Zapomenutá česká hrdinka: Lata Brandisová jako jediná žena vyhrála Velkou pardubickou
Jméno Marie Immaculata Brandisová, které nikdo neřekl jinak než Lata, znají často jen milovníci koní. Přitom se tato obdivuhodná žena v době předválečného temna stala hrdinkou národa. V roce 1937 na klisně Normě vyhrála Velkou pardubickou, když za sebou nechala na hlavu poražené německé důstojníky. Osud žokejky se šlechtickým původem ožívá v Muzeu Laty Brandisové.
Velkou pardubickou steeplechase, nejtěžší a nejstarší překážkový závod v Evropě, dosud vyhrála jediná žena – Lata Brandisová. Přestože se před 2. světovou válkou, rok před Mnichovskou dohodou, stala národní hrdinkou, zemřela téměř v zapomnění.
Komtesa Lata Brandisová
Lata se narodila 26. června 1895 do šlechtické rodiny. Jejím otcem byl hrabě Leopold Brandis, matkou hraběnka Johanna von Schäffer. Rodina od jejích dvou let žila na zámečku v Řitce, kde Lata vyrůstala spolu s šesti sestrami a dvěma bratry – svým dvojčetem Týnou, Terezií, Gabrielou, Leopoldem, Mikulášem, Alžbětou, Markétou a Janou.
Hrabě Brandis, sám vášnivý jezdec, na zámečku zřídil vlastní chov koní a Lata s Týnou tak usedly do sedla v útlém věku. Na koních jezdily od osmi let, v deseti už samy řídily bryčku.
Velkou pardubickou spoluzaložil její prastrýc, hrabě Oktavián Josef Kinský, a Lata, jež dostihy jezdila od svých 21 let, si usmyslela, že se slavného závodu jako první žena zúčastní. Toho také přes obrovské protesty dosavadních účastníků převážně z řad důstojnictva díky svým vlivným příbuzným dosáhla. Stalo se tak v roce 1927, její naprostý triumf přišel ale až o deset let později.
Jako jediná žena vyhrála Velkou pardubickou
Onu památnou neděli 17. října 1937 se na startu 56. ročníku Velké pardubické sešlo 16 koní a atmosféra na závodišti by se dala krájet. Jen měsíc před dostihem zemřel první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, válka byla na spadnutí, Hitlerova propaganda i protiněmecké nálady sílily.
Sedm z předchozích devíti ročníků Velké pardubické opanovali němečtí nebo rakouští jezdci a tentokrát tomu nemělo být jinak. Favority závodu byli němečtí důstojníci SS v sedle. Tehdy už dvaačtyřicetiletá komtesa Lata proti nim vyrazila v českých barvách na své oblíbené klisně Normě. Závod sledovaný 40 tisíci diváky nakonec senzačně vyhrála, přestože se ji německý žokej pokusil nečestně vyšachovat.
"Norma letí jako Šemík a zdolává i poslední překážku. Je konec závodu a nesmírné nadšení obecenstva se projevuje nahlas. To pro mě byla nejlepší odměna," popsala slavné vítězství statečná jezdkyně. "Šest let se v Pardubicích nejcennější kontinentální dostihová trofej stávala kořistí cizinců, hlavně německých jezdců. A najednou české vítězství a ještě k tomu já, žena. Bylo to jako symbol, proto ta radost."
Ošklivý pád a konec kariéry
Její jezdecká kariéra skončila 23. listopadu 1949 v Pardubicích na Kinského memoriálu po těžkém pádu na Hadím příkopu. Zpod koně ji vytáhli v bezvědomí, s proraženou lebeční kostí, komplikovanou zlomeninou levé nohy, zlámanými žebry i klíční kostí a s pošramocenou páteří. Týden byla v kómatu a až do smrti musela chodit s hůlkou.
Za druhé světové války žila Lata na zámečku v Řitce se sestrami Kristinou, Janou, Gabrielou a Margaretou. Přihlásily se k české národnosti a zcela odmítaly mluvit německy. Po válce Brandisovým komunisté zámeček a všechen majetek sebrali a Lata se sestrami živořila v lese bez vody a elektřiny v Kadláčkově chatě, kterou jim přidělili.
Jediná vítězka Velké pardubické steeplechase zemřela 12. května 1981 ve věku pětaosmdesáti let na zápal plic.
Muzeum Laty Brandisové
"Sestry si ale nikdy na nic nestěžovaly. Neměly to v povaze,“ říká k jejímu osudu Gabriela Křístková, správkyně zámečku v Řitce, kde odkaz Laty Brandisové dál žije. Majitelé tam založili jezdecký klub Norma, který pojmenovali po slavné klisně. „Lata by měla určitě radost,“ usmívá se Gabriela Křístková. Na zámku také zřídili Muzeum Laty Brandisové, pamětní místnost, kde je k vidění například podkova z vítězného závodu, Latin jezdecký oblek nebo její občanský průkaz.