legendárního Grand Hotelu Evropa roste luxusní hotel W Prague: Takhle to vypadá uvnitř
V Praze se srazily dva osobní vlaky: Strojvedoucí byl opilý, zranilo se pětadvacet lidí
