Jan Kačer je po smrti. Před pár dny podepsal v nemocnici revers, dohnaly ho vleklé zdravotní problémy
Herec a režisér Jan Kačer zemřel. Významný divadelní režisér a herec se dožil 87 let. Celý život prožil s Ninou Divíškovou, se kterou měli tři dcery. Poslední roky života ovšem oba bojovali s Alzheimerovou chorobou. Pro ČTK potvrdila smutnou zprávu umělcova dcera.
Jana Kačera v poslední době trápily vleklé zdravotní potíže. V pražském Motole se tři týdny léčil se zápalem plic, nakonec tento týden podepsal revers a vrátil se do domácí péče. „Dobré to ještě není, právě tady mám zdravotní sestru,“ svěřil se Kačer ještě ve čtvrtek Blesku. O den později zasáhla Česko smutná zpráva. Kačer je po smrti, jak potvrdila ČTK jeho dcera Adéla Kubačáková.
Tragédie v mládí
Herec a režisér Jan Kačer se narodil 3. října 1936 v Holicích. Hned na začátku života ho postihla tragédie, když se jeho tatínek během války oběsil. Pravdu o jeho smrti se však Jan Kačer dozvěděl až o dost později. "Až když mi bylo kolem 19 let, objevil jsem na půdě utržený špagát a zeptal jsem se. Máma mi řekla, že se táta oběsil, když přišli Němci a on se bál, že bychom kvůli němu skončili v koncentráku. Doslova a do písmene se pro nás obětoval." Během studií na DAMU se poznal se svou budoucí manželkou Ninou Divíškovou, kterou si v roce 1962 vzal. Spolu s ní a téměř celým tehdejším ročníkem DAMU se přesunul do ostravského Divadla Petra Bezruče. To mělo ve své době pověst nejhoršího divadla v Československu. Nastupující generace herců v čele s Jiřím Hrzánem, Petrem Čepkem nebo Jiřím Kodetem z něj však dokázaly vytvořit kritiky milovanou scénu.
Po šesti letech se většina ansámblu včetně Jana Kačera a Niny Divíškové přesunula do Prahy, aby herci a další tvůrci založili Činoherní klub. Kačer tam působil jako režisér, který uvedl několik legendárních inscenací, například Višňový sad, Revizor nebo Na dně. V té době také dostal svou největší hereckou příležitost ve filmu Františka Vláčila Údolí včel, kde ztvárnil fanatického rytíře Armina von Heide. "Než mi tu roli pan Vláčil dal, prošel jsem velkou kalvárií. Pořád si mě prohlížel a povídá: ale ty nemůžeš hrát asketického mnicha, jsi tlustej, podívej se na sebe," vzpomínal s úsměvem herec. Kvůli roli se také naučil jezdit na koni a citovat dlouhé latinské pasáže. Z Údolí včel se nakonec stal jeden z nejzásadnějších snímků československé kinematografie, ačkoli původně vznikl jen jako "levoboček" slavnější Markéty Lazarové.
Jan Kačer a Nina Divíšková
Z Činoherního klubu byl ovšem kvůli svým politickým názorům vyhozen. "Já zjistil, že ze dne na den nemám žádné peníze, a on mi nikdo nepomohl," vzpomínal v pořadu 13. komnata. Po čtyřech letech bez práce odešel zpět do ostravského divadla, kde se udržoval ostrov relativní tvůrčí svobody. Věřil, že bude v ostravském angažmá jen přechodné, takže si nikdy nezařídil byt. "Dával jsem najevo, že jsem vyhnanec. Přespával jsem u kamarádů, ve vlaku, v šatně. Trvalo to devět let. Rodina s dětmi byla v Praze. Jen díky mé ženě se nám dařilo udržet aspoň nějakou kontinuitu společného života," popisoval herec. V té době vídal manželku a jejich tři dcery pouze o víkendech, kdy dojížděl z Ostravy. "Smrtelně jsem nenáviděl neděle. V noci jsem odjel z Prahy vlakem do Ostravy (uměl jsem spát v uličce vestoje), ráno jsem dorazil do divadla, osprchoval se, byla zkouška, po které se všichni rozeběhli za další prací či domů a já byl zase sám," vzpomínal na těžkých devět let svého života.
Jeho manželka Nina Divíšková tvrdila, že za ním nikdy do Ostravy nejela a nikdy nezjišťovala, co tam dělal. Podle ní by to bylo nedůstojné pro oba manžele. Kačer ovšem tvrdil, že během svého vyhnanství se jen více zatvrdil a nikdy jí nebyl nevěrný. "Tehdy jsem se opravdu zoufale zapřel, že se nedám zviklat a nenajdu si žádnou babu, protože jakmile bych to jednou udělal, všechno by se zničilo. A tisíckrát jsem měl potřebu se u někoho ohřát, cítit něhu nebo dostat smažená vajíčka. Ale věděl jsem, že když to udělám, všechno prohraju," vyprávěl v rozhovoru pro Český rozhlas.
Nemoc mu zničila manželku
Během sametové revoluce se také zapojil do politiky. "Zdálo se mi, že je už dost toho, jak my herci se neustále snažíme skrytě nějakou metaforou přivolávat svobodný život, a že je nutné promluvit přímo," řekl loni v rozhovoru. O rok později se dostal do Sněmovny za Občanské fórum. Ve vrcholové politice vydržel jen do roku 1992, ačkoli se poté několikrát ucházel o senátorské křeslo, ale vždy neúspěšně. V roce 1998, kdy už působil v Národním divadle, získal od Václava Havla Medaili za zásluhy a vynikající umělecké výsledky. O 18 let později pak obdržel Řád Tomáše Garrigue Masaryka. Tehdy si pro něj nepřišel kvůli osobě prezidenta Zemana, tlaku veřejnosti i pocitu, že jsou zde jiní, kteří by si vyznamenání zasloužili víc. "Jsem podivná figura, která nikam moc nepatří, bál jsem se, že bych se mohl stát předmětem nějaké manipulace. Ať už z jedné strany, nebo z druhé. A to jsem nechtěl," řekl tehdy v rozhovoru pro Frekvenci 1. Na předávání šly tehdy místo něj dcery Simona a Klára.
S Ninou Divíškovou prožili celý život spolu, včetně těžkého konce, poznamenaného Alzheimerovou chorobou jeho manželky. "Stáří není nic moc. Je velmi těžké. Někdy je náš společný vztah opravdu krušný. Já jsem pokorný vůči životu, ale co Bohu vyčítám, je ten konec. Kdyby stvořil svět jako stoletý kmet, určitě by s tím závěrem života naložil jinak," řekl režisér, který mohl jen bezmocně přihlížet, jak se mu jeho manželka mění před očima. "Nesnáším tu nemoc. Mám čím dál víc rád Ninu, čím je hubenější, tím víc ji mám rád. Ale projevy nemoci, sobecké výkřiky a poroučení: "Dej mně pivo, dej mně cigaretu!" Jak se opakuje. Jak zapomíná. To mě tak neobyčejně sere, že na ni někdy i řvu. Snažím se dořvat k podstatě její osobnosti, k té vznešené, noblesní holce, kterou bývala a jistě chce dál být. V ten moment se mi nechce uvěřit, že je nemocná. Platíme za celý život," řekl v roce 2017 časopisu Instinkt. Výjimečná herečka Nina Divíšková zemřela 21. června 2021. "21. června v pravé poledne odešla čistá a sladká naše milovaná máma Nina Divíšková," napsala na sociální sítě nejmladší dcera Kačera a Divíškové Adéla.
Odejít statečně
Kačer se na život díval jako na půjčku, nikoli jako dar. "Je čas zaplatit, to všechno chápu. Nebouřím se, neprotestuju, ale ten konec se Bohu vymkl. Líbilo by se mi, kdyby to bylo jako u Indiánů. Vylezli bychom někam na kopec, rozhlédli se, nadechli a tiše odešli. Aby náš konec nebyl spojený se smutkem nejbližších a abychom odešli čistě a statečně. Nepozorovaně. Jako jsem to dělával, když jsem se ztratil. Nechal jsem v průběhu zkoušky na zkušebně brýle nebo kabát, otevřenou režijní knihu a nenápadně jsem odešel. A když se zeptali: Kde je ten člověk? Někdo řekl: On už nepřijde," řekl v roce 2016. A tak, jak si přál, také odešel ve věku 87 let.