Zločiny Velké Prahy: Četníci versus policisté a jak se mezi sebou snášeli doopravdy

„Co se nám zatím podařilo zjistit, tak existuje naprosté minimum četníků, kteří by přešli k policii,“ říká Radek Galaš. Četnictvo bylo vojensky organizovaným sborem, který měl sice velmi podobný sociální statut jako policie (státní), nicméně motivace zůstat četníkem a nepřecházet jinam byla velmi silná. „Bylo to mimo jiné dáno, jak se dnes říká, firemní kulturou. Četnictvo bylo obecně pěstováno k hrdosti na svůj stav, a to i bez ohledu na monarchistickou minulost,“ vysvětluje ředitel muzea.

Svoji roli jistě hrálo i zázemí v místě, kde četníci sloužili. Zdá se, že erár se jim věnoval daleko více než policistům. Svoji roli mohly hrát i takové „maličkosti“ jako byla hodnost, kterou si četník vysloužil. „Jejich hodnostní systém byl jednoznačný a stejně tak i systém profesního růstu. To byl u policie větší problém než u četnictva. Platově na tom byli přibližně policisté i četníci stejně, nicméně služba na ‚venkově‘, jak se zdá, skýtala četníkům i jiné výhody,“ dodává Radek Galaš s tím, že proto četníci jen zřídka přecházeli k policii, a to i přes všechna omezení na právech, která u policie příliš nefungovala.

Co všechno četníci nesměli

„Četníci neměli volební právo, nemohli se ženit, kdy chtěli, nesměli být sdružováni ve stranách a nesměli organizovaně vyvíjet zájmovou činnost bez povolení. Dokonce nesměli být ani v Sokolu a podobně, zatímco u policie platily jen některé regule,“ popisuje Galaš. Policistům na druhé straně například obec dávala zdarma otop. „Zdá se to jako banalita, ale je potřeba si uvědomit, že platit otop (dřevo, uhlí – v domácnostech se běžně topilo) byl poměrně významný zásah do rozpočtu,“ popisuje historik.

Při srovnávání obou složek je také nutno říci, že služba četnictva byla navíc daleko náročnější než u policie. „Ani u jednoho sboru to ale nebylo kdo ví co. Nebylo to na vyskakování. Oba sbory byly v podstatě v pozici vymáhání práva a byla to první nárazníková linie se zločinem. Rukou pachatelů zemřelo každoročně pět, deset policistů nebo četníků,“ vysvětluje Galaš.

Zločiny Velké Prahy

Zločiny Velké Prahy: Čemu kriminalisté v metropoli doopravdy čelili před 100 lety

V terénu za každého počasí

Policista nebo četník bylo nesmírně náročné povolání i časově. Četník musel například v terénu odpracovat každý měsíc přes sto padesát hodin. Předpis ale neřešil práci v kanceláři. „Musel mít hotovou svoji spisovou agendu, a přes sto padesát hodin v terénu je hrozně velké číslo. U policie to bylo skoro to samé,“ říká ředitel, rozdíl spočíval jen v prostředí. Zatímco četník se obrazně řečeno pohyboval za každého počasí v terénu a nezřídka se neměl kam uchýlit před nepřízní počasí, policisté měli v ulicích podstatně větší možnosti.

Samozřejmě, že mezi policisty a četníky, kteří se jinak vzájemně respektovali, docházelo ke sporům, a to zejména k místním, tedy v oblasti toho, na čím území ke spáchání skutku došlo, stejně tak i v úředních věcech. „Vidíte to v Hříšných lidech města pražského ‚Pane inspektore, kdyby to bylo za potokem, tak už je to četníků,‘“ popisuje Radek Galaš a dodává, že se v takovém případě museli mezi sebou dohodnout policejní ředitel se zemským velitelem nebo velitelem četnického oddělení. Když se nemohli dohodnout, rozhodla prostě vyšší instance a její rozhodnutí bylo bez výhrad respektováno. „Nepodařilo se nám zjistit, že by se někdy nedohodli,“ uzavírá ředitel.

+ Dalších 5 fotografií

Julie Hojdyszová jako oběť nechutného obtěžování. Odporná zpráva od zvrhlého fanouška