Zdravotníci jsou vyčerpaní. Každé úmrtí nesou velmi těžce, říká primář infekčního oddělení

Některé nemocnice hlásí, že už nemají kam dávat pacienty s koronavirem. Jak jste na tom s kapacitou vy?

Máme tady kolem 130 pacientů, z nichž třetina je na jednotce intenzivní péče. S kapacitou ale problémy nemáme, jsme schopni ji navyšovat na trojnásobek oproti současné potřebě. Daleko větším problémem je personál, kterého je nedostatek. Na to narážíme nejen my, ale všechna zdravotnická zařízení v republice. Už před pandemií byla personální krize veliká, nyní se ten nedostatek lékařů a sester ještě více prohloubil.

Čím to?

Mohou za to především dva důvody. Tím prvním je nemocnost personálu, která je poměrně veliká, celostátně to jsou tisíce zdravotníků. Přitom se nejedná jen o covid, ale také jiná onemocnění, jako třeba chřipka, vyčerpání nebo dokonce poškození pohybového aparátu. Covid postihuje často pacienty vážící 120 až 130 kilogramů, sestry a sanitáři je musí na lůžku pravidelně obracet a hodně se při tom nadřou.

A druhý důvod, proč vám chybí personál?

Druhým důvodem jsou zavřené školy. Máme tady, stejně jako jinde v republice, hodně sestřiček a lékařek, které jsou zároveň maminkami, takže to, že nefunguje první stupeň základní školy, je opravdu zničující. Řada maminek tak hlídá děti a nemůže přijít do práce.

PRÉMIE

Odměny za boj s covidem: Státní úředníci si nadělili statisíce, znavení lékaři stále čekají

Pomohlo vám alespoň zapojení armády, kdy konkrétně k vám dorazilo 60 vojáků?

Když si vezmete, že Krajská zdravotní, a.s., má jako největší zdravotnické zařízení v republice asi 7 tisíc zaměstnanců, a porovnáte to s přidělenými několika desítkami vojáků, tak je to jak kapka v moři. Přesto jsme rádi, protože ti vojáci přináší energii, elán a impulz. Takže pro personál i pacienty je to dobré, ale využití vojáků omezuje skutečnost, že to nejsou vyškolení zdravotníci – znají jen základy pro první pomoci v poli. Podobné je to u dobrovolníků, kteří se nám nabízejí. My potřebujeme, aby ti lidé měli nějaké odborné znalosti – nejde jen o zacházení se zdravotnickými přístroji, ale třeba i o takovou zdánlivou drobnost, jak dostat pod 130kilového pacienta čisté prostěradlo.

Jak tedy personální krizi na covidovém oddělení řešíte?

Museli jsme zapojit sestřičky a lékaře, kteří v životě nic takového nedělali, třeba se až dosud nikdy nestarali o infekčního pacienta s těžkým zápalem plic. Pocházejí z gynekologie, psychiatrie, onkologie či traumatologie. Prostě kde se objeví nějaká volná síla, tak ji přesouváme na covidová lůžka, protože ta péče je náročná. To, co zvládnete jinde s dvěma nebo třemi sestrami, tak tady jich potřebujete dvakrát tolik. Musím ale říct, že se s tím u nás všichni vypořádali skvěle a jsme jim za to nesmírně vděční.

Mluvíte o tom, že péče o covidové pacienty je náročná. Můžete ji popsat?

Mnoho lidí nakažených koronavirem nemá žádné příznaky nebo stoná lehce. Jiné covid-19 potrápí více, ale zvládnou vše doma. Pacienti, kteří skončí v těžkém stavu v nemocnici, jsou hodně staří, nepohybliví, mají řadu interních chorob. Musejí se krmit, mýt, polohovat na lůžku kvůli proleženinám, dávat jim léky, infuze i naději, a to všechno ve skafandrech a respirátorech. Je to vyčerpávající a mnohem náročnější než běžný provoz.

koronavirus

Adam Vojtěch o pandemii: Bez nouzového stavu nejsou opatření možná, situace se zhorší

Kolik toho zdravotníci v tomto režimu běžně odpracují?

Díky přesčasům je tu držíme déle a využíváme více, protože personál prostě není. Lékaři mají mnohdy 200 hodin přesčasů, a to navíc ke své běžné pracovní době, která se pohybuje kolem 180 hodin měsíčně. Počet lékařů a sester na našem akutním příjmu jsme museli zvýšit na dvojnásobek, protože záchranky přijíždějí nárazově a přivážejí pacienty připojené na kyslíku a nemůžeme je nechat čekat.

Jak to zvládají?

Tento stav trvá už strašně dlouho. Není to jen měsíc nebo dva, prvního pacienta nakaženého koronavirem jsme diagnostikovali 1. března 2020, takže se s touto infekcí potýkáme už skoro rok. A druhá podzimní vlna je určitě náročnější co do počtu pacientů. Od října do prosince 2020 jsme na infekčních lůžkách Masarykovy nemocnice hospitalizovali na 900 pacientů s covidem-19. To, že se teď zpožďuje očkování kvůli nedostatku vakcín, nám bere optimismus, protože čím později se lidé naočkují, tím déle budou infekční oddělení plná nemocných s touto infekcí.

Mají za to zaměstnanci nemocnice alespoň nějaké výhody?

Snažíme se jim dávat odměny, což je sice fajn, ale v určitém momentě si uvědomí, že jsou stejně pořád v práci a vlastně je ani nemají kvůli nejrůznějším omezením za co utratit. Nemohou se ani moc těšit na dovolenou, protože nevíme, kam a kdy se budeme moci vydat. Snažíme se tedy vytvářet pro naše zaměstnance alespoň nějakou pohodu, netrápíme je blbostmi a chceme, aby na tom pracovišti bylo příjemné prostředí. Máme k dispozici psychologa, který sem chodí pravidelně jednou týdně.

Jak to vůbec zvládáte po psychické stránce?

Umírá více pacientů, než jsme byli zvyklí v minulosti. Z nemocných, kteří se kvůli těžkému stavu dostanou na jednotku intenzivní péče, se nám asi třetinu nepodaří zachránit. Jsou zde přitom několik týdnů na ventilátoru, sestřičky se o ně řadu dní pečlivě starají a vytvoří si k nim vztah, každé úmrtí pak nesou těžce. K naší profesi samozřejmě patří, že hodně nemocní a hodně staří umírají, ale potřebujeme vidět co nejvíce radostných konců. Naštěstí většinu nemocných s covidem uzdravíme a stovky pacientů, kteří k nám přijeli zchvácení, vyčerpaní, dehydratovaní a připojení na hadičku s kyslíkem kvůli těžkému zápalu plic, jsme vrátili do normálního života.

+ Další 4 fotografie

Pravá blondýna ze Survivoru Anna Pačesová: Hejnová to má spočítané, tvrdí a přiznala, proč byla zoufalá z Ivanky