Že jsme dnes negramoti? Příbuzní českých vojáků ve válce by z diktátu dostali kouli!
Spousta bručounů s chutí nadává na to, že od dob, kdy lidé přehnaně používají techniku a chyby za ně opravují jen kontroly pravopisu, národ výrazně zhloupl. Něco na tom je, ale útržky z víc než sto let starých dopisů vojákům na frontě, kteří bojovali v první světové válce, ukazují, že s gramatikou na tom jsme ještě hodně dobře.
Ukazuje to dokument Vojenského historického ústavu v Praze, který se začal šířit po sociálních sítích. Většina z ukázek je právě od příbuzných bojovníků. A i když šlo o tragickou dobu, některé jejich hlášky vyvolávají pořádný smích.
- „Rači dibisme se viděli už ústně.“
- „Já už prožívám 3 roku v té tragetické době.“
- „Od regimentu sme dostali že nejsi ani mezi živými ani mezi raněnými ani mezi mrtvými nejspíš že si živý v ruském zajetí.“
- „Máňa se čeká do kouta. Budeme míti nové tele.“
- „Jsme rádi, že víme kde jsi a že jsi tam v nebezpečí.“
- „Musím ti psát co je zde nového. Nového tu není zcela nic… Jsme všichni chválap. Bohu zdrávi, jen maminka umřela a Franz má vistřelené voko.“
- „Na poli máme už všecko zapraveno, prase taky máme, jenom ty mezi nás chybíš.“
- „Sviňa nám také dosaváde súží tak všecko by to stačilo až na tebe mili manželi.“
- „Proto mili bratříčku sili živ hned nám piš neb nemůžeme věřit žeteď gdyš má být konec, aby si umřel.“
A jedna neveselá ukázka z dopisu vojáka:
„Mám se dobře. Jíst a pít nic. Peníze žádné. Hladoví jsme jako vlci v zimě. Jsem nahatý a bos.“